Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 234/1)

Festival može byt latentní slavností radosti, keď sa uchytí, říkával profesor Peter Scherhaufer. A měl pravdu. Byl to pan režisér… Janáčkovou fanfárou, legráckami studentů a vtipností vážných projevů čelních představitelů školy, byl zahájen již 27. slet mladých divadelníků světa Setkání/Encounter 2017.

V předsálí studentského Divadla na Orlí jsem si prohlédl výstavu fotografií k sedmdesátému výročí vzniku JAMU. Zahlédl jsem tvář své paní profesorky Loly Skrbkové a s úctou si prohlédl portrét indexu Aleny Veselé přijaté ke studiu ve dnech zrodu školy. Pozdější rektorka mi stiskla ruku: Je to už dávno. Všimněte si, doklad o studiu je majetkem pražské AMU…

Prvním představením festivalu se stala panoptikální montáž smutnění cirku a sci-fi. Pražská DAMU uvedla v hracím sále Husy na provázku krutou vizi možné budoucnosti, autorský projekt Pavillion. Ve třetině plochy instalovaná expozice tvorů vyvinutých po zemské katastrově dvěma českými vědci zaváněla originalitou studentské recese. Udivení návštěvníci, popoháněni strohými pokyny dozorkyně a ordinérní uklízečky, proudili kolem vitrín s pohybujícími se exponáty placatic a rourek, s viditelnými otazníky nad hlavami. Až udivení dosahovalo nesnesitelnosti, byli vpouštěni do drátěné klece. Usedali na hadrové polštářky stupňů schodiště. Pod nimi se vášnivě přeli dva čeští vědci o vině zmařeného pokusu. Jestli jsem dobře rozuměl, někteří jimi stvoření tvorové odmítají žrát beton… V následném, cirkusu podobném programu, byla předváděna monstra mastodontů novověku. Bylo to vláčné a dlouhé…

Usměvaví studenti manažerských oborů, organizující chod a dění festivalu, navigovali méně znalé, kudy do HaDivadla. Usmál jsem se a vykročil…

Absolventi studia na Theatre Academy of Rome Sofia Amendolea hráli v anglickém jazyce Orwellovo podobenství Farma zvířat o proměnách živých bytostí a touze mocichtivých jedinců vládnout všemu s pohybovou bravurou, fyzickou vitalitou, sametovou něžností i s barbarskou divokostí. V tramvaji cestou z představení jsem přemýšlel, co vše dokáže divákovi nabídnout talentovaný herec během zlomků vteřin. Mimika některých Římanů byla mistrovská.

Chorobné zmatení mozků a těl dvou protagonistek v červených trikotech tanečnic bylo rámováno vilností urostlého boha mužství. FOTO archiv festivalu

Vídeňský Max Reinhardt Seminar vzdělává herce a režiséry. Do kubatury černé Marty vyslal experiment divadelní formy propojující činoherní a taneční projev, aplikovaný na hře Sarah Kane Phaedra´s Love. Chorobné zmatení mozků a těl dvou protagonistek v červených trikotech tanečnic bylo rámováno vilností urostlého boha mužství, šiřitele nákazy. Skvěle mluvená němčina vedla o koňskou délku nad tanečním projevem pohledných aktérů.

Šel jsem na trolejbus. Od jihu vanul noční chlad. Zdálo se mi, že cítím odér vod Dunaje… Zmatení podob lásky mi táhlo znavenou myslí…

Druhý den se sluníčko smálo, kýchal jsem a mhouřil oči. Setmělý prostor Divadla na Orlí tajil, že je jarní středa a dvě hodiny po poledni. Na produkci Státní divadelní školy Ludwika Solského z Krakova Towards the Depth jsem byl nedočkavě zvědavý.

Na temné ploše jeviště stálo něco obludného. Narezlý bunkr, nebo možná chalupa výstředního surrealisty. Ale také to mohl být bludný kámen. Tři děvčice a dva ogaři v posbíraných krojích dnešních goralů vyběhli před kamenný masiv a halekali, rozprávěli, tloukli do bubnů, do krabic, do podlahy, do „bunkru“ (byl z plechů). Vedle toho hráli na housle, cello, pianino a zpívali… Zpívali, až srdce usedala a v duších rostla slast. Písně, popěvky a melodie táhlé i běsnivě rychlé tryskaly z pěti hrdel jako vody vřídel léčivých pramenů. Dvě hodiny jsme se studenty z Krakova běhali stráněmi, pásli ovce, hulákali a slavili život. Bravo!

Tři děvčice a dva ogaři v posbíraných krojích dnešních goralů halekali, rozprávěli, tloukli do bubnů, do krabic, do podlahy… FOTO archiv festivalu

Dostal jsem hlad. Kousal jsem rohlík a šel uličkami k HaDivadlu. Tam mi poněkud smutný student manažerství sdělil, že produkce Kolumbijců se překládá na 21 hodinu. Důvod? Nestačila se postavit dekorace… Polská dívenka s baťůžkem na zádech se mě zeptala kudy do Husy. Nabídl jsem jí doprovod. Poděkovala a řekla: Brno je bardzo piénkne městečko… Na Zelném rynku jsem jí koupil kytičku…

Moldavané rozvěsili v sále paní Husy podivná torza ohořelých desek připomínající vysušená těla velkých, na plástve nakrájených ryb a obdélník velkého zamřížovaného okna. FOTO archiv festivalu

Moldavané z Kišiněva rozvěsili v sále paní Husy podivná torza ohořelých desek připomínající vysušená těla velkých, na plástve nakrájených ryb a obdélník velkého zamřížovaného okna. Předváděli mnohovrstevnatý příběh rodiny procházející po tři sta let hrůzami konfliktů a válek. Herci hráli soustředěně. Pokorně a se zaujetím plnili režisérovy pokyny. Mnoho rumunských slov se valilo na diváky téměř dvě hodiny. I přes titulkované převody do angličtiny a ruštiny se jim jazykovou bariéru překonat nepodařilo. Akademie hudby, divadla a výtvarného umění z Kišiněva připomenula představením Koně za oknem dobu nadvlády realistického herectví u kamenných divadel „východního bloku“. Sympatická byla i snaha ukázat složitou historii Moldávie.

