Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Mýdlový princ dodá radost a energii

    Martin Marek je nezaměstnaný herec, který neúspěšně obchází konkurzy a vydělává si nanejvýš rozdáváním letáků v obchoďácích (v kostýmu krtečka či opičáka) nebo kouzelnickým vystoupením na besídce pro děti. Na krku má dvě exekuce, s nimiž mu už nemůže pomoct ani přítelkyně, u které žije a která ho momentálně živí. Ale náhle může být s dluhy konec: otec, kterého Martin od dětství neviděl, totiž zemřel a odkázal mu nemalé jmění. Ovšem pod podmínkou, že se jeho syn kdesi v zapadlé vísce ujme divadelního spolku Šumavan a přivede ho na Šrámkovo Divadelní léto. A tak se taky stane – a nejenže divadelní spolek Šumavan vstane jako fénix z popela, Martin Marek přitom navíc najde nový domov a vůbec své správné místo v životě…

    Mýdlový princ

    Olga Lounová, Aleš Háma, Martin Dejdar, Michal Kavalčík a Jana Synková zkouší na Šrámkovo Divadelní léto FOTO MARTIN J. POLÁK

    Kýčovitá romantika jako od Rosamundy Pilcherové? Ano, tak trochu. Radek Balaš, autor, režisér a choreograf v jedné osobě, počítá, myslím, s oblibou televizních přeromantizovaných příběhů a neméně šikovně útočí na city. Ovšem rafinovaněji – a bez banálních dialogů a prázdného patosu a sentimentu. Mýdlový princ je z mnoha hledisek zatraceně chytře napsaný muzikál! Staví samozřejmě do značné míry na popularitě písniček Václava Neckáře, ale nejsou to jen hity navlečené na uměle vytvořenou dějovou linku. Zazní jich tu čtyřiadvacet, některé nacvičuje spolek Šumavan (vždyť čím jiným by mohl zaujmout nežli dnes populárním muzikálem!), jindy se ale v písničkových zastaveních (Kdo vchází do tvých snů, má lásko, Chci tě líbat či Nechci být ta druhá) intenzivně rozvíjí příběh. Jestli podle mě něčím domácí muzikál posledních let zvláště trpí, tak hloupými, přímočarými texty písní – a tomu se v Mýdlovém princi vyhnuli, když tenkrát dobře otextovanými hity v novém kontextu nenásilně, elegantním opisem vyjadřují city a pocity postav. Kromě toho si autoři vtipně hrají s aranží Neckářových písniček: Lékořice při konkurzu do divadelního spolku Šumavan zazní v mnoha stylových variacích – od popu à la Michael Jackson, přes heavymetalovou verzi, operní árii až po úpravu pro dudy. Mluvené dialogy se přelévají ve zpívaná a tančená čísla, nikde žádné falešné spoje a prostoje – Radek Balaš prostě muzikál dokonale ovládá, Da­niel Dvořák mu postavil ve vteřině proměnitelnou scénu, a Mýdlový princ tak má pravý muzikálový šmrnc.

    Vůbec nejvíc si ovšem cením toho, že se Mýdlový princ netváří být něčím více, nežli je: obyčejným příběhem obyčejných lidí, kteří hledají sebe sama, objevují své skryté schopnosti i svá skrytá přání. Ale je to tak málo? Zvláště Martin Dejdar dokáže s nadhledem, věcně, neokázale, a tím velmi působivě rozehrát momenty, ve kterých se rozhoduje o dalším osudu Martina Marka – zas jednou dokázal, že zdaleka není jen dobrým bavičem a komediantem. Ale stojí za to vidět i legendárního kamaráda do deště, (překvapivě?) introvertnějšího Sagvana Tofiho či Martina Písaříka, který vyjádří sice nejméně z tápání hlavní postavy, leč který je z této trojice pěvecky a tanečně nejdisponovanější. Ani náhodou se ovšem nehraje jen o Martinu Markovi, mnoho dalších herců tu má šanci se prosadit, získat si sympatie a být na chvíli hvězdou večera.

