Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Musím tě seznámit s panem Bělohlávkem

V Anglii jsem byl teprve krátce. Bylo nádherné léto 1990 a nás, kteří jsme vylétli z trosek rozpadající se komunistické Evropy objevovat nový svobodný svět, bylo tu ještě poměrně málo. Byli jsme vzácní a celkem všude velmi vřele vítáni….

Repro archiv

Už si ani nepamatuji, kde jsem se poprvé setkal s Iljou. Původem Čech a taky trošku Němec, žil tady na jihu Anglie již přes dvacet let a pracoval jako učitel angličtiny. Kromně toho byl ovšem velkým milovníkem opery a divadla vůbec. A tak kromně soukromých hodin angličtiny i kursů na škole v Brightonu, kde učil, začal nám Ilja dělat také manažera a zařizovat představení pro naši malou pantomimickou skupinu. Vše se začalo vyvíjet velmi slibně a po hraní v Sussexu jsme se společně dopracovali až k týdenímu angažmá ve slavném Edinburghském festivalu ve Skotsku.

Glyndebourne Opera House. FOTO archiv

Kromně toho Ilja občas pracoval také v legendárním operním divadle Glyndebourne. Tento operní dům uprostřed krásné přírody jižního Sussexu, nedaleko starobylého města Lewes, kde jsme tenkrát bydleli, je nádhernou ukázkou anglické lásky k hudbě, divadlu a exentrisismu. Původně hudební salon ve venkovském sídle, postupně v nádherných zahradách speciálně pro operu postavené supermoderní divadlo. Každé léto se tu uvádí několik špičkových operních inscenací, na které jsou angažováni zpěváci, dirigenti a režiséři z celého světa.

Podstatnou součástí představení v Glyndebourne jsou dlouhé přestávky, během nichž diváci v přilehlých zahradách holdují piknikům, pečlivě předem připravenému občerstvení, šampaňskému a dobrému vínu. Vše je uložené ve speciálních košících, které jsou tu součástí garderoby… Na nedalekém parkovišti naleštěné Rolls-Royce, Bentley, moderní i veterány. Zažil jsem tu ovšem i diváky přilétnout na představení balonem – koš se tiše dotkl zemně, elegantní gentleman vystoupil, podal dámě ruku, ta si upravila šaty, v košíku s piknikem urovnali skleničky a láhev šampaňského a pomalým krokem se vydali do sálu…

Jiří Bělohlávek. FOTO archiv ČF

A právě tady Ilja příležitostně pracoval. Jeho láska k opeře – ostatně jeho žena – Angličanka – byla operní zpěvačkou – a perfektní znalost češtiny ho předurčily k zajímavé spolupráci. Kdykoliv se v Glyndebourne uváděla česká opera, uváděla se v originále – tedy v češtině – a Ilja učil zpěváky ze všech koutů světa, kteří tento podivný jazyk nikdy živě neslyšeli, zpívat česky tak, aby jim bylo rozumět.

Ne že by se v publiku Češi tak často objevili, ale v Glyndebourne se nic nedělá polovičatě! To léto se začala připravovat Janáčkova Káťa Kabanová. K nastudování a dirigování byl pozván pan Jiří Bělohlávek. Jeho „anglická“ etapa, šéfování orchestru BBC, to vše bylo ještě před ním, přesto již tenkrát patřil k dirigentské špičce.

Leoš Janáček: Káťa Kabanová, Glyndebourne Festival, 1988 a 1990. FOTO archiv

Ilja byl spoluprací nadšen. Celý zářil, když mi vyprávěl o zkouškách, a krátce před premiérou mi radostně oznámil: Na premiéru půjdeš se mnou! To nevím jak, nechápal jsem. Vstupenky jsou většinou vyprodané rok dopředu a stojí zhruba tolik jako v Čechách menší domek na vsi….To jsem ovšem podcenil Iljovy manažerské schopnosti: Jsi Čech, jsi. Tak půjdeš se mnou jako odborný asistent a řekneš, je-li zpěvákům rozumět. Já sám už jsem v tom ponořen několik měsíců a ztrácím odstup. Potřebujeme nové čerstvé české uši!

Leoš Janáček: Káťa Kabanová, Glyndebourne Festival, 1988 a 1990. FOTO archiv

A tak v den premiéry sedím v sále, vedle mne sedí novinářská legenda, pan Karel Kyncl, představíme se a povídáme si…

Představení, pro mne asi první „živá“ opera, je nádherné a naprosto strhující po všech stránkách. Jediným krajanem v ansámblu je pan Štefan Margita. V roli Laca, samozřejmě…

Rozuměl jsem zpěvákům? Ano, většinou rozuměl. Ale i kdybych nerozuměl, i kdybych žádný zpěv ani žádnou hudbu nechápal, pořád by to bylo nádherné představení. A naopak, kdybych jenom poslouchal a zavřel oči, zážitek by to byl také skvělý. Přesto že se snažím toho zvládnout co nejvíc a jsem po celý život někde v divadle, ať v Anglii, Česku či jinde,  skoro každý večer, tohle představení bylo pro mne naprosto výjimečné…

Podstatnou součástí představení v Glyndebourne jsou dlouhé přestávky, během nichž diváci v přilehlých zahradách holdují piknikům, pečlivě předem připravenému občerstvení, šampaňskému a dobrému vínu. FOTO archiv

