Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Nářek bonboniéry

V obchodech ležím stále častěji bez povšimnutí, ačkoliv jsem tolik let souvisela se všimným.

Moje sláva je fuč. Bývala jsem tradičním účelovým dárkem, ale všechno je jinak. Ještě občas mě někdo dá zdravotním sestrám. Jenže i tam to jde se mnou z kopce. Někteří pacienti mě pokládají za už málo působivou a k předávce volí cennější prezenty.

I adresáti zištně darovaných bonboniér na mě nahlížejí jinak než kdysi. Ti mladší už nejsou tak na sladké. Starší mě pokládají za profláknutý symbol z totáče a oceňují jiný sortiment.

Kdo by si kdy pomyslel, že namísto bonbonů může někdo dát zdravotní sestře – nebo nezdravotní úřednici – skleničku naložených mořských plodů?

Je to příklad ze života.

Snažila jsem se tomuto exotického trendu přizpůsobit a v jedné z variant jsem se začala nabízet v podobě čokoládových mušlí, ale nijak zvlášť jsem neuspěla.

Trpím i tím, že lidem na určitých postech už nemohu být vůbec vsouvána, nechce-li se dárce znemožnit. Pochybuji, že bych obstála jako odměna za přiklepnutou státní zakázku, i kdybych byla nugátová.

Nedivte se tedy, že vám pláču na rameni.

Kdysi jsem bývala v jednom kole. Někdy doslova. Například u jednoho pražského zubaře. Bonboniéry ho natolik zavalily, že je pak prodával pod rukou prostřednictvím svého pacienta, který byl vedoucím v blízkém potravinářském obchodě.

Stávalo se, že další pacienti je tam zase koupili a docházelo ke koloběhu.

Někdy bývám věnována jen tak k svátku nebo k narozeninám, případně k Valentinovi, ale už nikdy se nevrátila moje konjunktura o Mezinárodním dni žen, jemuž se říkalo Mezinárodní den bonboniér.

Neznám statistiku, ale jsem přesvědčena, že celkově vzato se v minulosti nejméně polovina mé produkce uplatňovala k účelu tak či onak souvisejícímu se všimným.

Přísun mých dobrot zaměstnával před časem cizineckou policii. Souviselo to s publikovaným faktem, že její úředníci dostávali od žadatelů o náležité dokumenty zhusta „bonboniéry nebo poukázky do wellnessstudií“. Mám radost, že aspoň pro některé Ukrajince a Vietnamce ještě něco znamenám a že mě berou do společnosti – k úřední přepážce.

Za sebe mohu prohlásit, že jsem se vždycky cítila v právu. Co na tom, že je mým prostřednictvím něco sledováno? I když mě někdo dává pouze k narozeninám, taky tím přece něco sleduje: potěšení obdarovaného. Tak proč nepotěšit i úředníka?

Občas slýchám, že výtky vůči účelovým bonboniérám jsou jen vypouštěním mlhy v zájmu zastírání daleko podstatnějšího a závažnější úplatkářství. Asi tomu tak je, ale promiňte, uráží mě, když jsem tím pádem degradována na nějakou outsiderovou nicku!

Nechci se vytahovat, ale i já jsem schopna se podílet na velkých věcech. Proč mě odepisovat, když bych se taky mohla uplatnit v rámci význačných korupčních dějů?

Například použitím některé mé velké krabice k předání peněžitého úplatku; jsem k dispozici i jako dvoupatrová.

Rudolf Křesťan

Literární noviny číslo 25/2012
vyšly 21. června 2012.


www.literarky.cz
predplatne@literarky.cz

  • Autor: Literární Noviny
  • Publikováno: 25. června 2012

Komentáře k článku: Nářek bonboniéry

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,