    Každou chvíli někdo překvapí – Andrea Holá a Pavlína Ďuriačová jako Andrea Lipinská, děvče při těle, které začne na konkurzu hodně nesměle, a pak to rozbalí jako pravá rockerka (k úžasu komise, která ji příliš brzy odepsala – podobnost s vystoupením Susan Boyle či dalších outsiderů v oblíbených soutěžích typu Britain’s Got Talent jistě není náhodná). Denny Ratajský a Bronislav Kotiš jako Zdeněk Bečvář, lesní dělník a místní opilec, který k úžasu všech předvede zemitou, originální choreografii jedné z písniček. Naprosto okouzlující je Jaromír Nosek coby homosexuální majitel cukrárny Ondřej Skýpala – žádné hloupé přehánění, ale nádherně rozehraná spontaneita jemného chlapce. Pořádnou muzikálovou roli tu zas jednou dostal Michal Kavalčík, kterého už asi příliš vnímáme jako Rudu z Ostravy – to je ostatně další část úspěšné strategie Radka Balaše: do Divadla Broadway lidé chodí na hvězdy, na celebrity, a tak jim i v Mýdlovém princi nabízí nejednu tvář známou z televize (počínaje samozřejmě trojicí alternantů hlavní role).

    Nicméně dostali tu šanci předvést se zas jednou trochu jinak – a leckdy ukázat, co netušeného v nich je. Celkově příznačně nad zpěváky převažují činoherci – v největších rolích mj. Jitka Schneiderová, Aleš Háma, Václav Kopta, Ivana Jirešová či Jana Synková. Však se tu mnoho podstatného odehrává v přesně vypointovaných činoherních situacích (občasná improvizace Balašovu propracovanému tvaru moc neprospívá, snad jí nebude na reprízách příliš přibývat). Všem se daří vytvářet postavy, které nějak není možno nemilovat – záhy si každý z nich diváky něčím získá a udělá z nich fanoušky, kteří drží palce divadelnímu spolku Šumavan, s obdivem a účastí sledují jeho snažení i osudy jednotlivců. Nakonec i ta protivná skřehotající a cíleně škodící tajemnice Květoslava Hadravová, jak ji s expresí tety Kateřiny hraje Jana Synková, svými vtipnými glosami budí sympatie.

    Viděla jsem Mýdlového prince čtyřikrát. A zase na něj ráda zajdu – vědomě Radku Balašovi a jeho týmu tak trochu naletět a nechat se unést do světa, kde sice lidé dělají chyby a občas někomu na cestě za svým štěstím ublíží, ale který je prodchnut pohádkovou vírou v dobro v nás a hlavně v dobré konce. A načerpat trochu té radostné energie, která čiší ze všech účinkujících, od otevření opony až do poslední vteřiny děkovačky.

    Divadlo Broadway, Praha – Mýdlový princ. Libreto, režie a choreografická koncepce hudebních čísel Radek Balaš, aranžmá, scénická hudba a nahrávka Daniel Hádl a David Solař, hudební supervize Jan a Václav Neckářovi, choreografie Tomáš Kuťák, scénografie Daniel Dvořák, dramaturgie Lucie Němečková, kostýmní výtvarník Roman Šolc, sound design Jan Zázvůrek, light design Petr Částka. Pre­mié­ra v Divadle Broadway 12. března 2015.


    Komentáře k článku: Mýdlový princ dodá radost a energii

    1. Dana Podolová

      Avatar

      Dobrý den,
      chtěla bych moc poděkovat za úžasný zážitek při zhlédnutí představení Mýdlového prince, na kterém jsme byli v neděli 22.1.2017 v Boby centru v Brně. Úžasné provedení, skvělé výkony herců, .skvělá atmosféra. Opravdu to byl nevšední zážitek, na který s manželem budeme dlouho vzpomínat.
      Pozdravy všem účinkujícím z Moravy.
      Dana Podolová, Hlinsko pod Hostýnem

      24.01.2017 (11.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Mirka Beranová

      Avatar

      Mýdlového prince
      jsem zhlédla dnes 3. 3. 2017 v Praze. Moc jsem se na něj těšila a opravdu mě nezklamal. Neznala jsem děj, prostě jsem jen šla a neskutečně jsem si představení užila. Úplně mě nadnášelo ze židle, když se ozývaly hity Vaška Neckáře.
      Díky, díky za krásný večer, vřele všem doporučuji. Nálada v divadle byla skvělá, hřálo mě to u srdíčka.

      03.03.2017 (23.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Helena Pasterňáková

      Avatar

      3. 2. 2018
      – představení Mýdlového prince – obrovský zážitek, už dlouho jsem se tak nenasmála.
      Senzační provedení všech účinkujících, opravdu senzační
      Ostrava

      05.02.2018 (14.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,