Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Nad největším melodramem

ra Šustíková je velkým znalcem monumentální Fibichovy a Vrchlického melodramatické trilogie Hippodamie z let 1889–1891. Nejenže se jí jako muzikoložka dlouhodobě zabývá, ale režírovala i koncertní průřez na dvou festivalech v roce 2010. Její erudice a pečlivá obeznámenost s dílem, jeho historií a kritickými ohlasy je velkým vkladem do kritické edice libreta, jíž je pod názvem Fibichova Hippodamie a Hippodamie Vrchlického: Kritická edice libreta cyklu scénických melodramů autorkou. Velkoryse vypravené knihy s pěknými reprodukcemi, vyčerpávajícími seznamy (místy i nadbytečnými) a s detailním poznámkovým aparátem (který je někdy i informativnější než hlavní text). Hlavní tezí důkladného úvodu je, že libreto není jen svrchovaným dílem Vrchlického, ale že se na jeho výsledné podobě významně podílel i Fibich. To ovšem tvrdil už Zdeněk Nejedlý roku 1912, jak Šustíková připomíná. Ve své analýze k tomu dohledává důkazy – a také je nachází: kritickým srovnáním Vrchlického rukopisu, knižně vydaného libreta a konečně partitury. Přestože se nedochovala žádná korespondence či jiné informace o vzájemné přímé spolupráci Vrchlického a Fibicha na Hippodamii, porovnáním Fibichových melodramat s textovými předlohami Jaroslava Vrchlického lze mnohé vyčíst. Průkazní materiál je detailní a není pochyb: Nejedlý měl pravdu. Zároveň se ale čtenář ptá: Jak se tedy poznání od Nejedlého posunulo?

Šustíková s ohledem na recepci Hippodamie několikrát zmíní, že Fibichův tvůrčí podíl na výsledné dramatické struktuře není dostatečně uznán. Soudí z toho, že text byl hrán i jako činohra bez hudby a je obecně známý především z knižních vydání Vrchlického dramat. Ta ovšem nereflektují Fibichovy specifické úpravy. V dostupných materiálech pro studium díla tak panuje chaos, který může napravit jen nové vydání libreta, které by vycházelo z autografu partitury a které by bylo základem i pro vydání partitury – které také ostudně chybí. Část tohoto chaosu zde tedy napravuje Šustíková.

Její kritický rozbor ovšem i zasévá sémě zavádějícího teoretického rozbroje. Fibich je tu opakovaně a snad právem stavěn na přední pozici v tvůrčím aktu, zatímco Vrchlický je až na místě druhém. Za vytvoření díla je podle autorky zodpovědný především „Fibich-dramatik“. Nadřazování skladatele libretistovi – model až do omrzení omílaný v operní literatuře – se tu replikuje naplno: Fibich dokázal, Fibich byl jedním z mála s to vnímat básnické slovo a Hippodamii povýšil na drama, jakým Vrchlického předloha sama o sobě není; Fibich jí dodal svým hudebním zpracováním novou logiku i skutečně dramatický tvar. Naproti tomu Vrchlický musel být korigován, musel přepracovávat, fluktuoval: jeho volná fabulace, pozměňující historické skutečnosti, vytváří parnasistickou iluzi „člověka vůbec“. Dvakrát se dozvídáme, že část libreta lehce a impromptu sepsal na zábradlí vltavského nábřeží, a jak známo, Vrchlický byl schopen na požádání okamžitě na místě přeformulovat celé sloky svých veršů.

Šustíková spekuluje, když tvrdí, že Vrchlický se se zhudebněnou finální verzí textu zcela neztotožnil a některá nezhudebněná místa svého textu zařadil zpět do knižního vydání. Vrchlického smírný návrh řediteli ND Šubertovi, aby se hrála trilogie bez hudby, komentuje Šustíková pohoršeně: Takovéto vyjádření od jednoho z autorů je skutečně zarážející. Je vůbec možné, že sám Vrchlický si nebyl vědom ceny Fibichova zhudebnění a považoval ho za scénickou hudbu, bez níž se lze obejít? Tato úvaha je pochopitelně non sequitur a vytváří nesmyslný konflikt, jako by se Fibichovi od Vrchlického dostalo úkorné křivdy. Knižní vydání a uvedení trilogie „jako dramatu“ není žádná svévolnost nakládání Vrchlického s textem, který byl od počátku součástí vyšší struktury, a nic neubírá na velikosti Fibichovy hudby. (Ostatně Šustíková sama vydává pouze libreto.) Melodram a činohra jsou různé, autonomní divadelní žánry. Tvrdit, že Vrchlický poškozoval Fibichův melodram, by bylo jako pokládat za újmu libretistovi, že se hraje instrumentální suita z opery.

Jako pseudoproblém vyznívá tvrzení, že Fibichův scénický melodram můžeme spíše charakterizovat jako „mluvenou operu“, neboť vznikl vyústěním jeho snah po „literarizaci“ opery, a nikoliv jako trend opačný – muzikalizace činohry. Naopak velmi zajímavý a poučný je postřeh z uvedení Smrti Hippodamie, třetí části trilogie, roku 1932, kdy se mluvených partů ujali operní pěvci, nikoli činoherci. Díky tomu nebyl orchestr v roli pouhého doprovodu, „v područí činohry“, jako tomu bývalo u předchozích uvedení, ale došlo k organickému spojení: tónové sladění s hudbou bylo jiné, tón řeči krásně splýval s hudbou, protože zpěvák mimoděk i když mluví, ladí, přizpůsobuje se tónině hudby. Celá tragédie tak byla z vnějšku přenesena do nitra a tím teprve dokonale zhudebněna. Toto je (alespoň pro mne) nejpronikavější postřeh celé knihy – bohužel pochází z pera Zdeňka Nejedlého.

To nepotvrzuje jen mimořádnou velikost Nejedlého poznání (později tak rádo zdiskreditovávanou jeho senilními léty v politice), ale také to ukazuje jedno velké manko a propásnutou příležitost, kterou je dramaturgická analýza melodramu jako specifického hudebnědivadelního žánru – a to jak libreta, tak jeho hudební složky, které jsou od sebe neoddělitelné. V takové teorii by se možná ukázalo, že porcování celku mezi skladatele a libretistu je nejen nesmyslné, ale pro porozumění díla škodné.

Díky Věře Šustíkové ovšem máme v její knize k takové teoretické studii nezbytný materiál.

Věra Šustíková: Fibichova Hippodamie a Hippodamie Vrchlického: Kritická edice libreta cyklu scénických melodramů. Národní muzeum, 2016, 392 stran.

  • Autor: Pavel Drábek
  • Publikováno: 06. února 2018

Komentáře k článku: Nad největším melodramem

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,