Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2018

ročník 25
15. 5.–28. 5. 2018
  • Zprávy
  • Aktuálně
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 287)

    Řádila větrná smršť a i v Brně bylo nevlídně. Doputoval jsem na Orlí na poslední chvíli. Jako do loďky usedali členové kapely do průrvy vytvořené zástěnou a kusem dálničního svodidla. Za nimi stály portály pódia z hliníkových tyčí. Z pohledu diváka byly poněkud z osy.

    Lídr kapely (Karel Albrecht) hrábl do kláves, zazněla břeskná introdukce, jako by na jeviště měli vběhnout řvoucí lvi… Na scéně se hrála činohra. Tichá, táhlá, realistická, s pauzami a prožitky…

    Ocitáme se v Americe. Školák Paul je na cestě. Prchá od své matky, aby si naplnil svůj sen, být u toho, když krajem duní festival. Daleký Woodstock je jeho cíl. Přidává se k němu opilý spolužák Jack. Rovněž naivní a toužící po něčem velkém. Jejich činoherní putování je prokládáno rockovými hity. Pódium Woodstocku i plocha dálnice ožívají poryvy zpěvu a pohybu. Dvě dívenky s věnečky z květinek na hlavičkách, Svetlana Hruškociová a Alžbeta Trembecká, oživují slávu písně Two Worlds (Dva světy). Jsou skvělé…

    Daleký Woodstock je jeho cíl (Woodstock 1969). FOTO archiv JAMU

    Při dalším tišším dialogu jsem začal uvažovat, proč není mluvní projev podporován porty stejnou měrou, jako je tomu u zpívání. Odpověděl jsem si, asi proto, že adepti se musí naučit ovládat prostory bez technických aparatur.

    Jack zvýší hlas a pronáší větu: Jsme ve svobodné zemi, jdeme za svobodou.

    Strhující je zběsilé, choreograficky náročné křepčení a zpěv chóru What´s Wrong (Co je špatně). Pestrost kostýmů podtrhuje charakter festivalového ruchu. Putování dvou školáků na festival je rámováno setkáními připomínajícími dění v naší společnosti. Dějem se míhají povolné dívenky, muži chtiví vášní, poživači drog, bezdomovci i voják, válečný veterán… Na pódiu majestátní Klára Jelínková zpívá hlasem jako z balzámu Oh, Happy Day (Šťastný den)… Píseň dozní a Klára je maminkou utečence Jacka. Mluví tak, jak zpívá. Její řeč je sevřená do rytmických celků a výrazná. Je sama sebou, „trefila“ přesně polohu muzikálového projevu. Americký bojovník z Vietnamu říká: Ve válce je v zemi místa dost pro všechny a poté zpívá Tommy´s Holiday Camp (Tommyho prázdninový tábor). Filip Biró hrál výstup žoldáka znamenitě.

    Jsme ve svobodné zemi, jdeme za svobodou... FOTO Facebook

    O přestávce jsem hovořil s autorkou scénáře Evou Lietavovou, dívenkou křehké krásy s brejličkami na očích. Napsala jste působivou hru o naší současnosti. Máte smysl pro rytmus a melodii české řeči. Škoda, vaši kolegové, jak se zdá, spíše holdují angličtině zpívaných textů, než jemnostem vašich vět… Zatím… Řekla: Nechtěla jsem, aby Woodstock byl muzeem. Přemýšlela jsem nad lidmi, kteří dnes chtějí být „jiní“ a proč to dělají. Co je pravdivé a co je jen póza a kde vlastně jsou hranice jinakosti. A samozřejmě, jak na jinakost reaguje společnost… 

    Autorka vymyslela pro hlavního hrdinu dramatický handicap. Paul trpí zrádnou chorobou zvanou diabetes. Bez pravidelného přísunu potravy kolabuje…

    Mladíci jsou bez peněz. Nemají na jídlo. V restauraci se setkají s bytostmi hlásajícími dobro a lásku. David (Libor Matouš) a éterická Grace (Svetlana Hruškociová) mají nad hlavami snad svatozář. Jejich gesta jsou jemná, až přejemnělá. Hlasy ladí do poloh plást medu… Hrají nejzdařilejší scénku představení. Grace za mladíky zaplatí útratu.

