Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 227)

Premiéru dramatizace románu Karla Schulze Kámen a bolest jsem si chtěl dát pod stromeček. Nedal. Představitele hlavní role Jana Grundmana při generální zkoušce potkala nehoda. Zlomenina patní kosti si vyžádala dva měsíce intenzivní léčby.

Vrátil jsem se z odložené premiéry. Byla zvláštní, vlahá. Diváci nadšením neoplývali…  Přemítám, co jsem to vlastně viděl. Historizující fresku, koláž výstupů, nebo mnohomluvný komiks…?

Karel Schulz psal román Kámen a bolest v těžkých dobách hitlerovské okupace. Do řádků o vrcholném období italské renesance a jeho dvou géniů, Michelangela Buonarroti a Leonarda da Vinci, vepsal svou touhu po svobodě. Žel, osud mu dovolil dokončit ze zamýšlené trilogie jen první díl a dvě kapitoly druhého.

Listuji programem a čtu: Divadelní adaptace přední české autorky Lenky Lagronové pracuje především s dramatickým potenciálem kontrastů a protikladných sil, které byly základem dynamické renesanční doby, ale také Michelangelova osobního a tvůrčího vývoje. Klade naproti sebe moc církevní a světskou, tvůrčí svobodu a podřízení se donátorům, radost a bolest, krásu fyzickou a vnitřní.

Obrovité kvádry bílého kamene rozestavěné po jevišti připomínaly mramorový lom. FOTO archiv NdB

Obrovité kvádry bílého kamene rozestavěné po jevišti připomínaly mramorový lom. Klepání kladívek a praskot pukajících desek skály v hudebním podkresu navozovaly atmosféru neklidu doby. Po dřevěných žebřících se herci šplhali na vrchol skalnaté stěny, bělostné hranoly padaly na jevištní plochu jako kry pukajícího ledovce. Polystyrenová lehkost dodávala pádům kašírovanou váhu. Kvádry se daly přenášet. Iluze lámající se doby byla dokreslována romantickým kostýmováním herecké družiny. Stůl a schůdky opatřená pojízdná tribunka z dřevěných latěk ladily dění v kinetický obraz časů minulých… Mluvené texty, mnohdy posilované mikroporty, s sebou nesly autorův knižní patos. Repliky rozprostřené do členitého jevištního prostoru a na boční balkony sálu ztěžovaly divákovu dějovou orientaci.

Dramatizace románů je obtížná. Jejich dějová a myšlenková šíře přenosem do jevištní podoby utrpí. Bylo tomu tak i tentokrát. Historický rámec i zpodobnění osudů hlavních postav se staly zploštělými črtami.

Naivnost se u něj snoubí s tvrdohlavostí a záblesky geniality (Jan Grundman v roli Michelangela). FOTO archiv NdB

Promítám si v duchu jednotlivosti. Mladý Michelangelo v podání Jana Grundmana nervně pobíhá mezi kvádry, lepí na ně své kresby. Jeho podávanou ruku honorace odmítá. Je jako blecha v zemi kolosů. Předností malíře, sochaře, architekta je rychlost myšlení a pohybová mrštnost. Skřítkovská čepice zdobí umělcovu hlavu. Světským danostem rozumí nerad. Naivnost se u něj snoubí s tvrdohlavostí a záblesky geniality.

Kultivovanou mluvou a impozantním zjevem prezentoval Jan Grygar postavu Papeže zjevujícího se na vyvýšených místech divadelních konstrukcí. Shlížel na hemžení Florenťanů s mocichtivou chytrostí rozeného vládce. Petr Bláha s osobitou noblesou ztvárnil zášť renesančního seladona Soderiniho vůči Medicejským. Ve slušivém klobouku, s povisle blýskavou náušnicí a s umně provedenou trhlinou kalhot na pravém kolenu cedil své jedovatosti mezi florentskou elitu a vedl vyvýšené rozpravy s papežem. O ženách se v inscenaci hovoří většinou pejorativně. Jedinou živoucí a jednající je Maddalena. Poslušná přání svého otce, obdivovatelka umění a snad i platonická ctitelka Michelangela. Takto plaše a něžně ji hrála Magdalena Tkačíková.

