Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 194)
Ze Zelného rynku táhl chlad. V Huse na provázku začínal festival nazvaný Málo bylo Havla, konaný k uctění jeho nedožitých 80. narozenin, předpremiérou jednoaktové hry Zítra to spustíme.
Šéf Vladimír Morávek četl Havlův text, v barelu hořel oheň, vraty byla vidět na zeď přikovaná novotou zářící cedule Havlova ulička. V zešeřelém sále usedali lidé na židličky, bystré uvaděčky jim nabízely obálky s letákem.
S dívkou Mab jsme jednu rozbalili a četli: Občané! Československý stát jest konečně skutkem. Stali jsme svobodnými a jest na vás, abyste ukázali, že dovedete žít jako svobodní občané…
Hlavou mi prolétla vzpomínka na rok 1988, kdy jsme v Domě umění v rámci scénického časopisu Rozrazil Havlovu hru Zítra to spustíme uvedli. Já byl tehdy vedoucím souboru… Dodatečně mi po těle přeběhl mráz.
Na hrací plochu se ploužily stíny herců. Za rozměrný kancelářský stůl usedl Dr. Alois Rašín (Jan Kolařík). Oproti němu se do křesílka posadil autor scénáře Václav Havel (Milan Holenda). Scéna se rozsvěcovala. Václav Havel v typické bundičce, s bělostným šálem kolem krku, tichým hlasem vyprávěl, jak tomu bylo v Praze 27. října 1918, když se hroutila rakousko-uherská monarchie po prohrané válce a čekalo se na podepsání kapitulace mocnářství…
Havel (Milan Holenda) udílel režijní pokyny. FOTO archiv
Havel udílel režijní pokyny. Postavy hovořily tiše. Ze všech bylo cítit, jak se bojí. Dr. Rašín prozváněl vídeňské úřady, snažil se získat informace. Strach mu lámal hlas… Telefonicky a opatrně zadával pokyny. Co kdo má konat, jak to konat, a kdy to konat. Masa aktérů se na tiché pokyny přesouvala z místa na místo. Jako v panoptiku… Václav Havel procházel scénou, organizoval rozmístění historických osobností, dával pokyny k hereckým replikám… Atmosféra strachu zahltila jevištní aktivitu.
Se sokolským praporem v sokolských krojích přiběhli urostlí sokolové. Chvíli stáli v šiku, poté znervózněli a odešli. Aktéři října se klepali strachy. Rakousko podepsalo kapitulaci, neslo se sálem. Masa aktérů se rozběhla „do pražských ulic“. Na hrací ploše se začaly odehrávat bujaré radosti. Jsme svobodní! Jsme svobodní, sípal vyřvaný hlas.
Masa aktérů se rozběhla „do pražských ulic“. FOTO archiv
Dr. Rašín opět seděl za masivním stolem. Projevoval obavy, aby se nedala do pohybu armáda a nezačala masakrovat občany. Václav Havel povzbuzoval aktéry k aktivitě. Procházel mezi nimi, dirigoval oběma rukama. V jedné neustále držel cigaretu… Zabouřila píseň Hej Slované. Hrdí Sokolové nesli standartu. Na ochozech zavlály české vlajky. V pozadí na koni se zjevil Tomáš Garique Masaryk. Tempo inscenace se zrychlilo, postavy počaly jednat energičtěji. Převrat byl dokonán…
Diváci se tvářili nezúčastněně… Tváře měli kamenné…
Kde je bída, hrozí socialismus, kde je socialismus, hrozí bída… FOTO archiv DHnP
Dr. Rašín uvažoval o složitosti udržení státu, který bude sdružovat několik národností. Němce, Maďary, Poláky, Slováky a Čechy… Bojím se rozkolu hospodářství, bojím se bídy. Kde je bída, hrozí socialismus, kde je socialismus, hrozí bída… Věru, prorocká slova!
Zněly hymny. Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýská… Kněžna Libuše zpívala: Český národ neskoná, on všechny bídy šťastně překoná.
V epilogu bylo připomenuto: Na muže 28. října a tvůrce fiskálního systému státu Dr. Aloise Rašína spáchal student X atentát. Ministr financí zranění podlehl…
Čechy krásné, Čechy mé, pěli herci i herečky sborem…
Český národ neskoná, on všechny bídy šťastně překoná… Václav Havel a František Kriegel. FOTO archiv
Vycházeli jsme z divadla zamyšlení. V noční kavárně při svitu rozzářeného muránského skla asymetrického lustru jsme nad porcelánovým šapó s kobaltovým dekorem rozprávěli. Řekl jsem: Zvláštní představení, koncipované jako zkouška. Se zastaveními, s výklady režiséra a pobíháním pana autora textu mezi účinkujícími. Jak se to jevilo tobě?
Vlastně jsme byli účastni veřejné generální zkoušky, v níž lídr Havel zachumlán v teplém pleteném pulovru s cigarillem ve strunách svých dlaní korigoval a určoval tempo historizující scény. Černý bakelitový retro telefon s otočným číselníkem byl symbolem očekávání, napětí – symbolem ohlašující progresi změn. Drnčel spektáklem.
Havel zachumlán v teplém pleteném pulovru s cigarillem ve strunách svých dlaní. FOTO archiv DHnP
Mab se odmlčela. Jako kolibřík jsem sosal nektar z pražených kávových zrn z dálných etiopských plantáží.
Měli jsme tu čest zahlédnout Tomáše Gariqua Masaryka v sedle hnědáka Hektora. Ctihodný prezident miloval klus, cval a trysk až do svých 83 let… Říkával: „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty…“
Usmála se. Aroma harmonické vůně pronikavé chuťové plnosti se šířila kolkolem.
V jeho energických šlépějích šel i Havel, jehož mottem, které bychom měli nosit vždy v interiéru našich pozoruhodných duší, zní: „Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí.“
Byla to pietní vzpomínka na Václava Havla… Jan Kolařík v roli Dr. Rašína a Milan Holenda v roli Václava Havla byli pozoruhodní…
Dopili jsme kávu, zaplatili a šli domů. Ze Zelného rynku táhl chlad.
Psáno ve spolupráci s Mgr. Martou Poláškovou.
Brno – Komín, 6. 11. 2016
Divadlo Husa na provázku, Brno – Václav Havel: Zítra to spustíme. Režie: Vladimír Morávek, dramaturgie: Petr Oslzlý, dramaturgická spolupráce: Simona Petrů, scéna: Martin Ondruš, kostýmy: Sylva Zimula Hanáková, hudba: David Smečka, korepetice: David Janík. Psáno z předpremiéry 7. 10. 2016.
///
O inscenaci jsme na i-DN psali ve festivalových reportážích:
Havel 80: Praha/Brno 2016 (No. 3)
Havel 80: Praha/Brno 2016 (No. 7)
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 194)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
