Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2018

ročník 25
12. 6.–25. 6. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 143)

    Sklepení Divadla Husa na provázku se zdá být ideálním hracím prostorem, pro komorně sevřená dramata mladých experimentujících umělců. Znovu jsem se o tom přesvědčil při návštěvě reprízy nedávno premiérované inscenace Herci na frontě.

    Tucek-herci-na-fronte-napis

    Scenárista Martin Zahálka napsal příběh zapomenuté historie lásky a chorobné žárlivosti milostného trojúhelníku z dob počátku první světové války, dle skutečné události. Herecká společnost nastuduje drama bratří Mrštíků Maryša. Dva kamarádi, herci, se zamilují do představitelky titulní role. Oba jsou odvedení do c.k. rakouské armády a odvelení na frontu. Prožívají společně válečné útrapy v zákopech pod neustálou kanonádou dělostřeleckých granátů a svistu smrtonosných kulek. S domovem je spojuje obrázek herečky Maryši, „vražedkyně“ jejího muže Vávry. Válečné šílení kamarády sbližuje, touha po rodinném štěstí a láska k nedostižně vzdálenému obrazu krásné kolegyně dohání infanteristu Vorla k zoufalství, nenávisti a k touze zabít soka v lásce, kamaráda Vávru.

    FOTO KATEŘINA CHROMEČKOVÁ

    FOTO KATEŘINA CHROMEČKOVÁ

    Pod cáry bíločerveného praporu přibitého torzem dřevěného kříže na zadní kamennou zeď za selským stolem se odehrávala zkouška vesnického dramatu. Herec a režisér Vávra (Martin Veselý), zkoušel s herečkou Maryšou (Barbora Nesvadbová) scénu trávení nemilovaného manžela Vávry jedem namíchaným do kávy. Výstup byl přerušován výbuchy žárlivosti herce Vorla hrajícího Francka (Ondřej Kraus). Dřevěný vojenský kufr u boční stěny vyvolával představu polního ležení. Hrůznost válečné vřavy dokreslovaly před diváky položené reflektory. Podobaly se malým výbušninám. V době válečných útrap pokryla herečka stůl ubrusem barvy červené krve. Smutek nad ztrátou kolegů, černým vlňáčkem přehozeným přes bělostnost kroje travičky Maryši. Působivě zdařilé kostýmy rozlišovaly mírový a válečný stav. Válečnou atmosféru dotvářely rachotící uzávěry dvou kvérů, pistole a zvukové efekty vybuchující munice.

    Barbora Nesvadbová vytvořila Maryšu jako půvabnou dívku měnící se ve vzpomínkách milovaných kolegů, frontových vojáků, v ideál krásného anděla. FOTO KATEŘINA CHROMEČKOVÁ

    Barbora Nesvadbová vytvořila Maryšu jako půvabnou dívku měnící se ve vzpomínkách milovaných kolegů, frontových vojáků, v ideál krásného anděla. FOTO KATEŘINA CHROMEČKOVÁ

    Barbora Nesvadbová vytvořila Maryšu jako půvabnou dívku měnící se ve vzpomínkách milovaných kolegů, frontových vojáků, v ideál krásného anděla. Vorel Ondřeje Krause procházel výbuchy chorobné žárlivosti, živočišného strachu ze smrti i křečovitým nutkáním zabít soka v lásce. Ve válečném všeobecném vraždění působila jeho kainovská touha zabít bratra svého jako anomálie. Choleričností projevu se až zajíkal. Laskavým, chápajícím, kamarádským kolegou byl Vávra v podání Martina Veselého. Jeho postava také procházela strachem z válečného běsnění, hysterií i tužbou mít lidskou bídu za sebou. Vše mělo hereckou pravdivost a míru věrohodnosti.

    Hereckou dominantou se stala magicky tajemná postava maďarského důstojníka v podání charismatického vousáče Romana Groszmanna. Divokost konání, umocněná delirii alkoholika, dělala z pohledného oberleutenanta běsnícího šílence chrlícího stesky i touhy, rozsévajícího kolem sebe beznaděj a smrt. Jeho pečlivě volená gestikulace a maďarsko-slovensko-německý mluvní projev podtrhávaly působivý výkon herce. V závěrečné části zaujal i snovou postavou svatého Martina.

    Dle úrovně herců se pozná míra režie, praví divadelní rčení. FOTO KATEŘINA CHROMEČKOVÁ

    Dle úrovně herců se pozná míra režie, praví divadelní rčení. FOTO KATEŘINA CHROMEČKOVÁ

    Dle úrovně herců se pozná míra režie, praví divadelní rčení. Lze tedy konstatovat, že režírující Pavel Doucek odvedl dobrou práci.

    Biblický Kain svého bratra Abela zabil. V příběhu inscenace Herci na frontě zastřelil žárlící Vorel svého kolegu Vávru. Poté se zastřelil sám… Dojat jsem nebyl.

    Dojat jsem nebyl. FOTO archiv TRINNNO

    Dojat jsem nebyl. FOTO archiv TRINNNO

    V poslední době se válečné běsnění sype z obrazovek v přímých přenosech. Hrůzy první světové války se udály dávno a byly překryty zapomínanými hrůzami světové války druhé. Lokální války o ovládnutí států a svrhávání ustálených režimů jsou na denním pořádku. Ale bojíme se dnešní nezvládnutelné migrace lidstva. Máme strach z toho, co nás čeká…

    Snad i proto při představení seděla nás ve sklepení paní Husy nepočetná hrstka statečných. Herci však hráli jako o život…

    Brno – Komín, 28. 1. 2016

    TRINNNO, Brno – Martin Zahálka: Herci na frontě. Režie: Pavel Doucek. Dramaturgie: Veronika Hrabalová. Hráli: Ondřej Kraus, Martin Veselý, Barbora Nesvadbová, Roman Groszmann. Scéna: Dominika Marie Hanzlíková. Kostýmy: Veronika Kajíčková. Technika: Jakub Kubíček, Petr Ondrůj. Produkce: Kateřina Chromečková, Martin Srba. Realizace: TRINNNO.  Sklepení Divadla Husa na provázku, Brno. Psáno z reprízy 27. 1. 2016.

     


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 143)

    1. Ludvík Faruga

      Ustáleným režimem myslíte Putina?

      19.02.2016 (18.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,