    Zaujal mě i další činoherní vstup, ve kterém nešťastná Paulova matka medituje nad dějinami hnutí hippies: Hippies vzniklo ze slova hipster a zmíněná slova mají základ v slově hip – moderní, jdoucí s dobou. Hippies odmítají instituce, nukleární zbraně a válku ve Vietnamu a přijímají za své prvky východních filosofií. Sexuálně se osvobozují…

    Festival Woodstock hřmí sálem. FOTO Facebook

    Festival Woodstock hřmí sálem. Repliky stále zelených melodií střídají krátké chvilky dobrodružných příhod dvou uprchlíků. Simona Fedorková má úspěch s hitem Mercedes Benz. Lukáš Hlavatý poletuje pódiem jako rarášek. Jeho podání Judy Blues Eyes (Judy s modrýma očima) je odměňováno potleskem. Eliška Machačová zpívá výtečně Eskimo Blue Day (Eskymácky modrý den), Alžbeta Trembecká White Rabbit (Bílý králík). Všichni aktéři tančí a zpívají I Want to Take You Higher (Chci tě vzít výš). Když vysílením popadají, božská milostnice Grace milované bližní okrádá. Z kapes spících tahá peníze. Bdícímu Paulovi říká: Nediv se, z něčeho se přece živit musíme.

    Autorčina nečekaná zápletka má tragický dopad. Paul je ctný člověk, odmítne od Grace kradené peníze. Jenže pak nemá, co jíst, je stižen kolapsem a umírá… Jeho představitel Patrik Földeši zpívá House of the Rising Sun (Dům vycházejícího slunce). Je to dojemné…

    Hrací plochu ovládlo hymnické finále. Find the cost of freedom (Najdi poklad svobody), Buried in the ground (pohřbila ho zem), Mother Earth will swallow you (Matka Zem tě sprovodí), Lay your body down (Lůžko dá nám všem).

    Původní rockový muzikál s hity toho nejslavnějšího svátku hudby všech dob se vydařil. Inscenace je úspěchem pedagogů i studentů. Iniciátor sugestivní podívané, režisér Stano Slovák, spolu s autorkou hry Evou Lietavovou mají můj obdiv…  Skláním poklonu i paní Dadě Klementové, stálici hudebních nastudování písní, songů a šansonů reprodukovaných studenty, příštími hvězdami…

    Deset školených lvů prokázalo oprávněnost vpuštění do manéže světa muzikálů. Jistě si toho všimnou producenti, manažeři i režiséři, protože tyto šelmy se nedají přehlédnout.

    Brno – Komín, 1. 11. 2017

    Divadlo na Orlí, scéna Divadelní fakulty JAMU Brno. Eva Lietavová, Stano Slovák: Woodstock. Režie: Stano Slovák, dramaturgie: Eva Lietavová, hudební aranžmá: Karel Albrecht, scénografie: Kateřina Doleželová, kostýmy: Kateřina Veselá, choreografie: Michal Matěj, hudební nastudování: Dada Klementová, světelný design: Barbora Sosnovcová, zvuk: Barbora Jágrová, fotodokumentace: Michaela Suchá, autor vizuálu: Rudolf Vodička. Hrají, tančí, zpívají: studenti 4. ročníku Ateliéru muzikálového herectví MgA. Stano Slováka: Filip Biro, Simona Fedorková, Patrik Földeši, Lukáš Hlavatý, Tadeáš Horehleď, Svetlana Hruškociová, Klára Jelínková, Eliška Machačová, Libor Matouš, Alžbeta Trembecká. Složení kapely: Karel Albrecht – klávesy, Petr Maceček – bicí, Štefan Szabo – kytara, Vladimír Micenko – baskytara, Petr Kovařík – dechové nástroje, Hubert Ratschker – trubka. Čtyřverší přeložila Pavla Váňová, překlad názvů skladeb Eva Lietavová. Premiéra 29. října 2017.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 287)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,