Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 229)

Mám rád operetu. Vážil jsem si kolegů, kteří „uměli“ lehkonohou múzu hrát a zpívat. Vtíral jsem se do jejich přízně. Měl jsem čest setkat se s Oldřichem Novým a hrát s Marií Pavlíkovou. S idolem mého mládí Veronikou Butorovou jsem se učil kouzlu mladokomika, do operetního herectví mě zasvěcoval Antonín Julínek a s teorií „operetly“ seznamoval vynálezce tohoto termínu, tehdejší dramaturg Ivo Osolsobě…

Varšavská honorace pořádá ples v duchu oparu Vídně… FOTO PATRIK BORECKÝ

Slávu brněnské operety však odvál čas. Věhlasný soubor již není… Zdá se, že se opereta stála ohroženým druhem umění, a to nejen v Brně…

Brněnskou operetní štafetu prý převzal soubor Janáčkovy opery. Před třemi roky nastudoval a před vyprodanými sály hraje nejkrásnější Nedbalovo dílo, Polskou krev. Domluvil jsem se s dávnou kolegyní, profesorkou Jarmilou Krátkou a vydal se za zpěvnou potěchou.

Předehra. Opona jde nahoru. Za organtýnovou clonou stála pacholata. Erbovní značení dávných věků. Mohutná dekorace paláce a tanec skvostně obléknutých dam a pánů. Varšavská honorace pořádá ples v duchu oparu Vídně… Urostlý muž říká: Zpropadený Bolo, nikdo se mu v tanci nevyrovná. Stěny se rozestoupily, taneční rej se šířil do velké jevištní plochy. Krása sukniček tanečnic soutěžila se slušivostí krinolín napudrovaných dam. Kolotání v růžovém oparu však zahlcovalo jednání figur. Marně jsem ve víření tanečníků hledal toho nejlepšího z nich – hraběte Boleslava Baraňského….

Vanda s křídly anděla se přehlédnout nedala. FOTO PATRIK BORECKÝ

Sjíždějící dekorační stěna několikrát oddělila klasicky pojatý tanec tanečních dvojic, aby vytvořila salon pro představení hlavních aktérů a rozehrání operetní zápletky. Poněkud matný výkon orchestru, nezřetelnost mluvy a uniformita kostýmování však byly překážkou operetního herectví. Snad jen s výjimkou dvou postav – statkáře Zaremby a pistolí se ohánějícího Bronia z Popielů. Vanda s křídly anděla se přehlédnout nedala, srozumitelná však byla jen v okamžicích běžících titulků překladu písňových textů.

O přestávce po prvním jednání jsem se svěřil profesorce Krátké s nápadem: Snad by bylo dobré titulkovat nejen texty zpívané. Uvést jméno role a pak její text… Paní profesorka se smála…

Na druhé dějství jsem změnil místo. Přesunul jsem se ze zadní lóže do přední.

Sídlo hraběte Baraňského hýřilo zelení. FOTO PATRIK BORECKÝ

Sídlo hraběte Baraňského hýřilo zelení. Bolovi kumpáni holdující alkoholu a karbanu byli oděni do brčálově zelených mysliveckých kamizol. Na zelené ploše dlouhého kulečníkového stolu exhibovaly čtyři tanečnice. Hrabě v purpurovém županu mastil karty. Divadlem znělo jednadvacet, jednadvacet jako hymnus. Helena se do role služky dostavila v plesové krinolíně… K mému překvapení, v závěru dějství, Nedbalem hudebně dokonale napsaná, dramaticky působivá pasáž střetu Heleny s Wandou a Bolem byla vypuštěna. Opona padla nečekaně, jako milost u soudu.

Paní profesorko, oni snad hrají jinou operetu. FOTO PATRIK BORECKÝ

Paní profesorko, oni snad hrají jinou operetu. Proč se to jmenuje Polská krev? Vždyť na jevišti nic polského nevidět. I ten Krakowiak připomínal Vídeň. Profesorka Krátká krčila rameny… Dvě mladší dámy se nám vmísily do hovoru. Bruneta pravila: To se nedá přečkat. Ta opereta je bez úsměvu. Zpívají o něžných blondýnkách a mají tváře s pohledy odsouzenců. Profesorka si povzdechla: No, my to hrávali jinak…  Ale to už je dávno a pryč.

Třetí dějství bylo kostýmově tónováno do hráškové zeleně v kombinaci s bílou a hnědavými balíky slisované slámy. FOTO PATRIK BORECKÝ

Třetí dějství, kostýmově tónováno do hráškové zeleně v kombinaci s bílou a hnědavými balíky slisované slámy, bylo hudebně navozeno předehrou v duchu staročeské sousedské… Bezkonfliktnost inscenaci vydržela až do konce. Bylo mi jako v muzeu voskových figur. Wanda odešla s nepořízenou, Helena zůstala, Zarembovi se vyplatilo být diplomatem a láska zvítězila…  I když jsem zamilovanosti ústřední dvojice neuvěřil….

Doprovázel jsem profesorku Krátkou. Do řeči nám nebylo… Při loučení ze mne vypadlo: Profesor Osolsobě říkával: Dobrá operetla se nedá zabít… Smutek se zračil v úsměvu paní profesorky.

Nesměle jsem řekl: Asi měl pravdu… Tehdy!

P. S. Budova si generální opravu zaslouží. Dveře k WC a skleněné lítačky na schodištích třískají jako šrapnely. Jevištní točna při pohybu temně rumpluje, hrací plocha při chůzi účinkujících vydává zvuky znejasňující srozumitelnost textových pasáží

Brno – Komín, 4. 3. 2017

Národní divadlo Brno (Janáčkovo divadlo), Brno – Oskar Nedbal: Polská krev. Libreto: Leo Stein, český překlad: Ivo Osolsobě, úprava: Patricie Částková, Tomáš Pilař. Hudební nastudování: Jakub Klecker, dirigent: Ondrej Olos, režie: Tomáš Pilař, výprava: Aleš Valášek, choreografie: Hana Litterová, sbormistr: Pavel Koňárek, sbormistr dětského sboru: Valeria Maťašová, asistent režie: Barbora Hamalová, odborný poradce pro prózu: Irena Rozsypalová, dramaturgie: Pavel Petráněk. Osoby a obsazení. Jan Zaremba, statkář: Jan Šťáva, Helena, dcera Zaremby: Daniela Straková – Šedrlová. Hrabě Boleslav Baraňski: Jaroslav Březina j.h. Bronio z Popielů: Petr Levíček. Wanda Kwasiňská: Marta Reichelová. Jadwiga, její matka: Jana Iskrová j.h. Mirski: Milan Řehák. Gorski: Ivo Musil. Wolenski: Serhij Derda. Senovič: Štěpán Harasim. Baronka Drygalská: Hana Procházková. Komtesa Napolská: Zuzana Kantorová. Wlastek: Martin Novotný. Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB, Dětský sbor Brno, balet Taneční konzervatoře a komparz. Premiéra 28. 3. 2014, Janáčkovo divadlo, Brno. Psáno z reprízy 3. 3. 2017.

  • Autor: Jaroslav Tuček
  • Publikováno: 19. března 2017

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 229)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,