Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Můj komorní herecký coming out

Co si budeme nalhávat, každý herec to někdy zažil. Kolegové na jevišti nic moc, nerozumíte tomu, co v roli říkáte a děláte. Jde jen o to přežít úmorné dvouměsíční zkoušení! Někdy se vám jednoduše stane, že se ocitnete v inscenaci, která není tak úplně terno, ale zatnete zuby a předstíráte zájem. Koneckonců předstírání je hercovým denním chlebem. Pragmaticky řečeno: Je to práce, hypotéku zaplatí. Trvá to naštěstí jenom hodinu a půl a další sezonu se to beztak stáhne!

Ivana Machalová. FOTO archiv Zelený čaj

Když máte ale kliku – jako jsem měla já v pražské Komorní činohře (KoČ) – dostanete se do divadla, kde se vám to nestane JEDINKRÁT za celých 15 let!!! Je to ve zkratce: 11 skvělých inscenací, 11 rolí, na které jsem pyšná, a víc jak 20 hereckých kolegů, kteří vás inspirují. Těšíte se na každou reprízu s nimi. A že těch repríz bylo! Spočítala bych je… /ty reprízy/, ale jsem herečka…

V Komorní činohře jsem ani jednou nemusela zatínat zuby při hraní, nutit se jít na zkoušku, předstírat, že mě hraní baví, dělat to jen kvůli penězům, netěšit se na své kolegy, cítit se na jevišti trapně, nevědět co hrát… Ani JEDNOU! Co by za to někteří dali! A troufám si tvrdit, že to stejně mají všichni moji kolegové z KoČky. Pokud ne, tak jsou ještě talentovanější, než jsem si myslela. Protože jinak bych to jejich „předstírání“ přece aspoň jednou prokoukla, ne?!

Paula Vogel: Dlouhá vánoční cesta domů (r. Jiří Bábek, prem. 29. 11. 2015, KoČ). FOTO archiv KoČ

Nad a za vším samozřejmě stojí nejdůležitější člověk Komorní činohry – režisér, dramaturg, produkční a principál Jiří Bábek. Patnáct let! Fíha! Tak se ptám: Může vás po jedenácti inscenacích režisér jako herce stále inspirovat? Nemáte prokouknuté všechny jeho fígle? Může vás ještě vůbec někam herecky posunout? A obratem si odpovídám: Kdybych věděla, že máme před sebou ještě dalších jedenáct nových kousků, tedy dalších patnáct let, budu blažená. Vím, že herecky porostu, protože budu vedená režisérem, který nemá potřebu cokoli sobě, hercům a světu dokazovat. Jde mu o ryzí, divadelní, čistou hru činů, kde v hlavním plánu jsou herec a divák, prostor, čas a komorní činohra.

Můj herecký povzdech bohužel směřuje k tomu, že letos už Komorní činohra svou oponu neotevře. Proč Komorní činohra nemůže hrát? Vždyť přeci smyslem umělecké tvorby je, aby bavila pokud možno všechny, co se na tvůrčím procesu podílejí. Když Komorní činohra všechno tohle má, proč nemá nárok na finanční prostředky?! Je přeci komorní, nepotřebuje miliardy! Nerozumím…

Ivana Machalová v inscenaci hry Miky Myllyaha Chaos (r. Jiří Bábek, prem. prem. 14. 1. 2014, KoČ). FOTO JIŘÍ ZEINER

Samozřejmě, že je zapotřebí bulvárních her a klasiky, velkých a alternativních scén i monstrózních podívaných. Ale stejně tak potřebujeme i ty komorní. Vše má přeci svůj smysl. A díky svobodě dělat tolik rozmanitých počinů se divadelní kultura vyvíjí dál a dál. Divadla se vzájemně inspirují, nechápou, štengrují, ale každé je tu pro svého diváka. A má své místo. Kdyby byly na trhu jen dva druhy chleba – Moskva a Šumava… – taky bychom přežili, ale… Jaká strašná nuda by to byla?!

Epilog: Komorní činohra má motto: I dospělí mají své sny. Herci taky mají své sny. Možná fantasmagoričtější, barevnější, depresivnější, bláznivější… A já si na tomto místě přeju: Ať nám tu jednou nezbude jen Šumava s Moskvou… a ať Komorní činohra znovu ožije! Nejen v mých snech.

Ivana Machalová, 8. září 2017

/Tento text poprvé vyšel na Facebooku Ivany Machalové. Nabídla jej i-DN k volnému publikování, čehož rádi využíváme./

Ivana Machalová rozená Huspeková je se narodila v roce 1981 v Teplicích. Je absolventkou Gymnázia v Teplicích a Vyšší odborné školy herecké v Praze. Je spoluzakladatelkou Malého Vinohradského divadla, kde v letech 2003 – 2011 působila jako členka souboru. Mimo jiné také hostovala v Divadle na Vinohradech, v Divadle Minor, v Klicperově divadle Hradec Králové a v inscenaci Podivuhodné cesty Julese Verna Laterny magiky. V současnosti ji můžete vidět v Divadle D21, kde absolvovala také svůj režijní debut, a v souboru Geisslers Hofcomoedianten, kde je od roku 2009.

///

Více na i-DN:

Divadelní společnost KoČ přerušuje činnost

  • Autor: Ivana Machalová
  • Publikováno: 17. září 2017

Komentáře k článku: Můj komorní herecký coming out

  1. Markéta Luhanová

    Děkuji
    za krásný a výstižný článek a jako pravidelná divačka KoČ podepisuji každé slovo, které Ivana Machalová o Komorní činohře napsala. Jsem přesvědčená, že kdyby o dotacích pro divadla rozhodovali skutečně kompetentní lidé, kteří nějaká představení viděli, nemohli by jednat s takovou arogancí, s jakou konají.

    18.09.2017 (12.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  2. Jan Eissmann

    Promiňte,
    stále se tomu snažím přijíti na kloub. Nahlédl jsem tedy do rozhodnutí o přidělených žádostech. Jistěže onen půlmilion není mnoho, ale hledím-li do onoho seznamu, nezdá se mi, že by na tom Komorní činohra byla o mnoho hůře (ba někdy i lépe) než většina pražských nezávislých souborů, divadel a uskupení.
    Vážně je tedy situace tak tragická, že se stala neudržitelnou?

    18.09.2017 (14.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kauza

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,