Po jeho skončení se motám s diváky v baru, vznáším se lehce omámen, ovíněn tou krásou… Nikam nechoď, musím tě seznámit s panem Bělohlávkem!, volá na mne rozářený Ilja a přijímá gratulace. Nejvíc obležen a obgratulováván je samozřejmně mistr Bělohlávek, spolupracovníci, novináři, hosté, obdivovatelé… A tak, i když Ilja ještě několikrát proběhne kolem mne s musím tě seznámit s panem Bělohlávkem na jazyku, je mi jasné, že k tomu nemůže dojít a pomalu se chystám odejít. Při odchodu si všimnu, že stojím blízko pana Bělohlávka. Ilja samozřejmně nikde v dohledu… Jsem však toho zážitku tak plný, že musím něco říct, trochu povolit ventil. A tak se v okamžiku rozhodnu. Vecpu se do úzké mezery, která se mezi novináři na chvilku vytvořila, nakloním se a řeknu: Mistře, děkuji za skvělé představení. Byl to nádherný zážitek…. / Vy jste Čech?! Kde se tady berete? Pijete whisky? Pojďte si dát whisky!, zahrne mne několika otázkami najednou a jeho oči září. Hlouček kolem nás se rozpačitě rozestoupí. Nikdo nerozumí našemu jazyku…

A tak sedíme v baru, popíjíme whisky a povídáme o společných známých z divadel v Praze. Mistr se s nepředstíraným zájmem vyptává, co a kde v Británii hrajeme, jaký to má ohlas, jak se mi tady líbí….

Vznáším se nadlehčen nádherným setkáním. FOTO archiv

Nevím, jak dlouho tohle setkání trvá. Čas se v takových chvílích chová jinak, hodiny se zpomalují, ručičky na ciferníku se zastavují a poslouchají… Dav čekajících lidí kolem nás se pomalu zvětšuje a já si začínám uvědomovat, že je sobecké nechávat si mistra tak dlouho pro sebe. A tak se loučím, přenechávám své místo trpělivě čekajícím gratulantům a pomalu se vytrácím. Vznáším se nadlehčen nádherným setkáním a jen zdálky, jako ve snu, slyším Iljovo volání: Petře neodcházej ještě, musím tě přece seznámit s panem BĚLOHLÁVKEM ! ! !

. . .

Již dávno rakovina vzala si Ilju a jeho nadšení, umlkla chytrá slova pana Kyncla, naposled se uklonil Mistr Bělohlávek… Neutichla však a nikdy neutichne hudba, knihy se stále budou psát a nádherné momenty setkání se budou stále dít….

Sussex, England

///

Petr Turek se narodil v Českých Budějovicích, kde s Jiřím Reidingerem založil pantomimickou skupinu Grglo a začali vystupovat. V Praze vystudoval konzervatoř, obor pantomima u Jiřího Kaftana, a hrál v Branickem divadle pantomimy i na jiných scénách po Evropě, nejčastěji ve dvojici s Vandou Hybnerovou. Žije ve Velké Británii, kde se živí jako designér a občas píše.

  • Autor: Petr Turek
  • Publikováno: 17. června 2017

Komentáře k článku: Musím tě seznámit s panem Bělohlávkem

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 21/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


12. 12.–25. 12. 2017

Číslo 21/2017 (12. 12.–25. 12. 2017)

Obsah čísla 21/2017

Slovo ...

Něco pro mě, nic pro...

Soubor Schauspiel Hannover v režii...

Osobnost měsíce

Sandra Hüller

Herečka a zpěvačka Sandra Hüller ve...

Dotazník

Jana Orlová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Půlměsíc na pražském nebi

Koncem listopadu se nad Prahou...

Fejeton

POVÍDKA: O Jonášovi

Jonáš byl největším talentem v...

Názor

Teoreticky o cestě do pekel

Překvapilo mě, jaký ohlas vyvolal...

Kronika

Jednou větou

Ve dnech 1.–16. listopadu se v Praze...

Kritika

Zavřete oči, našeptávač...

Na začátku, před oponou, sluha Dubois...

Havlův vzkaz dnešku ...

Komorní scéna Aréna po Smíření –...

Podzemní ambasáda

Projekt In the Name of Gift vznikl ve...

Maryša umazaná od mouky

Jako červená, vlastně spíš bílá...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 21/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Zvony i vlast

Románová prvotina „bezdomovce“...

Revoluce k ničemu

Na letošním ročníku festivalu...

Bezmocná angažovanost...

Nic proti doku-divadlu, divadlu...

Samopal versus smích dětí...

Soucit. Příběh kulometu je v...

Zamilovat si Sandru Hüller

Curyšský Theater Neumarkt představil...

Banální hovory z butiku...

Označit kultovní rakouskou dramatičku...

Módní ikona „Elfi“ (pro)

Šest postav s baterkami hledá nikoli...

Ouverture!

Skladatelé psávali předehry z...

Dnešní svět podle...

Na konci devadesátých let pro mě byly...

Naše stará a nová Evropa

Pražský divadelní festival...

Rozhovor

Radek Holub: Prát se umím,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Martin Františák: Nechci...

Rozhovor s uměleckým šéfem činohry...

Kontext

Kohout se dočkal

Vyhlášení Ceny Jindřicha...

Hutných patnáct let Petra...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Adventní bilancování mého...

Herecká asociace informuje

Podoby – Pivo si dám až...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Venuše ve Švehlovce, Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Může divadlo zapomínat?

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Nesnesitelná mateřská...

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Dopředu, ale kam?

Międzynarodowy Festiwal Teatralny...

Zemřeli

Zemřeli

Jiří Kyselák (9. 8. 1952 Brno – 19....

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

My jsme ten oheň nezapálili...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

RR Rozhovory Revolver Revue 2016, 776...

Fundovaně, a přitom...

Pomyslné nůžky už se nerozevírají,...

Obrazem

Malované opony divadel...

Přesně po šesti letech od vydání...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (VIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 21/2017



Obsah,