Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 280)

Sklepní prostor letitých kamenů, proměněný staviteli středověku v chladivý šperk, se stal požehnaným sídlem múz. Divadelnímu hledání se zde daří. Tichý Tarzan, inscenace Anny Petrželkové, měla premiéru před pěti lety. Stala se slavnou. Psalo se o ní, televize ji nasnímala a představitelka hlavní role Ivana Hloužková byla oceněna Cenou Alfreda Radoka. Mně však po celou dobu unikala…

Byla chvíle do voleb a já se štěstím získal dvě místa. Sklepní divadlo bylo absolutně vyprodáno. Abychom se usadili, museli jsme s kamarádkou překračovat kbelíky, lidově zvané „ompry“. Jevištní podlahu pokrývalo temné harampádí. Mezi bedýnkami, pytli a rozházenými papíry se hýbal živý tvor. Šmátral rukama po kamenné zdi, opíral se o ni, sunul se kamsi pohybem opilých starců v deliriu. Vousy obrostlá hlava vrhala strašidelně hrůzný stín…

Jako kobku nejtemnější samoty představuje režisérka Anna Petrželková obydlí fotografa Miroslava Tichého (20. 11.1926 Nětčice – 12. 4. 2011 Kyjov). Tichého Kyjov kreslí matnými obrazy rozostřených vzpomínek, za mlžnou clonou v pozadí sklepa. Děvčica v suknici rudé, s červenou růží ve vlasech a s ňadry plnými se míhá Tichého životem jako nedopatření… Tichý se plouží Kyjovem s fotoaparátem podobným trdelníku trčícím z krabičky od tvarůžků a pořizuje obrázky. Vyskakuje při tom do výšky jako klaun. Na sítnicích diváků zanechává dojem rozverných znaků muřích noh. Hovoří dyšnou, téměř neslyšnou mluvou umírajícího.

Prostorem prokmitnou těla mladinkých Kyjovjanek, zazní houslový trylek, cimbál drnčí, dívky zpívají: Já jsem panna nad pannama, a pan starosta je soudruhem.

 

Tichý študoval na „maléřa“, maloval i vystavoval, ale něco se v něm zadrhlo… Samotářský podivín Tichý v hrobové temnotě vyvolává v Kyjově ulovené snímky. Tahá z vývojky mokrý papír. Prohlíží si pomalý zrod dívčích těl. Mokrou fotografii odhodí na podlahu… Jako v básni, kde krajem táhne prašivec, se inscenací plouží Tarzan Tichý… Nemytý, nečistý, zavšivený. Lidem je nepříjemný. Na prvního máje nebo ve dny voleb je zavírán do blázince, aby nehyzdil Kyjov. V ústavu je očištěn a až událost „přehřmí“ propouštěn do domácí péče… Žije v bídě. Po rodičích zdědil domek… Dlouhé dny hladoví. Je jen málo milosrdných, kteří Tarzana obdarují „pitím“ a nějakým tím žvancem…

Pozoruhodná na inscenaci je práce s jazykem. Počáteční kyjovský dialekt se proměňoval s vývojem doby na téměř spisovnou češtinu…

Scénáristka Simona Petrů vymyslela postavu komentátora, který převléká kabáty, usměrňuje děj a v postavě horlivého přívržence umění regionu se postará o věhlas jedinečného a neváženého umělce. Erotické fotografie Tichého jsou obdivovány v uznávaných výstavních síních světa.

Netečný stařec se umělcem být necítí. Odmítá peníze i pocty. V černém kabátu prožraném od myší jezdí na kolečkové židli svým brlohem a zpíjí se do němoty. Jako panoptikum směšnosti vypadá výjev bohatých nabobů, kteří chtějí koupit Tichého domek a vybudovat z něj muzeum tvorby žijícího velikána. Herci hrají vše. I myši, které okusují rozházené umělecké akty…

Tichého věhlas roste. Je vyzván, aby promluvil na slavnostním shromáždění obce. Dobelhá se k mikrofonu a mluví. Jeho řeč šokuje: Měli jsme vždycky krásné kroje. V devětatřicátém přišli Němci a měli uniformy. V pětačtyřicátém přišli Rusáci a zůstali tady. Teď máte trh a z těch krojů jsou taky uniformy. Pochodujete jako ovce, protože víte, že se to od bodrých Moraváků čeká. V noci se poděláváte strachy a budíte se v mokrých peřinách, aby vás nevyhodili z práce, aby děti nevyhodili ze školy a aby bylo na dovolenou u moře. Vrací se do své samoty. Pije a čeká na smrt…

Řekne do temnoty: Když něco umíte tak blbě, že to nikdo jiný tak blbě opravdu neumí – jste slavný umělec… Konce člověka nejsou pěkné. Tichý Tarzan vypíjí lahev, zašklebí se, padne na kolena a pak se plazí po podlaze. Sbírá rozházené fotografie. Hází je do plechové vaničky, leje na ně alkohol a zapaluje… V dýmu hasne Tichého svět.

Šestice herců se děkuje…

Ivana Hloužková se usmívá… Teď už může přiznat, že ona, dáma herectví, hrála vousisky obrostlého muže – Tichého Tarzana. Gabriela Štefanová, Anička Duchaňová, Anežka Kubátová, Vladimír Hauser, Tomáš Milostný a Ivana Hloužková vytvořili pod vedením režisérky Anny Petrželkové působivé představení.

S kamarádkou jsem klopýtal s kopce dolů.

Mab vedla řeč: Představení se mi moc líbilo. Bylo skvělé. To, co dělá Tichého fotografie uměleckými, je naprostá originálnost při tvorbě snímků. Vytvořil podivínsky tarzanovský fotoaparát, jehož součástí bylo třeba i víčko od pivní láhve. Na fotografiích jsou vidět stopy jeho prstů i spadané smetí a nebožky mouchy. Nadchl mě výkon paní Hloužkové. Starce hrála dokonale.

Než nastoupila do tramvaje, řekl jsem: Fotograf Tichý napsal: „Nikdy jsem nedělal nic jiného, než že jsem trávil čas. Vyšel jsem do města a mačkal aparát. Jsem jen pouhý pozorovatel…“

Tramvaj se rozjela…

Brno – Komín, 23. 10. 2017

Divadlo Husa na provázku, Brno – Simona Petrů, Petr Jan Kryštof: Tichý Tarzan (zcizené deníky fantoma erotické fotografie). Režie: Anna Petrželková, dramaturgie: Josef Kovalčuk, výprava: Lucie Labajová, hudba: Petr Hromádka. Osoby a obsazení:  Miroslav Tichý – Ivana Hloužková, Ženská od vedle – Gabriela Štefanová, Anička – Anna Duchaňová, Anežka – Anežka Kubátová, Plavčík – Robert Mikluš / Tomáš Sýkora, Starosta (příslušník SNB, kurátor) – Vladimír Hauser. Premiéra: 13. 1. 2012. Psáno z reprízy 19. 10. 2017

Ankety: Ivana Hloužková – Cena Alfréda Radoka 2012, Lucie Labajová – nominace na Cenu Alfréda Radoka 2012, Ivana Hloužková – nominace na Cenu Thálie 2012; v anketě portálu i-divadlo.cz: Ivana Hloužková – 1. místo v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon roku 2012, Lucie Labajová – 2. místo v kategorii Jiný umělecký počin roku 2012, významné umístění v kategorii Nejlepší inscenace roku 2012.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 29. října 2017

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 280)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