Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Muzikály v opeře?

Aby operní soubory hrály muzikál obvyklé není, ani u nás, natož ve světě. Pravidelně je uvádějí v Českých Budějovicích, v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem je s operním (a baletním) souborem začal hrát bývalý ředitel Tomáš Šimerda. Dohodnul ještě i premiéru klasického muzikálu Funny Girl s pražským inscenačním týmem a opět i mistrem muzikálové taktovky Arnoštem Moulíkem. Včetně hlavní hvězdy Moniky Absolonové, s níž na ústecké jeviště vtrhlo muzikálové pozlátko pražského šoubyznysu. Provedla titulní postavu Funny Briceové kvalitně, odhaduji, že je to její dosud nejlepší kreace, ke stylovému zpěvu přidala i herecky dobře zvládnuté komplikované situace. Jen je to stále lehce umělé, demonstrované.

Taneční scéna z muzikálu Zpívání v dešti FOTO KAREL KUBÁT

Režisér Lumír Olšovský vystavěl jednotlivé scény věcně, s citem pro temporytmus, zvolil pěkný překlad Jiřího Joska, a ještě stihl alternovat s Pavlem Nečasem hlavní mužskou postavu Nicka Arnsteina. Dokázal do muzikálového jednání vpravit i členy domácího souboru, ale jen někteří z nich chytili swingový šmrnc. V tom tkví hlavní a myslím nepřekonatelný problém muzikálu v opeře: v době, která vyžaduje špičkové, tedy specializované výkony, nepovažuji za rozumné tlačit operní pěvce mimo jejich obor, natož do činoherního projevu. Už proto, že je to pro jejich hlasy nebezpečné. Nemyslím, že by se zrovna ústecké divadlo mělo zachraňovat stylovými výlety, jeho zřizovatel i vedení by spíš měli konečně zauvažovat o tom, že městské divadlo nemohou uživit jen operní nebo baletní inscenace. Dodejme, že nejsnáze se s úkolem srovnal orchestr pod zkušenou i zručnou taktovkou Arnošta Moulíka. Inscenace není marná, leč špičková být prostě nemůže, a o jiné by se divadla neměla pokoušet, nechtějí-li zůstat na okraji zájmu.

V libereckém Divadle F. X. Šaldy muzikály občas provozuje činoherní soubor, a vůbec ne špatně, zvlášť když najde odpovídající titul – za Lolu Blau Markéta Tallerová dokonce získala muzikálovou Cenu Thálie! Jenže činoherní muzikály nejsou to pravé ořechové, proto tu před dvěma lety režisér Oldřich Kříž uvedl s operním souborem muzikál Sugar, který za dva roky udělal přes třicet repríz, a to v drtivé většině na volnou kasu za zvýšené vstupné. Odtud nová produkce muzikálu Zpívání v dešti opět v opeře a opět v režii Oldřicha Kříže, dokonce za významného příspěvku soukromého donátora, firmy Syner, připomenuté v průběhu jedné scény přímo na jevišti.

Oldřich Kříž přivedl i svého syna Jana Kříže jako jednu z mladých muzikálových pražských hvězd. Je zároveň vystudovaný a praktikující scénograf, proto navrhl i scénu. Podobně jako Olšovský nevymýšlel ani Oldřich Kříž inscenační jinakosti, ale spolehlivě a vkusně narežíroval obvyklý tvar klasického muzikálu – a také stihl jednu z menších rolí! Jan Kříž herecky za pár let neuvěřitelně vyspěl, je dnes suverénní pěvecky, pohybově i herecky, stepuje, umí prodat pointované repliky, navíc je to atraktivní chlapák, jakých je ve zdejším divadle málo. Má pro roli filmové hvězdy Dona Lockwooda všechny předpoklady, z hlavních postav jediný nealternuje. Všechny důležité role jsou ovšem kvalitně obsazeny externisty, tedy principem muzikálových produkcí. Technicky i typově je Křížovi skvělým partnerem Jan Révai coby Cosmo Brown, výtečnými partnerkami pak Marie Blahynková v roli Kathy Seldenové (občas malinko nejistá intonačně) a Kateřina Šildová jako Lina Lamontová. Domácí operní soubor dobře obsadil menší roličky, z nichž je třeba pochválit zejména Blanku Černou za novinářku Doru Baileyovou. A podobně jako ústecký, i liberecký operní orchestr zvládl swingovou hudbu na úrovni, skoro se dá říci, že dirigentovi Martinu Doubravskému je tato hudba bližší než leckterá operní.

Obě nové produkce vedou k zamyšlení nad možnostmi regionálních operních souborů. Nad tím, jestli právě tohle je ta pravá cesta. V německých operních domech jdou už léta jinudy: vlastní operní produkce inscenují tak, že atraktivitou předčí běžné muzikály a nabízejí divákům možnost zamýšlet se nad dnešním světem.

Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem – Jule Styne, Isobel Lennart, Bob Merrill: Funny Girl. Překlad Jiří Josek, dirigent Arnošt Moulík, režie Lumír Olšovský, choreografie Martin Goga, kostýmy Kateřina Bláhová, scéna Ján Zavarský. Premiéra 25. listopadu 2011.

Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Betty Comden, Adolph Green, Arthur Freed, Nacio Brown: Zpívání v dešti. Režie Oldřich Kříž, dirigent Martin Doubravský, dramaturgická úprava a scéna Jan Kříž, kostýmy Veronika Hindle, sbormistr Martin Veselý, choreografie Petra Parvoničová, choreografie stepu Pavel Strouhal, light design Pavel Hejret. Premiéra 23. prosince 2011.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 09. ledna 2012

Komentáře k článku: Muzikály v opeře?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,