Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Můj komorní herecký coming out

Co si budeme nalhávat, každý herec to někdy zažil. Kolegové na jevišti nic moc, nerozumíte tomu, co v roli říkáte a děláte. Jde jen o to přežít úmorné dvouměsíční zkoušení! Někdy se vám jednoduše stane, že se ocitnete v inscenaci, která není tak úplně terno, ale zatnete zuby a předstíráte zájem. Koneckonců předstírání je hercovým denním chlebem. Pragmaticky řečeno: Je to práce, hypotéku zaplatí. Trvá to naštěstí jenom hodinu a půl a další sezonu se to beztak stáhne!

Ivana Machalová. FOTO archiv Zelený čaj

Když máte ale kliku – jako jsem měla já v pražské Komorní činohře (KoČ) – dostanete se do divadla, kde se vám to nestane JEDINKRÁT za celých 15 let!!! Je to ve zkratce: 11 skvělých inscenací, 11 rolí, na které jsem pyšná, a víc jak 20 hereckých kolegů, kteří vás inspirují. Těšíte se na každou reprízu s nimi. A že těch repríz bylo! Spočítala bych je… /ty reprízy/, ale jsem herečka…

V Komorní činohře jsem ani jednou nemusela zatínat zuby při hraní, nutit se jít na zkoušku, předstírat, že mě hraní baví, dělat to jen kvůli penězům, netěšit se na své kolegy, cítit se na jevišti trapně, nevědět co hrát… Ani JEDNOU! Co by za to někteří dali! A troufám si tvrdit, že to stejně mají všichni moji kolegové z KoČky. Pokud ne, tak jsou ještě talentovanější, než jsem si myslela. Protože jinak bych to jejich „předstírání“ přece aspoň jednou prokoukla, ne?!

Paula Vogel: Dlouhá vánoční cesta domů (r. Jiří Bábek, prem. 29. 11. 2015, KoČ). FOTO archiv KoČ

Nad a za vším samozřejmě stojí nejdůležitější člověk Komorní činohry – režisér, dramaturg, produkční a principál Jiří Bábek. Patnáct let! Fíha! Tak se ptám: Může vás po jedenácti inscenacích režisér jako herce stále inspirovat? Nemáte prokouknuté všechny jeho fígle? Může vás ještě vůbec někam herecky posunout? A obratem si odpovídám: Kdybych věděla, že máme před sebou ještě dalších jedenáct nových kousků, tedy dalších patnáct let, budu blažená. Vím, že herecky porostu, protože budu vedená režisérem, který nemá potřebu cokoli sobě, hercům a světu dokazovat. Jde mu o ryzí, divadelní, čistou hru činů, kde v hlavním plánu jsou herec a divák, prostor, čas a komorní činohra.

Můj herecký povzdech bohužel směřuje k tomu, že letos už Komorní činohra svou oponu neotevře. Proč Komorní činohra nemůže hrát? Vždyť přeci smyslem umělecké tvorby je, aby bavila pokud možno všechny, co se na tvůrčím procesu podílejí. Když Komorní činohra všechno tohle má, proč nemá nárok na finanční prostředky?! Je přeci komorní, nepotřebuje miliardy! Nerozumím…

Ivana Machalová v inscenaci hry Miky Myllyaha Chaos (r. Jiří Bábek, prem. prem. 14. 1. 2014, KoČ). FOTO JIŘÍ ZEINER

Samozřejmě, že je zapotřebí bulvárních her a klasiky, velkých a alternativních scén i monstrózních podívaných. Ale stejně tak potřebujeme i ty komorní. Vše má přeci svůj smysl. A díky svobodě dělat tolik rozmanitých počinů se divadelní kultura vyvíjí dál a dál. Divadla se vzájemně inspirují, nechápou, štengrují, ale každé je tu pro svého diváka. A má své místo. Kdyby byly na trhu jen dva druhy chleba – Moskva a Šumava… – taky bychom přežili, ale… Jaká strašná nuda by to byla?!

Epilog: Komorní činohra má motto: I dospělí mají své sny. Herci taky mají své sny. Možná fantasmagoričtější, barevnější, depresivnější, bláznivější… A já si na tomto místě přeju: Ať nám tu jednou nezbude jen Šumava s Moskvou… a ať Komorní činohra znovu ožije! Nejen v mých snech.

Ivana Machalová, 8. září 2017

/Tento text poprvé vyšel na Facebooku Ivany Machalové. Nabídla jej i-DN k volnému publikování, čehož rádi využíváme./

Ivana Machalová rozená Huspeková je se narodila v roce 1981 v Teplicích. Je absolventkou Gymnázia v Teplicích a Vyšší odborné školy herecké v Praze. Je spoluzakladatelkou Malého Vinohradského divadla, kde v letech 2003 – 2011 působila jako členka souboru. Mimo jiné také hostovala v Divadle na Vinohradech, v Divadle Minor, v Klicperově divadle Hradec Králové a v inscenaci Podivuhodné cesty Julese Verna Laterny magiky. V současnosti ji můžete vidět v Divadle D21, kde absolvovala také svůj režijní debut, a v souboru Geisslers Hofcomoedianten, kde je od roku 2009.

///

Více na i-DN:

Divadelní společnost KoČ přerušuje činnost

  • Autor: Ivana Machalová
  • Publikováno: 17. září 2017

Komentáře k článku: Můj komorní herecký coming out

  1. Markéta Luhanová

    Děkuji
    za krásný a výstižný článek a jako pravidelná divačka KoČ podepisuji každé slovo, které Ivana Machalová o Komorní činohře napsala. Jsem přesvědčená, že kdyby o dotacích pro divadla rozhodovali skutečně kompetentní lidé, kteří nějaká představení viděli, nemohli by jednat s takovou arogancí, s jakou konají.

    18.09.2017 (12.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  2. Jan Eissmann

    Promiňte,
    stále se tomu snažím přijíti na kloub. Nahlédl jsem tedy do rozhodnutí o přidělených žádostech. Jistěže onen půlmilion není mnoho, ale hledím-li do onoho seznamu, nezdá se mi, že by na tom Komorní činohra byla o mnoho hůře (ba někdy i lépe) než většina pražských nezávislých souborů, divadel a uskupení.
    Vážně je tedy situace tak tragická, že se stala neudržitelnou?

    18.09.2017 (14.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,