Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2018

ročník 25
26. 6.–1. 9. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Muzikály v opeře?

    Aby operní soubory hrály muzikál obvyklé není, ani u nás, natož ve světě. Pravidelně je uvádějí v Českých Budějovicích, v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem je s operním (a baletním) souborem začal hrát bývalý ředitel Tomáš Šimerda. Dohodnul ještě i premiéru klasického muzikálu Funny Girl s pražským inscenačním týmem a opět i mistrem muzikálové taktovky Arnoštem Moulíkem. Včetně hlavní hvězdy Moniky Absolonové, s níž na ústecké jeviště vtrhlo muzikálové pozlátko pražského šoubyznysu. Provedla titulní postavu Funny Briceové kvalitně, odhaduji, že je to její dosud nejlepší kreace, ke stylovému zpěvu přidala i herecky dobře zvládnuté komplikované situace. Jen je to stále lehce umělé, demonstrované.

    Taneční scéna z muzikálu Zpívání v dešti FOTO KAREL KUBÁT

    Režisér Lumír Olšovský vystavěl jednotlivé scény věcně, s citem pro temporytmus, zvolil pěkný překlad Jiřího Joska, a ještě stihl alternovat s Pavlem Nečasem hlavní mužskou postavu Nicka Arnsteina. Dokázal do muzikálového jednání vpravit i členy domácího souboru, ale jen někteří z nich chytili swingový šmrnc. V tom tkví hlavní a myslím nepřekonatelný problém muzikálu v opeře: v době, která vyžaduje špičkové, tedy specializované výkony, nepovažuji za rozumné tlačit operní pěvce mimo jejich obor, natož do činoherního projevu. Už proto, že je to pro jejich hlasy nebezpečné. Nemyslím, že by se zrovna ústecké divadlo mělo zachraňovat stylovými výlety, jeho zřizovatel i vedení by spíš měli konečně zauvažovat o tom, že městské divadlo nemohou uživit jen operní nebo baletní inscenace. Dodejme, že nejsnáze se s úkolem srovnal orchestr pod zkušenou i zručnou taktovkou Arnošta Moulíka. Inscenace není marná, leč špičková být prostě nemůže, a o jiné by se divadla neměla pokoušet, nechtějí-li zůstat na okraji zájmu.

    V libereckém Divadle F. X. Šaldy muzikály občas provozuje činoherní soubor, a vůbec ne špatně, zvlášť když najde odpovídající titul – za Lolu Blau Markéta Tallerová dokonce získala muzikálovou Cenu Thálie! Jenže činoherní muzikály nejsou to pravé ořechové, proto tu před dvěma lety režisér Oldřich Kříž uvedl s operním souborem muzikál Sugar, který za dva roky udělal přes třicet repríz, a to v drtivé většině na volnou kasu za zvýšené vstupné. Odtud nová produkce muzikálu Zpívání v dešti opět v opeře a opět v režii Oldřicha Kříže, dokonce za významného příspěvku soukromého donátora, firmy Syner, připomenuté v průběhu jedné scény přímo na jevišti.

    Oldřich Kříž přivedl i svého syna Jana Kříže jako jednu z mladých muzikálových pražských hvězd. Je zároveň vystudovaný a praktikující scénograf, proto navrhl i scénu. Podobně jako Olšovský nevymýšlel ani Oldřich Kříž inscenační jinakosti, ale spolehlivě a vkusně narežíroval obvyklý tvar klasického muzikálu – a také stihl jednu z menších rolí! Jan Kříž herecky za pár let neuvěřitelně vyspěl, je dnes suverénní pěvecky, pohybově i herecky, stepuje, umí prodat pointované repliky, navíc je to atraktivní chlapák, jakých je ve zdejším divadle málo. Má pro roli filmové hvězdy Dona Lockwooda všechny předpoklady, z hlavních postav jediný nealternuje. Všechny důležité role jsou ovšem kvalitně obsazeny externisty, tedy principem muzikálových produkcí. Technicky i typově je Křížovi skvělým partnerem Jan Révai coby Cosmo Brown, výtečnými partnerkami pak Marie Blahynková v roli Kathy Seldenové (občas malinko nejistá intonačně) a Kateřina Šildová jako Lina Lamontová. Domácí operní soubor dobře obsadil menší roličky, z nichž je třeba pochválit zejména Blanku Černou za novinářku Doru Baileyovou. A podobně jako ústecký, i liberecký operní orchestr zvládl swingovou hudbu na úrovni, skoro se dá říci, že dirigentovi Martinu Doubravskému je tato hudba bližší než leckterá operní.

    Obě nové produkce vedou k zamyšlení nad možnostmi regionálních operních souborů. Nad tím, jestli právě tohle je ta pravá cesta. V německých operních domech jdou už léta jinudy: vlastní operní produkce inscenují tak, že atraktivitou předčí běžné muzikály a nabízejí divákům možnost zamýšlet se nad dnešním světem.

    Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem – Jule Styne, Isobel Lennart, Bob Merrill: Funny Girl. Překlad Jiří Josek, dirigent Arnošt Moulík, režie Lumír Olšovský, choreografie Martin Goga, kostýmy Kateřina Bláhová, scéna Ján Zavarský. Premiéra 25. listopadu 2011.

    Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Betty Comden, Adolph Green, Arthur Freed, Nacio Brown: Zpívání v dešti. Režie Oldřich Kříž, dirigent Martin Doubravský, dramaturgická úprava a scéna Jan Kříž, kostýmy Veronika Hindle, sbormistr Martin Veselý, choreografie Petra Parvoničová, choreografie stepu Pavel Strouhal, light design Pavel Hejret. Premiéra 23. prosince 2011.


    Komentáře k článku: Muzikály v opeře?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,