O ženách se v inscenaci hovoří většinou pejorativně. Jedinou živoucí a jednající je Maddalena. FOTO archiv NdB

Za nejkrásnější okamžik inscenace považuji tvorbu piety. Maddalena usedá na bílý kvádr. Michelangelo jí halí hlavu šedavou rouškou. Svléká košili a ulehá Maddaleně do klína v podobě mrtvého Ježíše. Oba strnou. V těle nevinné dívky se probudí cit. Klíčící rašení je jí nepříjemné. V rozpacích se od svalnatého sochaře vzdaluje…

Zajímavou postavou příběhu je Savoranola interpretovaný Bedřichem Výtiskem. Mnich bojující za očistu církve fanatickým běsněním svých kázání se do jisté míry dá ztotožnit s jezuitskými praktikami. Jeho nenávist k hříchům kléru je veliká, ale zároveň i nepochopitelná, protože zkaženost církve není divákům dostatečně představena. Působil jako Čechům nevalně známý páter Koniáš. Jeho oběšení v divákovi nevzbuzovalo lítost, spíše se stalo nutným odstraněním zla.

Je jako blecha v zemi kolosů. FOTO archiv NdB

Postavu dobromyslného starce Leonarda da Vinci vytvořil Vladimír Krátký. Jeho sdělení měla zřetelnost a logiku moudrého muže. Prezentoval vynálezy – padák, křídlatý letoun-kluzák i první helikoptéru s dětinskou rozkoší. Dva muže šlechtického rodu Medicejských – Lorenza a Pietra hrál Martin Sláma. Lorenza vykreslil v obrysech vznešené moudrosti, Pietra v poloze potrhlého, poskakujícího tetřeva hlušce, toužícího po válčení. Hereckou zkratku zvolil i tvůrce Machiavelliho, významné osobnosti renesance, hostující Tomáš Kobr. Působil však dojmem člověka nevěřícího ve své schopnosti. Francesca, věrného Michelangelova přítele, zdárně vystihl Jakub Šafránek. Bystrý, mrštný, o sobě pochybující umělec, vždy ochotný pomoci. Nevelká, dobře ztvárněná role. Scarlatti Romana Blumariera metal kozelce, drnkal na mandolínu, smál se smíchem božského Wolfganga a řeřavým hlasem komentoval situace. Jeho kejklení se však divácké odezvy nedočkalo. Mistr v podání Jaroslava Kuneše se stal symbolem inscenace. Mluvil do všeho, unikalo mi však občas co…

Za největší problém inscenace lze považovat nedotaženost hraných příběhů. Děj tak neměl potřebnou plynulost.

Programovaná témata vztahu duše a díla, identity a svobody tvůrčí individuality jsem v představení nenašel. I když jsem snahu měl. Působilo jako kolorovaná ilustrace a nápověda k četbě Schulzova románu Kámen a bolest

Brno – Komín, 6. 3. 2017

Národní divadlo Brno (Divadlo Reduta), Brno Karel Schulz, Lenka Lagronová: Kámen a bolest. Režie: Marián Amsler, dramatizace: Lenka Lagronová, dramaturgie: Marie Špalová, dramaturgická spolupráce: Petr KlariN Klár, scéna: Juraj Kuchárek, hudba: Ivan Acher, kostýmy: Marija Havran. Osoby a obsazení – Michelangelo: Jan Grundman, Machiavelli: Tomáš Kobr, Francesco: Jakub Šafránek, Scarlatti: Roman Blumaier, Maddalena: Magdaléna Tkačíková, Mistr: Jaroslav Kuneš, Lorenzo/Pier Medici: Martin Sláma, Soderini: Petr Bláha, Savonarola: Bedřich Výtisk, Leonardo: Vladimír Krátký, Papež: Jan Grygar. Premiéra 5. 3. 2017, Divadlo Reduta, Brno.

  • Autor: Jaroslav Tuček
  • Publikováno: 12. března 2017

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 227)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,