Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 228)

Mocnářství i jeho císaře pána odvál čas. Ve vzduchu je cítit jaro. Na Provázku si připomínali druhé výročí premiéry inscenace Mein Švejk. Byl jsem u toho.

Mein Švejk. Opereta, komedie, smrt – 2. díl projektu Smějící se bestie. FOTO archiv DHnP

Pác, pác, zabili nám Ferdinanda. Husou zní zběsilý operetní kvapík. Osm zmalovaných kabaretiérů hbitě poskakuje před dobytčím vagonem, s nápisem 91 batalion a vyřvává kuplety.

Vše, co znám z četby románu a ze zlidovělého filmu s Rudolfem Hrušínským je jinak. Selanka pražského koloritu se změnila ve vulgární škleb. V rychlostní závod zraku diváka s pohyblivými obrázky kaleidoskopu. Tak ostrý start do představení asi v žádném divadle nezažili.

Obludnost tuposti velitelů kvetla. FOTO DHnP

Po čtvrt hodině jsem se začal obávat, že se herci zalknou a odpadnou. Nestalo se. Stěna polního vagonu se otevřela a kupletová sestava naskákala do rozjetého ešalonu války… Drsný humor se změnil v kalibr černého zrna ošklivosti. Civilové se proměnili ve vojáky. Tempo šílení nepolevovalo. Obludnost tuposti velitelů kvetla. Dění ve vagonu se stalo hnusným. Otrlým divákům těžce stravitelným. Kabaretiéři žonglovali svými těly. Balancováním, pády, vyskakováním a naskakováním do vagonu, demonstrovali pohyby jedoucího, brzdícího i zastavujícího vlaku.

Drsný humor se změnil v kalibr černého zrna ošklivosti. FOTO archiv DHnP

Elegance vtipnosti Haškova textu však vzala za své. Herecký sprint se řítil vpřed hlava nehlava. Ve vagonu se žralo, sralo, zvracelo, onanovalo. Na diváky se vystrkovaly holé zadky. V ústech se mi dělalo nedobře. Mozek kutal v paměti a sluch číhal na Haškovy věty. Chrlení slov kabaretiérů však bylo proti…

Válečná mašinerie, i ta nejzdegenerovanější, své oběti dopraví k prvním liniím lidských jatek včas. FOTO archiv DHnP

Když rytmické běsnění povolilo, rozpoznal jsem epizody: luštění kódovaných telegramů za pomoci dvojdílné knihy, Balounovo zvracení staniolu ze sežrané paštiky a Švejkovu lekci, jak si snadno zapamatovat číslo lokomotivy. Chvilky zpomalení byly oázami v pískových dunách. Kabaretiéři se měnili v karikatury postav obyčejných lidí, bojících se náhlé, nepřirozené smrti. Válečná mašinerie, i ta nejzdegenerovanější, své oběti však dopraví k prvním liniím lidských jatek včas. Švejkův batalion se ocitl v krutém ohni bojiště.

Vypukla apokalypsa. FOTO archiv DHnP

Herci přeskakovali rozházené praktikábly. Praskaly granáty, rachotil kulomet, hořely ohně, valil se dým. Záblesky výbuchů ozařovaly zničenou krajinu. Vojáci strhávali uniformy a mazali si těla blátem. Nad hlavami jim létal dron. Malá helikoptéra. Vypukla apokalypsa. Peklo války vítězilo nad člověkem. Švejk padl. Z hlavy mu vytékal mozek…

Představení krutosti skončilo. Sprint herců ustal. Po zádech mi běžel mráz… Dalibor Buš, Růžena Dvořáková, Vladimír Hauser, Ondřej Jiráček, Ondřej Kokorský, Milan Holenda, Tomáš Sýkora a Hana Hloužková mají mou úctu.

Ve vzduchu je cítit jaro.

P. S. Viděl jsem premiéru a psal o ní /viz Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 118)/. Po dvou letech představení herecky vyzrálo. Škoda, že autor Jaroslav Hašek se z inscenace již téměř vytratil.

Brno – Komín, 7. 3. 2017

Divadlo Husa na provázku, Brno – Jaroslav Hašek / Karel Vaněk: Mein Švejk. Opereta, komedie, smrt. 2. díl projektu Smějící se bestie. Režie: Jan Antonín Pitínský, scénář: Miroslav Oščatka a kol., dramaturgie: Perri Perun, scéna Milan Nytra, kostýmy: Stella Šonková, hudba: Richard Dvořák, pohyb: Jiří Bilbo Reidinger, asistent: Petr Kubala, inspice: Zuzana Měřínská, zvuk: Jan Čechovský, světla: Štěpán Jindra. Věnováno Míšovi Ženíškovi s láskou. Hráli a zpívali: Dalibor Buš, Růžena Dvořáková, Vladimír Hauser, Ondřej Jiráček, Ondřej Kokorský, Milan Holenda, Tomáš Sýkora, Ivana Hloužková a knihkupec Dušan Zdráhal. Premiéra 6. března 2015. Psáno z reprízy 6. 3. 2017.

///

Více o této inscenaci na i-DN:

Hippie Švejk

Švejk úplně jiný a zcela konvenční

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 118)

  • Autor: Jaroslav Tuček
  • Publikováno: 18. března 2017

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 228)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,