Na malinké hrací ploše se tísnilo mnoho zakuklených postav. FOTO archiv festivalu

University of  Antioquia – Kolumbie. Latinská Amerika. Fakulta umění University ve městě Antioquia je akademické pracoviště, které se věnuje studiu, výzkumu, produkci, zachování a rozvoji uměleckých disciplín. Hlediště HaDivadla se před jejich produkcí 336 dopisů lásky naplnilo vrchovatě. Na malinké hrací ploše se tísnilo mnoho zakuklených postav. V pozadí za nimi prosvítala sešikmená konstrukce chatrče z bílých latěk pokrytá povlávajícími fóliemi z PVC. Diváci se usadili, napětí z očekávání dostoupilo vrcholu. Sporé světlo nasvítilo hrací prostor, zabzučel hudební motiv, sladká španělština zazněla z dětských hrdel. Poklesla mi brada. Z igelitového zakuklení se vylíhly dětské obličeje… Mladí adepti ukázněně naplňovali režií zadané úkoly. Sypali po ploše z kbelíků sůl. Popelili se v ní. Vtírali si ji do vlasů. Trhali dopisy. Útržky mísili se solí. Zpívali, tančili a výtečně vyslovovali. Hráli zamilované i nemilující. Dokonce i ty nenávistné a staré. Byli půvabní a tolik, tolik moc mladí… U diváku měli úspěch. Nevěřícně se dívali na aplaudující a plakali. Vlaštovičky divadelního kumštu rodné Kolumbie plakaly štěstím.

Končil druhý den festivalu. Unavený jsem se ubíral k domovu.

Internet přinesl zprávu. Zítřejší představení Historie koloběhu se neuskuteční. Iránský umělec Ebrahim Shakeri z důvodů problémů s udělením víz do Brna nepřicestuje…

Konec první části.

/Dokončení zítra/

Brno – Komín, 3. 4. 2017

///

Více na i-DN:

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 234/2)

Těžká volba?

  • Autor: Jaroslav Tuček
  • Publikováno: 08. dubna 2017

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 234/1)

  1. Soňa Čapková

    Vždy detailně popsané
    zajímavé vyprávění o kulturním dění v Brně. Čtenáři tak mají dokonalý přehled o všech představeních.
    Děkuji pane Jaroslave Tuček za Vaše nápadité a velice rozmanité „Mudrování“.

    09.04.2017 (10.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 5.–29. 5. 2017

Číslo 10/2017 (16. 5.–29. 5. 2017)

Obsah čísla 10/2017

Slovo ...

Náš dialog, naše...

Byl to Václav Havel, který...

Osobnost měsíce

Martin Finger

jako Walter v inscenaci Homo Faber v...

Dotazník

Eliška Brtnická

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Internetová kasička

Na Hithitu byly donedávna aktivní hned...

Názor

Grantová výhybka aneb K...

Pamětníci si možná vzpomenou na...

Glosa

Zašel jsem na kávu

V Brně, do kavárny Spolek, v Orlí,...

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad...

Kronika

Jednou větou

Tanec komunikuje a rozšiřuje...

Kritika

Kdo neskáče není My

Položil bys život za svou vlast? S tou...

Jaj, ty Nevěsty…

Sdružení Masopust uvedlo pět let...

Fraška o revoluci, která se...

Když Národní divadlo uvedlo 1....

Don Juan bez vášně

Co je za boomem uvádění Molièrova...

A nejste vy takový ten...

Don Juan se hraje v pražském Divadle...

Člověk strůjce na cestě

Poslední premiéra v ústeckém...

Tradičně, nebo moderně?

Režisér Tomáš Pilař v rozhovoru ke...

Byla, nebyla… eine kleine...

Petr Bláha jako přepjatý kabaretiér...

Prosím, jen si sáhněte!

Inscenace Prosíme nesahat! je třetím...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Pavla Vykopalová: Na kurtu i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miřenka Čechová: Prožít...

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a...

Kontext

Megapřehlídka narcistů

Úvahy výtvarné – Jarní výstavní...

Vláda věcí tvých…

ÚVAHY TELEVIZNÍ

Cit pro věci, které mají...

Tuto malou vzpomínku na Jirku Ornesta...

Burza

Jubilejní Poděbrady jinak

Herecká asociace informuje

Podoby – Tři mouchy

Stručný obsah příspěvku zde není...

Moravské divadlo Olomouc

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Slovensko intimní i veřejné

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vladislav Trojickij: Herci...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Vyjádření k mediální...

Naše studentka 3. ročníku oboru...

Zemřeli

Zemřeli

André Louis Perinetti (7. 8. 1933...

Výročí

Výročí 1.−15. června

Výročí 1.–15. června △ Hnilička...

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

O tanci i bez něj

Ve foyeru Jihočeského divadla v...

Fagi a divadlo

Expert – splněný sen II

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2017



Obsah,