Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2018

ročník 25
18. 9.–1. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 353)

    Vypadalo to, že svítí slunce, ale byla zima a foukal chladný vítr. Obtížen taškami s balíčky poslední záchrany, jsem se sunul úžlabinou do strmého kopce. Byl první večer slunovratu a cíl mého putování, hrad Špilberk, vysoko nade mnou.

    Jihočeská filharmonie bude na pódiu pod hradbami hrát Baladu pro banditu skladatele Miloše Štědroně a básníka Milana Uhde v hudebních aranžích Tomáše Illeho.

    Jsem ten, co viděl původní představení režiséra Zdeňka Pospíšila, film Vladimíra Síse, inscenaci Vladimíra Morávka v Provázku i na planině pod hradní zdí a dokonce hrál četníka v rozhlasové verzi. Nemohl jsem koncertní provedení Balady opomenout.

    Belhal jsem se vzhůru, vítr mi nadouval letní svrchník a čechral kštici. Utrousil jsem: Počasí vhodné pro Brontëové Větrnou hůrku. Míjel mě spěchající mladík, usmál se. Na Koločavě také pěkně profukuje, byl jsem tam…

    Čtyři řady lavic a na nich diváci v bundách, pod přikrývkami, s plachetkami pod zadky. Miloš Štědroň v profesorském svetříku na mě koukal jako na zjevení. Vladimír Morávek řekl: Jste dobrej. Mirek Oščatka pravil: Vypadáte dobře. A Karel Fuksa poznamenal: Už tu máme všechny ředitele, tak můžeme začít.

    K mikrofonům přistoupili sólisté Gabriela Vermehlo, Eva Vrbková, Igor Orozovič a Dalibor Buš. FOTO JF

    Filharmonici uvyklí jihočeským plískanicím přicházeli na pódium ustrojeni trochu noblesněji než do lesní kavárny, se šperkovými ověsy a náramky na rukou. Někteří přinesli drahocenné nástroje v pouzdrech. K mikrofonům přistoupili sólisté Gabriela Vermehlo, Eva Vrbková, Igor Orozovič a Dalibor Buš.

    Do areálu dorazila kamarádka Mab. V teňounké blůzce se prodrala úzkou štěrbinou mezi lavicemi. Jako duch.

    Hudebníci ladili, dirigent Vojtěch Spurný přišel k pultíku s notami, ze kterých trčely spínací kolíčky na prádlo. Za pult se postavil dirigentův syn a uhlazoval neposlušné papíry…

    Vítr zadul a koncert začal. FOTO JF

    Vítr zadul a koncert začal. Na vysoké hradební zdi zavěšená obrovitá šipka s namalovanou oslavnou číslicí – padesátkou – mlátila do omítky jako pominutá.

    Uhrančivá blondýna Gabriela Vermelho kvílela, hrála na housle, zpívala i čarovala. Igor Orozovič v bílé košulence toužil po Eržice, sliboval statisíce, jen když mu ji dají. Ani tak nehoří, svíčka farářovi… Lkal a trochu bloudil v tónech. Eva Vrbková žila před mikrofonem svou Eržiku a pěla její písně jako slavice. Dalibor Buš neodolatelným způsobem hrál několik rolí. Pobíhal areálem, vykřikoval texty a výtečně zpíval. Jeho výslovnost se zdála být dokonalá. Do koncertu přinášel špetky jemného humoru.

    Uhrančivá blondýna Gabriela Vermelho kvílela, hrála na housle, zpívala i čarovala. FOTO JF

    Nevtipnější byly okamžiky, ve kterých vítr tloukl hranami zavěšené šipky, jako by bubnoval, a pan dirigent jeho bušení přizpůsobil rytmus hrané písně…

    Chlad zalézal, kam jen mohl.

    Obdivně jsem pozoroval lehce obléknuté sólisty a hudebníky. Nepolevovali v úsilí, ani když jim mrzký vítr bral melodie od úst a nástrojů. Mrcha, foukal do mikrofonů a ozýval se z reproduktorů v podobě táhlého brumu…

    Vzpomněl jsem si, jak při rozhlasovém nahrávání Zdeněk Pospíšil režíroval: Fuň. Dlouze fuň. Fují. A vystřel z kvéru… Rozumíš, jako by to bylo za vichřice…

    Pan dirigent měl krásné, černé botky a bojoval s větrem statečně. FOTO JF

    Pan dirigent měl krásné, černé botky a bojoval s větrem statečně. Péroval v kolenou, jako by se chtěl vznést. Připomínal mi Arnošta Moulíka… Ten také dirigoval vášnivě. I on miloval western a muzikály…

    Na větrné hůrce spělo koncertní provedení Balady pro banditu ke svému konci. Zcela prokřehlí sólisté zpívali: Zabili, zabili, chlapa z Koločavy, řekněte hrobaří, kde je pochovaný. Bylo tu, není tu, havrani na plotu, bylo víno v sudě, teď tam voda bude, není, není tu…

    Obecenstvo povstalo a prochladlými dlaněmi tleskalo. Děkovali se sólisté, filharmonici, skladatel Štědroň, dirigent i jeho promrzlý obraceč not…

    Chodníčky hrbolatými, schody kovovými jsme hopsali z kopce dolů. Mab drolila mezi zuby: První letní den se zdá být arktickým. Doufám, že tuto koncertní parádu neodstonám…

    U nádraží jsme potkali režiséra Morávka. Měl na sobě tričko s krátkým rukávem. Nevypadal, že by se tetelil teplem. Řekl: Natáčíme o Baladě film. Pořizovali jsme z koncertu dokumentární záběry

    V tramvaji bylo o něco málo vlídněji. Ovšem v Komíně řádilo chladno. Ani ptáci nezpívali…

    Brno – Komín, 25. 6. 2018

    Jihočeská filharmonie – Milan Uhde, Miloš Štědroň: Balada pro banditu, koncertní verze. Dirigent Vojtěch Spurný, režie Ondřej Mataj, hudební aranže Tomáš Ille; hrála Jihočeská filharmonie, sólisté: Gabriela Vermehlo, Eva Vrbková, Igor Ozorič, Dalibor Buš. Hrad Špilberk, Brno, 23. 6. 2018.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 353)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,