Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 225)

V programovém letáčku jsem se nedočetl o autorovi večerní produkce Romanu Štětinovi „lautr“ nic. Vlastně jen malou zmínku: V tomto případě se autor podobá spíše konstruktérovi, který vytvoří fotoaparát, ale samotné fotografování přenechá jiným.

Autor se podobá spíše konstruktérovi, který vytvoří fotoaparát, ale samotné fotografování přenechá jiným. FOTO archiv HaDi

Bylo nás přesně třiapadesát, co jsme měli štěstí dostat se na premiéru. Sestupovali jsme po schodech do podzemí bývalého kina. Černý tunel, vstupní brána do sálu, byl uzavřen bariérou židlí. Přítel s tajemným jménem Kumhala mě přivítal: Můžete si jít sednout z druhé strany, budete-li chtít. Dal jsem si poradit. Obešel jsem tunel průlezní norou a usedl do první řady vedle prošedivělého muže. Nebýt jeho, připadal bych si mezi mládím kvetoucími lidmi jako fosilie.

Z tunelu se ozýval tlukot ťukajících paliček a šamanské mumlání. FOTO archiv HaDi

V zšeřelém průchodovém hranolu byly čtyři sedící postavy. Z tunelu se ozýval tlukot ťukajících paliček a šamanské mumlání. Sporé světlo na jeho konci a vanutí průvanu evokovalo v mé mysli pocit člověka, utíkajícího se pod klenbu stromů pralesa v Zairu.

Starší, rozměrnější žena, drmolila slůvka bez sykavek… Marie Ludvíková. FOTO archiv HaDi

Kol kolem nastala tma. Rozpoznal jsem slova mumlavého sdělení šamanů: Premiérareprízareprízaderniérapremiérareprízareprízaderniéra… Jedna postava se z prostoru vypařila. Kmitla škvírou mezi špičkami mých bot. Tři postavy se staly sošnými. Něco šeptaly. Vánek k mému sluchu dovál jemná zvuková chvění… Postavy popocházely. Cítil jsem, jak třou vzduch… Začaly tleskat. Plác, plác – plác – plác, plác, plác. Hledaly společný rytmus. Souznění v osamění. V tunelu nastalo rozednívání. Dívka, jako bílý amarant, memorovala text. Zaslechl jsem slovo krabici. Urostlý mladý muž stál ke mně zády. K mým uším doléhaly slabiky ci… ci… Starší, rozměrnější žena, drmolila slůvka bez sykavek. Hlasy žen se mísily s hlasem muže. Modulovaly polotóny, rovnaly je v shluky vzdáleně podobné voicebandům Emila Františka Buriana. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem v zemi stínů, kde snovači vyvolávají duše zemřelých…

Jako obětiny bohům… Agáta Kryštůfková a Marie Ludvíková. FOTO archiv HaDi

Herci nedbale korzovali tunelem, zastavovali se před diváky, nakláněli nad ně obličeje, komunikovali s nimi: Máte na sobě zajímavou kombinaci modravé košile a hnědého saka. Slečna je v zeleném, slušivé. Nebo je to také modrá? Detaily tří párů hrajících očí se pak opět navrátily do tajemné sítiny přítmí.

Vojnicev, Lena, Vojnicevová… neslo se v trojhlase tunelem. Jako obětiny bohům… Klepala dřeva. Zněly poryvy hudebních tónů. Bylo mi, jako bych slyšel bublat potok náhonu směřujícího k lopatkám mlýnského kola. Zvukové celky zakončovala trojice hlasitým podupem. Někteří diváci – ti mladší, se dokonce hlasitě smáli. Nevím čemu. Mé kmetské mysli k smíchu nepřišlo nic. Spíše oceňovala stopy dadaismu v koláži neviditelné režie.

Jako modlitba, zaříkávající zlé… Marie Ludvíková, Jiří Svoboda a Agáta Kryštůfková. FOTO archiv HaDi

Jako modlitba, zaříkávající zlé, zněla předlouhá litanie opakování nesrozumitelných slovních spojení. Kdyby v tu ránu začalo v tunelu pršet, nedivil bych se. Vrcholem obrazivého snažení aktérů se stalo hadí proplétání údů těl v sousoší kamenné rozkoše tří grácií.

Účinkujícím se dařilo sebestředným soustředěním poutat pozornost diváků celou hodinu.

Herecká jednání trojice se vrátila k rituálnímu tleskání. Ozvalo se rytmické klepání dřev a trojí ústa vyslovovala skrumáž pralesně znějících slabik: Premiérareprízareprízaderniérapremiérareprízareprízaderniéra… Tři lidské postavy opustily prostor tunelu. Vyběhly schody na ochoz sálu a kroužily divadlem jako živoucí trojhlasné satelity.

Vesele, jen vesele, moji milí! Jiří Svoboda a Agáta Kryštůfková. FOTO archiv HaDi

Bral jsem si v šatně svršky. Marie Ludviková, Agáta Kryštůfková a Jiří Svoboda s tulipány v rukou běželi kolem mne. V radostném rauši jásali: Premiérareprízareprízaderniéra.

Volal jsem za nimi: Vesele, jen vesele, moji milí!

P.S. Vážení čtenáři, na internetu jsem se mimo jiné dočetl o zhlédnuté inscenaci: Premiérareprízareprízaderniérapremiéra odhaluje médium herecké paměti, vyvolává jednotlivá slova, repliky, monology, ale také mapy pohybů a gest, které uspořádává do jednotlivých, fixně daných figur. Přesto je důležitou součástí celé „hry“ svoboda a náhoda všech tří hereckých pamětí. Veškeré repliky, které zazní, jsou sice citací z repertoáru inscenací přítomných herců, ale vždy záleží na nich samotných, nebo lépe – na jejich paměti, jaké repliky se vysloví. Každá repríza je tak jedinečnou premiérou a derniérou zároveň.

Brno – Komín, 2. 3. 2017

HaDivadlo, Brno – Roman Štětina: Premiérareprízareprízaderniérapremiéra. Koncept: Roman Štětina, dramaturgie: Dagmar Radová, kostýmy: Tereza Příhodová. Herci: Marie Ludvíková, Agáta Kryštůfková, Jiří Svoboda. Premiéra 28. 2. 2017.

  • Autor: Jaroslav Tuček
  • Publikováno: 05. března 2017

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 225)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,