Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Můj komorní herecký coming out

Co si budeme nalhávat, každý herec to někdy zažil. Kolegové na jevišti nic moc, nerozumíte tomu, co v roli říkáte a děláte. Jde jen o to přežít úmorné dvouměsíční zkoušení! Někdy se vám jednoduše stane, že se ocitnete v inscenaci, která není tak úplně terno, ale zatnete zuby a předstíráte zájem. Koneckonců předstírání je hercovým denním chlebem. Pragmaticky řečeno: Je to práce, hypotéku zaplatí. Trvá to naštěstí jenom hodinu a půl a další sezonu se to beztak stáhne!

Ivana Machalová. FOTO archiv Zelený čaj

Když máte ale kliku – jako jsem měla já v pražské Komorní činohře (KoČ) – dostanete se do divadla, kde se vám to nestane JEDINKRÁT za celých 15 let!!! Je to ve zkratce: 11 skvělých inscenací, 11 rolí, na které jsem pyšná, a víc jak 20 hereckých kolegů, kteří vás inspirují. Těšíte se na každou reprízu s nimi. A že těch repríz bylo! Spočítala bych je… /ty reprízy/, ale jsem herečka…

V Komorní činohře jsem ani jednou nemusela zatínat zuby při hraní, nutit se jít na zkoušku, předstírat, že mě hraní baví, dělat to jen kvůli penězům, netěšit se na své kolegy, cítit se na jevišti trapně, nevědět co hrát… Ani JEDNOU! Co by za to někteří dali! A troufám si tvrdit, že to stejně mají všichni moji kolegové z KoČky. Pokud ne, tak jsou ještě talentovanější, než jsem si myslela. Protože jinak bych to jejich „předstírání“ přece aspoň jednou prokoukla, ne?!

Paula Vogel: Dlouhá vánoční cesta domů (r. Jiří Bábek, prem. 29. 11. 2015, KoČ). FOTO archiv KoČ

Nad a za vším samozřejmě stojí nejdůležitější člověk Komorní činohry – režisér, dramaturg, produkční a principál Jiří Bábek. Patnáct let! Fíha! Tak se ptám: Může vás po jedenácti inscenacích režisér jako herce stále inspirovat? Nemáte prokouknuté všechny jeho fígle? Může vás ještě vůbec někam herecky posunout? A obratem si odpovídám: Kdybych věděla, že máme před sebou ještě dalších jedenáct nových kousků, tedy dalších patnáct let, budu blažená. Vím, že herecky porostu, protože budu vedená režisérem, který nemá potřebu cokoli sobě, hercům a světu dokazovat. Jde mu o ryzí, divadelní, čistou hru činů, kde v hlavním plánu jsou herec a divák, prostor, čas a komorní činohra.

Můj herecký povzdech bohužel směřuje k tomu, že letos už Komorní činohra svou oponu neotevře. Proč Komorní činohra nemůže hrát? Vždyť přeci smyslem umělecké tvorby je, aby bavila pokud možno všechny, co se na tvůrčím procesu podílejí. Když Komorní činohra všechno tohle má, proč nemá nárok na finanční prostředky?! Je přeci komorní, nepotřebuje miliardy! Nerozumím…

Ivana Machalová v inscenaci hry Miky Myllyaha Chaos (r. Jiří Bábek, prem. prem. 14. 1. 2014, KoČ). FOTO JIŘÍ ZEINER

Samozřejmě, že je zapotřebí bulvárních her a klasiky, velkých a alternativních scén i monstrózních podívaných. Ale stejně tak potřebujeme i ty komorní. Vše má přeci svůj smysl. A díky svobodě dělat tolik rozmanitých počinů se divadelní kultura vyvíjí dál a dál. Divadla se vzájemně inspirují, nechápou, štengrují, ale každé je tu pro svého diváka. A má své místo. Kdyby byly na trhu jen dva druhy chleba – Moskva a Šumava… – taky bychom přežili, ale… Jaká strašná nuda by to byla?!

Epilog: Komorní činohra má motto: I dospělí mají své sny. Herci taky mají své sny. Možná fantasmagoričtější, barevnější, depresivnější, bláznivější… A já si na tomto místě přeju: Ať nám tu jednou nezbude jen Šumava s Moskvou… a ať Komorní činohra znovu ožije! Nejen v mých snech.

Ivana Machalová, 8. září 2017

/Tento text poprvé vyšel na Facebooku Ivany Machalové. Nabídla jej i-DN k volnému publikování, čehož rádi využíváme./

Ivana Machalová rozená Huspeková je se narodila v roce 1981 v Teplicích. Je absolventkou Gymnázia v Teplicích a Vyšší odborné školy herecké v Praze. Je spoluzakladatelkou Malého Vinohradského divadla, kde v letech 2003 – 2011 působila jako členka souboru. Mimo jiné také hostovala v Divadle na Vinohradech, v Divadle Minor, v Klicperově divadle Hradec Králové a v inscenaci Podivuhodné cesty Julese Verna Laterny magiky. V současnosti ji můžete vidět v Divadle D21, kde absolvovala také svůj režijní debut, a v souboru Geisslers Hofcomoedianten, kde je od roku 2009.

///

Více na i-DN:

Divadelní společnost KoČ přerušuje činnost

  • Autor: Ivana Machalová
  • Publikováno: 17. září 2017

Komentáře k článku: Můj komorní herecký coming out

  1. Markéta Luhanová

    Děkuji
    za krásný a výstižný článek a jako pravidelná divačka KoČ podepisuji každé slovo, které Ivana Machalová o Komorní činohře napsala. Jsem přesvědčená, že kdyby o dotacích pro divadla rozhodovali skutečně kompetentní lidé, kteří nějaká představení viděli, nemohli by jednat s takovou arogancí, s jakou konají.

    18.09.2017 (12.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  2. Jan Eissmann

    Promiňte,
    stále se tomu snažím přijíti na kloub. Nahlédl jsem tedy do rozhodnutí o přidělených žádostech. Jistěže onen půlmilion není mnoho, ale hledím-li do onoho seznamu, nezdá se mi, že by na tom Komorní činohra byla o mnoho hůře (ba někdy i lépe) než většina pražských nezávislých souborů, divadel a uskupení.
    Vážně je tedy situace tak tragická, že se stala neudržitelnou?

    18.09.2017 (14.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,