Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Muzikály v opeře?

Aby operní soubory hrály muzikál obvyklé není, ani u nás, natož ve světě. Pravidelně je uvádějí v Českých Budějovicích, v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem je s operním (a baletním) souborem začal hrát bývalý ředitel Tomáš Šimerda. Dohodnul ještě i premiéru klasického muzikálu Funny Girl s pražským inscenačním týmem a opět i mistrem muzikálové taktovky Arnoštem Moulíkem. Včetně hlavní hvězdy Moniky Absolonové, s níž na ústecké jeviště vtrhlo muzikálové pozlátko pražského šoubyznysu. Provedla titulní postavu Funny Briceové kvalitně, odhaduji, že je to její dosud nejlepší kreace, ke stylovému zpěvu přidala i herecky dobře zvládnuté komplikované situace. Jen je to stále lehce umělé, demonstrované.

Taneční scéna z muzikálu Zpívání v dešti FOTO KAREL KUBÁT

Režisér Lumír Olšovský vystavěl jednotlivé scény věcně, s citem pro temporytmus, zvolil pěkný překlad Jiřího Joska, a ještě stihl alternovat s Pavlem Nečasem hlavní mužskou postavu Nicka Arnsteina. Dokázal do muzikálového jednání vpravit i členy domácího souboru, ale jen někteří z nich chytili swingový šmrnc. V tom tkví hlavní a myslím nepřekonatelný problém muzikálu v opeře: v době, která vyžaduje špičkové, tedy specializované výkony, nepovažuji za rozumné tlačit operní pěvce mimo jejich obor, natož do činoherního projevu. Už proto, že je to pro jejich hlasy nebezpečné. Nemyslím, že by se zrovna ústecké divadlo mělo zachraňovat stylovými výlety, jeho zřizovatel i vedení by spíš měli konečně zauvažovat o tom, že městské divadlo nemohou uživit jen operní nebo baletní inscenace. Dodejme, že nejsnáze se s úkolem srovnal orchestr pod zkušenou i zručnou taktovkou Arnošta Moulíka. Inscenace není marná, leč špičková být prostě nemůže, a o jiné by se divadla neměla pokoušet, nechtějí-li zůstat na okraji zájmu.

V libereckém Divadle F. X. Šaldy muzikály občas provozuje činoherní soubor, a vůbec ne špatně, zvlášť když najde odpovídající titul – za Lolu Blau Markéta Tallerová dokonce získala muzikálovou Cenu Thálie! Jenže činoherní muzikály nejsou to pravé ořechové, proto tu před dvěma lety režisér Oldřich Kříž uvedl s operním souborem muzikál Sugar, který za dva roky udělal přes třicet repríz, a to v drtivé většině na volnou kasu za zvýšené vstupné. Odtud nová produkce muzikálu Zpívání v dešti opět v opeře a opět v režii Oldřicha Kříže, dokonce za významného příspěvku soukromého donátora, firmy Syner, připomenuté v průběhu jedné scény přímo na jevišti.

Oldřich Kříž přivedl i svého syna Jana Kříže jako jednu z mladých muzikálových pražských hvězd. Je zároveň vystudovaný a praktikující scénograf, proto navrhl i scénu. Podobně jako Olšovský nevymýšlel ani Oldřich Kříž inscenační jinakosti, ale spolehlivě a vkusně narežíroval obvyklý tvar klasického muzikálu – a také stihl jednu z menších rolí! Jan Kříž herecky za pár let neuvěřitelně vyspěl, je dnes suverénní pěvecky, pohybově i herecky, stepuje, umí prodat pointované repliky, navíc je to atraktivní chlapák, jakých je ve zdejším divadle málo. Má pro roli filmové hvězdy Dona Lockwooda všechny předpoklady, z hlavních postav jediný nealternuje. Všechny důležité role jsou ovšem kvalitně obsazeny externisty, tedy principem muzikálových produkcí. Technicky i typově je Křížovi skvělým partnerem Jan Révai coby Cosmo Brown, výtečnými partnerkami pak Marie Blahynková v roli Kathy Seldenové (občas malinko nejistá intonačně) a Kateřina Šildová jako Lina Lamontová. Domácí operní soubor dobře obsadil menší roličky, z nichž je třeba pochválit zejména Blanku Černou za novinářku Doru Baileyovou. A podobně jako ústecký, i liberecký operní orchestr zvládl swingovou hudbu na úrovni, skoro se dá říci, že dirigentovi Martinu Doubravskému je tato hudba bližší než leckterá operní.

Obě nové produkce vedou k zamyšlení nad možnostmi regionálních operních souborů. Nad tím, jestli právě tohle je ta pravá cesta. V německých operních domech jdou už léta jinudy: vlastní operní produkce inscenují tak, že atraktivitou předčí běžné muzikály a nabízejí divákům možnost zamýšlet se nad dnešním světem.

Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem – Jule Styne, Isobel Lennart, Bob Merrill: Funny Girl. Překlad Jiří Josek, dirigent Arnošt Moulík, režie Lumír Olšovský, choreografie Martin Goga, kostýmy Kateřina Bláhová, scéna Ján Zavarský. Premiéra 25. listopadu 2011.

Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Betty Comden, Adolph Green, Arthur Freed, Nacio Brown: Zpívání v dešti. Režie Oldřich Kříž, dirigent Martin Doubravský, dramaturgická úprava a scéna Jan Kříž, kostýmy Veronika Hindle, sbormistr Martin Veselý, choreografie Petra Parvoničová, choreografie stepu Pavel Strouhal, light design Pavel Hejret. Premiéra 23. prosince 2011.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 09. ledna 2012

Komentáře k článku: Muzikály v opeře?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,