Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 289)

V brněnské Polárce měli festival Týden pro inkluzi. V jeho rámci vystoupilo Slovácké divadlo s inscenací Autista – Moje zatracené nervy!, Ateliér dramatiky neslyšících JAMU uvedl znakového Budulínka a Malé divadlo České Budějovice představilo hru Jak jsem byl Cyrano. Brněnští diváci tak dostali možnost poznat, jak se s obtížnostmi jevištního upoutávání pozornosti dětí odkojených hračkami současnosti utkávají jinde…

Pršelo. Poněkud omoklý jsem doputoval do Polárky. Foyerem se prohánělo hejno dětiček. Jako svišti hledaly díry po tesařích… No nazdar, pro tyto divochy hrát o Cyranovi…, poznamenal jsem před šéfem Janem Cimrem. Jdou na to chytře, uvidíte…

Inscenace Jak jsem byl Cyrano měla premiéru před třemi roky a v odborných kruzích vzbudila velkou pozornost.

Sál se plnil, rozjívené děti krocené rodiči usedaly do křesel…

Štíhlý mladík ve světlemodrých džínách a ošuntělém tričku barvy pomeranče, chodil bosý mezi příchozími. Z hrníčku popíjel voňavý čaj… Usmál se na mě: Dobrý den přeji…

Dobrý den přeji… FOTO PETR ZIKMUND

Děti se zabydlovaly. Klučina vedle mne mačkal displej mobilu a dívenka přede mnou se natáhla v sedadle, jako by byla na divanu. Nožkami se opřela o zeď jeviště.

Bosý muž s hrníčkem vstoupil před oponu. Dobrý den, co myslíte, že mám v hrníčku? / Rum… víno, vodu, čaj… volaly děti. / Už jste byly v divadle? / Ne… Ano… Ne… / A co můžete v divadle vidět?

Herec Marek Menšík ovládal diváky i při tichém projevu. FOTO PETR ZIKMUND

Kupodivu, děti krotly. Pozvolna podléhaly kouzlu usměvavého muže. Byl trpělivý, neopomenul reagovat na jakýkoliv podnět, stal se jejich kamarádem… Vysvětlil dětem – U opony je můj přítel, který oponu roztáhne a jiný v kabině mačká tlačítka, aby svítily reflektory, a já sám budu dnes hrát několik postav. A vypněte si mobily. Nebo je ztište. Mohlo by to rušit vás i vaše sousedy… Dopil svůj šálek čaje a se slovy Tak začneme zmizel za oponou…

Za absolutního ticha se rozevírala opona. Před velikánskou bílou plachtou stál na jevišti ten samý usměvavý kamarád, co tak pěkně mluvil o všem možném… Bosý, v bleděmodrých džínách, pomerančovém tričku, ale přece jen nějak jiný… Jako by do něho vstoupilo stádo rarášků… Poskakoval, vylézal na židli, drnkal na kytaru, otáčel se a byl krásným Davidem, koktavým Kubou, svůdnou Kristinkou, stydlivou Mirkou, dobráckým Míšou, ale i moudrým panem učitelem. Slova se mu sypala z úst jako perličky. Něžně, rozpustile, žvatlavě i kvíkavě. Jeho tělo poletovalo scénou a kreslilo do pomyslných oblaků obrázky výbojných, nesmělých, veselých, smutných i zamilovaných hrdinů, v příběhu o školácích, pro které pan učitel vymyslel hru na Cyrana.

Jeho pohybové eskapády se zdály být lehkými a samozřejmými. FOTO PETR ZIKMUND

Herec Marek Menšík ovládal diváky i při tichém projevu a virtuózně střídal rytmy dění. Jeho pohybové eskapády se zdály být lehkými a samozřejmými.

Kdysi moc dávno jsem měl možnost pozorovat vystoupení světově proslulého zakladatele moderní pantomimy Marcela Marceau. Jeho Bipa jsem měl na dosah zrovna jako dnes postavičky Marka Menšíka. Spřízněnost jejich snah oslovit diváky a vštípit jim náklonnost k morálním hodnotám života mě potěšila. Jejich umění mě dojalo…

Kamarád herec vzal na obličej masku s dlouhým nosem, na hlavu si vložil širák, na plece přehodil plášť a s kordem v ruce počal šermovat… FOTO PETR ZIKMUND

Děj pádil. Dialogy též. Školáci se blížili k finále hry na Cyrana. Kamarád herec vzal na obličej masku s dlouhým nosem, na hlavu si vložil širák, na plece přehodil plášť a s kordem v ruce počal šermovat… Pomalu se zavírala opona…

Kamarád herec promluvil: Byly jste tolik zticha, že nevím, jestli jste vše pochopily… A začal se vyptávat… V podstatě zrekapituloval ve zkratce děj příběhu, ve kterém pan učitel vymyslil pro své žáky dramatický kroužek, aby je naučil poznávat čestnost i podlost lidského jednání a krásu opravdové lásky…

Překvapivě nezvyklý závěr působil jako pohlazení na cestu domů… FOTO PETR ZIKMUND

Překvapivě nezvyklý závěr působil jako pohlazení na cestu domů… Kupodivu děti nedivočily. Nechaly se pokojně nastrojit do bund či svrchníků a pod deštníky rodičů se vytrácely z divadla.

Janek Lesák s Natálií Preslovou vymyslili a realizovali mimořádnou inscenaci, do které vložili své životní krédo divadelníků tvořících pro dětského diváka. Pro své představy našli ideálního představitele v Markovi Menšíkovi.

Na zážitku neubral ani trochu komplikovaný romanticko-patetický závěr se sjíždějícím bílým horizontem a šermujícím Cyranem…

Brno – Komín, 14. 11. 2017

Malé divadlo České Budějovice – Janek Lesák, Natálie Preslová: Jak jsem byl Cyrano. Režie: Janek Lesák, dramaturgie: Petr Hašek, pohybová spolupráce: Tomsa Legierski, Vojta Švejda, hudba: Jan Čtvrtník, Petr Hubík, scénografická spolupráce: Ján Tereba. Představení řídí: Ewa Kociemská. Hrál: Marek Menšík. Psáno z reprízy 12. 11. 2017. Divadlo Polárka v rámci festivalu Týden pro inkluzi.

  • Autor: Jaroslav Tuček
  • Publikováno: 02. prosince 2017

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 289)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,