Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2018

ročník 25
18. 9.–1. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 374)

    Paní doktor Eugenie Dufková je erudovaná dáma, tichá pamětnice historických zákrut brněnského divadla a spisovatelka. Jednou z jejich zálib je svět tance a baletu. Byla mi učitelkou a průvodcem. Zde jsou slova, které mi dnes poslala:

    Ivo Váňa Psota (1908 – 1952), český tanečník, choreograf, divadelní (baletní) režisér a pedagog. Foto Wikipedie

    Víc jak šedesát let uplynulo od chvíle, kdy zemřel český tanečník, choreograf a pedagog Ivo Váňa Psota. Vlastním jménem Ivan, leč ředitel Neumann mu v roce 1927 připsal umělecké jméno Ivo-Váňa. Svět ho však znal pod jménem Vania: cher Vania, dorogij Vania, dear Vania.

    Pohodlnou aklimatizaci mu umožnila znalost několika jazyků. Hovořil a psal dokonale rusky, anglicky, francouzsky, portugalsky, španělsky, polsky a německy, kteréžto nadání zdědil po otci.

    Narodil se v Kyjevě, dětství prožil v Přerově, miloval Brno – a poznal (vlivem osudových okolností) daleký svět.

    V roce 1997 vyšla o něm monografie v nakladatelství Šimona Ryšavého.

    V roce 1997 vyšla monografie v nakladatelství Šimona Ryšavého. Repro archiv

    Říká se, že v českých krajinách je malosti víc než kdekoliv jinde. Pražské prostředí to bylo – vedené Janem Reimoserem – které tomuto výjimečnému umělci a laskavému člověku svými nepříznivými vlivy vytvářelo neklidné, nepříznivé až nepřátelské pracovní ovzduší.

    Jsme v době krátce po únoru 1948. Psota se vrátil ze Západu. Musel být zničen, musel prohrát a také prohrál. Zemřel 16. února 1952. Premiéru Čajkovského Spící krasavice, kterou nastudoval, již nespatřil.

    Nejproslulejší baletní inscenací Ivo Váni Psoty v době jeho působení v Latinské Americe je Yara, dílo, na kterém s ním rovným dílem spolupracovali výtvarník Candido Portinari, skladatel Francisco Mignone a básník Guilherme de Almeida. Výsledek inspirovaný brazilskou mytologií byl pravým syntetickým divadlem. Balet vznikl na základě soutěže vypsané vládou a premiéra v Sao Paolo v roce 1946 se konala za účasti brazilské vlády spolu s prezidentem. Památka na tuto inscenaci existuje dodnes – mramorová deska zasazená do zdi divadla Teatro Municipal v Sao Paolu. Balet se pak hrál ještě na dalších místech Jižní Ameriky i Spojených států. Foto archiv Eugenie Dufkové

    Byl osobností souměřitelnou s předními zjevy světového vývoje baletu. Jeho zakladatelský význam se neomezuje jen na český balet, ale je dán jeho činností ve světě, zejména ve Střední a Jižní Americe. Důkazem nebyla jen YARA (brazilský národní balet uvedený v Sao Paulu v roce 1946 v Psotově choreografii), ale i jeho Dvořákovy Slovanské tance, které se po vpádu německých okupantů v roce 1939 staly jednou z nejpřesvědčivějších manifestací českého vlastenectví – stejně jako Prokofjevův Romeo a Julie a jeho první provedení v roce 1938. Všechno v Brně. A po válce původní balet Karla Horkého Král Ječmínek… Byl výrazem Psotova vztahu k rodné zemi – Moravě.

    Nemohu o něm všechno říci, psala bych den a noc. A také mě to rozčiluje. Jak hnusně se k němu pražští flamendři chovali… Jsou o tom doklady mnohé a písemné…

    Brno si připomene odkaz Ivo Váni Psoty výstavou (3. – 29. 9. 2018) ve foyeru Moravské zemské knihovny, uváděnou pod názvem Muž, který roztančil Brno, přednáškou PhDr. Eugenie Dufkové v konferenčním sále Moravského zemského muzea (18. 9. v 16 hod.) a besedou Mistr ve vzpomínkách (25. 9. v 16 hod.) tamtéž.

    Těším se.

    Brno – Komín, 26. 8. 2018


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 374)

    1. Zdeněk Pololáník

      Zásluhou Tučkovy připomínky
      legendy brněnského BALETU, tanečníka a choreografa Ivo Váni Psoty si uvědomuji, že jsem jako konzervatorista viděl jeho patrně poslední jevištní dílo, choreografii baletu Král Ječmínek, slyšel o jeho náhlém odchodu na věčnost, ale i o jeho Romeovi a Julii, které v Brně premiéroval.
      V tomto článku se dovídám o jeho úspěšném působení v zahraničí, a tak se mi rozšiřuje pohled na osobnost umělce, který přes nabídky a možnosti zůstal věrný Brnu.
      Díky!

      09.09.2018 (17.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,