Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 247)
Thomas Bernhard, zlobivý myslitel, jeden z nejvýznamnějších literátů Rakouska, napsal v roce 1974 hru Die Macht der Gewohnheit o vysloužilém řediteli cirkusu, který dvaadvacet let učí své podřízené hře na hudební nástroje, aby dokázali odehrát Schubertův kvintet Pstruh. Režisérská dvojice Jan Horák / Michal Pěchouček obsadila v inscenaci brněnského HaDivadla do role senilního cirkusáka Garibaldiho herce Cyrila Drozdu.
Režisérská dvojice Jan Horák / Michal Pěchouček obsadila do role senilního cirkusáka Garibaldiho herce Cyrila Drozdu. FOTO archiv HaDi
Scénograf Michal Pěchouček nechal vyrobit z plstěné látky skluzavku ve tvaru jazyka skokanského můstku. Po bok jí postavil bránu cirkové manéže a proti ní velké kulaté třasoviště připomínající květ trávící masožravky. Na rampě nad můstkem balancovala dívčina po úzké lávce jako na kladině. Projdu, neprojdu, projdu – spadnu dolů. Je to jedno. Dalo se vyčíst z jejího chování…
Na konci plstěného koberce ležela palisáda z urovnaných hudebních nástrojů. Oblé tvary kontrabasu, violoncella, violy a houslí se leskly, jako z jantaru. Elegantní hoch (Jiří Svoboda) ve smokingu s motýlkem na krku a uhrančivým pohledem černých očí se lísal do přízně starého ředitele cirku. Degenerovaný stařec s plesnivými, umělecky načepýřenými pačesy se opíral o tajemně se třesoucí kruh a vydechoval kmetská slova o nutnosti píle a vytrvalosti ke zvládnutí partů klavírního kvinteta Franze Schuberta A Dur The Trout.
Stařec, šermující rukama jako dirigent, propínal její tělo do poloh obludnosti.. FOTO archiv NdB
Do hry vbelhala ředitelova imbecilitou postižená vnučka (Agáta Kryštůfková). Při každém kroku si umně podvrtávala pravou nohu v kotníku. Stařec, šermující rukama jako dirigent, k ní promlouval skuhravými shluky slov. Laskal se s ní a propínal její tělo do poloh obludnosti.
Obludným se jevil i další ředitelův podřízený, nešťastně se tvářící dlouhán, nic nechápající rezatý krotitel (Zbyšek Humpolec). Violoncello bral do rukou jako sedlák vidle. Podivnou sestavu cirkusáků doplnil nemluvný skákač, klaun s naivním pohledem venkovského koumáka (Mark Kristián Hochman).
Klauni brali hudební nástroje do rukou. FOTO archiv HaDi
Ředitel k nim vedl nekončící, stále se opakující, nesmyslnostmi oplývající proslovy. Například: Chyba je ve špatném dýchání… Je to pořád stejné… Špatné dýchání… Klauni brali hudební nástroje do rukou. Umanutý stařec se drápal na bránu borců, šermoval přitom rukama a vykřikoval.
Chyba je ve špatném dýchání… Je to pořád stejné… Špatné dýchání… FOTO archiv HaDi
A v tom se stalo něco nevídaného. Herec Drozda byl stižen „hereckým oknem“ – výpadkem paměti. Aniž by „vypadl“ z role, omílal stále stejný text a šermoval rukama. Ozval se mužský hlas. Vyslovil dvě slova. Stařec je opakoval. Mužský hlas napověděl další. Stařec je řekl. Mezi nápovědou a hercem se odvíjel dialog. Nesmyslnost textů se navyšovala. Po značné chvíli se herec zarazil, v roli starce ředitele pronesl „éé“, zašermoval rukou a počal slézat z kůru dolů. Prošel plstěným kobercem, minul kulaté třasovisko a zmizel v zákulisí. Zkoprnělí klauni svírali krky nástrojů a tupě zírali. Herec Drozda se po chvíli vrátil. Postavil před sebe notový pult. Místo not měl na něm položený scénář. Roztržitě převracel jeho stránky. Začal číst. Byl plný vzteku. Zmatenost starce byla dokonalá. Degenerovanost projevu absolutní. Skuhral text, obracel stránky. Herec Drozda zrychloval četbu a poznenáhlu opouštěl roli ředitele cirku… Počal se stydět a ze scény odešel…
Když dozpívala, skočila do hlubiny… FOTO archiv HaDi
Kdosi odnesl opuštěný notový stojan. Na hraně kobercové sjezdovky balancovala dívka. Mluvila. Posléze zpívala píseň. Když dozpívala, skočila do hlubiny… Nastalo ticho. Jeviště potemnělo. Domníval jsem se, že je konec představení.
Mýlil jsem se. Dírou v koberci nalezli do pomyslného šapitó cirkusáci. Elastický mladík se počal vinout k elegantně se vlnícímu iluzionistovi. Poté odhrnul z třasoviska krycí hadr a na odhalené, třesoucí se trampolíně, metal salta. Dívka zapomněla na výraz imbecila i na obludné kulhání a dávala na odiv půvaby těla artistky. Krotitel práskal dlouhým bičem. Teprve pak byl konec dění…
Dírou v koberci nalezli do pomyslného šapitó cirkusáci. FOTO archiv NdB
Aktéři stáli v řadě po boku tvůrců inscenace. Herec Drozda se styděl. Topil se v rozpacích.
Tleskání diváků vřelé nebylo.
S dívkou Mab jsme kráčeli Josefskou ulicí. Drobně mžilo. Mab řekla: Co to bylo?! A o čem…?
Také o tom přemýšlím…
Co to bylo?! A o čem…? FOTO archiv NdB
Rozpršelo se. U nádraží mi dívka podala ruku. Síla zvyku, řekl jsem. Dívka se usmála.
A tramvaje nás rozvážely nocí k domovům…
Brno – Komín, 8. 5. 2017
HaDivadlo, Brno – Thomas Bernhard: Síla zvyku. Překlad: Josef Balvín. Dramaturgie: Matěj Nytra. Scéna: Michal Pěchouček. Kostýmy: Beáta Spáčilová. Režie: Jan Horák, Michal Pěchouček. Hráli: Cyril Drozda, Jiří Svoboda, Zbyšek Humpolec, Agáta Kryštůfková, Mark Kristián Hochman. Premiéra: 28. 4. 2017.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 247)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
