Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 289)

V brněnské Polárce měli festival Týden pro inkluzi. V jeho rámci vystoupilo Slovácké divadlo s inscenací Autista – Moje zatracené nervy!, Ateliér dramatiky neslyšících JAMU uvedl znakového Budulínka a Malé divadlo České Budějovice představilo hru Jak jsem byl Cyrano. Brněnští diváci tak dostali možnost poznat, jak se s obtížnostmi jevištního upoutávání pozornosti dětí odkojených hračkami současnosti utkávají jinde…

Pršelo. Poněkud omoklý jsem doputoval do Polárky. Foyerem se prohánělo hejno dětiček. Jako svišti hledaly díry po tesařích… No nazdar, pro tyto divochy hrát o Cyranovi…, poznamenal jsem před šéfem Janem Cimrem. Jdou na to chytře, uvidíte…

Inscenace Jak jsem byl Cyrano měla premiéru před třemi roky a v odborných kruzích vzbudila velkou pozornost.

Sál se plnil, rozjívené děti krocené rodiči usedaly do křesel…

Štíhlý mladík ve světlemodrých džínách a ošuntělém tričku barvy pomeranče, chodil bosý mezi příchozími. Z hrníčku popíjel voňavý čaj… Usmál se na mě: Dobrý den přeji…

Dobrý den přeji… FOTO PETR ZIKMUND

Děti se zabydlovaly. Klučina vedle mne mačkal displej mobilu a dívenka přede mnou se natáhla v sedadle, jako by byla na divanu. Nožkami se opřela o zeď jeviště.

Bosý muž s hrníčkem vstoupil před oponu. Dobrý den, co myslíte, že mám v hrníčku? / Rum… víno, vodu, čaj… volaly děti. / Už jste byly v divadle? / Ne… Ano… Ne… / A co můžete v divadle vidět?

Herec Marek Menšík ovládal diváky i při tichém projevu. FOTO PETR ZIKMUND

Kupodivu, děti krotly. Pozvolna podléhaly kouzlu usměvavého muže. Byl trpělivý, neopomenul reagovat na jakýkoliv podnět, stal se jejich kamarádem… Vysvětlil dětem – U opony je můj přítel, který oponu roztáhne a jiný v kabině mačká tlačítka, aby svítily reflektory, a já sám budu dnes hrát několik postav. A vypněte si mobily. Nebo je ztište. Mohlo by to rušit vás i vaše sousedy… Dopil svůj šálek čaje a se slovy Tak začneme zmizel za oponou…

Za absolutního ticha se rozevírala opona. Před velikánskou bílou plachtou stál na jevišti ten samý usměvavý kamarád, co tak pěkně mluvil o všem možném… Bosý, v bleděmodrých džínách, pomerančovém tričku, ale přece jen nějak jiný… Jako by do něho vstoupilo stádo rarášků… Poskakoval, vylézal na židli, drnkal na kytaru, otáčel se a byl krásným Davidem, koktavým Kubou, svůdnou Kristinkou, stydlivou Mirkou, dobráckým Míšou, ale i moudrým panem učitelem. Slova se mu sypala z úst jako perličky. Něžně, rozpustile, žvatlavě i kvíkavě. Jeho tělo poletovalo scénou a kreslilo do pomyslných oblaků obrázky výbojných, nesmělých, veselých, smutných i zamilovaných hrdinů, v příběhu o školácích, pro které pan učitel vymyslel hru na Cyrana.

Jeho pohybové eskapády se zdály být lehkými a samozřejmými. FOTO PETR ZIKMUND

Herec Marek Menšík ovládal diváky i při tichém projevu a virtuózně střídal rytmy dění. Jeho pohybové eskapády se zdály být lehkými a samozřejmými.

Kdysi moc dávno jsem měl možnost pozorovat vystoupení světově proslulého zakladatele moderní pantomimy Marcela Marceau. Jeho Bipa jsem měl na dosah zrovna jako dnes postavičky Marka Menšíka. Spřízněnost jejich snah oslovit diváky a vštípit jim náklonnost k morálním hodnotám života mě potěšila. Jejich umění mě dojalo…

Kamarád herec vzal na obličej masku s dlouhým nosem, na hlavu si vložil širák, na plece přehodil plášť a s kordem v ruce počal šermovat… FOTO PETR ZIKMUND

Děj pádil. Dialogy též. Školáci se blížili k finále hry na Cyrana. Kamarád herec vzal na obličej masku s dlouhým nosem, na hlavu si vložil širák, na plece přehodil plášť a s kordem v ruce počal šermovat… Pomalu se zavírala opona…

Kamarád herec promluvil: Byly jste tolik zticha, že nevím, jestli jste vše pochopily… A začal se vyptávat… V podstatě zrekapituloval ve zkratce děj příběhu, ve kterém pan učitel vymyslil pro své žáky dramatický kroužek, aby je naučil poznávat čestnost i podlost lidského jednání a krásu opravdové lásky…

Překvapivě nezvyklý závěr působil jako pohlazení na cestu domů… FOTO PETR ZIKMUND

Překvapivě nezvyklý závěr působil jako pohlazení na cestu domů… Kupodivu děti nedivočily. Nechaly se pokojně nastrojit do bund či svrchníků a pod deštníky rodičů se vytrácely z divadla.

Janek Lesák s Natálií Preslovou vymyslili a realizovali mimořádnou inscenaci, do které vložili své životní krédo divadelníků tvořících pro dětského diváka. Pro své představy našli ideálního představitele v Markovi Menšíkovi.

Na zážitku neubral ani trochu komplikovaný romanticko-patetický závěr se sjíždějícím bílým horizontem a šermujícím Cyranem…

Brno – Komín, 14. 11. 2017

Malé divadlo České Budějovice – Janek Lesák, Natálie Preslová: Jak jsem byl Cyrano. Režie: Janek Lesák, dramaturgie: Petr Hašek, pohybová spolupráce: Tomsa Legierski, Vojta Švejda, hudba: Jan Čtvrtník, Petr Hubík, scénografická spolupráce: Ján Tereba. Představení řídí: Ewa Kociemská. Hrál: Marek Menšík. Psáno z reprízy 12. 11. 2017. Divadlo Polárka v rámci festivalu Týden pro inkluzi.

  • Autor: Jaroslav Tuček
  • Publikováno: 02. prosince 2017

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 289)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,