Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti Semperovy opery v Drážďanech opravdu velmi barvitá podívaná. Paša Selim se usídlil hluboko v tropické džungli, kde všichni nazouvají černé holínky do všudypřítomného bláta, do něhož se přicházející Belmonte propadne až po hlavu. Jak v Králi Šumavy. Ještěže ho jeho věrný sluha Pedrillo najde včas a vytáhne pomocí podivného verneovského stroje, jakých se v průběhu představení na jevišti objeví řada.

Osmin (Dimitry Ivashchenko), Pedrillo (Manuel Günther) a do bahna zapadlý Belmonte (Joel Prieto) FOTO JOCHEN QUAST

Režisér a výtvarník Michiel Dijkema se zjevně inspiroval dobrodružnou cestopisnou literaturou – však Belmontova výprava za osvobozením jeho milé Konstanze z rukou Selima je svého druhu cestopisem. Nad deštným pralesem se válejí chuchvalce mlhy, po forbíně se plazí nejméně dvoumetrový krokodýl a v průvodu paši Selima kráčejí dva nezbední velbloudi – všechno umně, ale záměrně průhledně stvořené loutky, pohybově jako živé! Přesně v poetice ostře barvotiskových ilustrací dobrodružného čtiva před sto lety, ale také v logice barokních divadelních podívaných. Postavy oblečené v témže duchu připomínají piráty, „divochy“ a dobrodruhy z Robinsona Crusoa. V tomto čísle DN přemítám ještě v recenzi na straně šest o způsobech, jimiž může komická opera rozechvět bránici, a tohle je jeden ze spolehlivých – když se operní dobrodružné příhody v exotických krajích hrají s laskavou ironií a nadhledem. Režisér s pěvci si nevynucují smích grimasami a přehrávaným mrckováním, nýbrž humornými situacemi vyplývajícími z příběhu, charakterů postav a významového kontextu. Publikum se bavilo královsky, na rozdíl ode mne navíc rozumělo zřejmě i aktualizovaným textovým narážkám.

Jevištní obrazy ovšem nijak nepřekážely výsostnému hudebnímu provedení opery. Michiel Dijkema rozehrál řadu pohybových a hereckých špílců, nenechal pěvce ani na chvilku jen stát a soustředit se výhradně na zpívání, ale zároveň je nenutil do pozic, které by pěvecký projev omezovaly, natož aby rozvernou komikou omlouval, nebo dokonce naváděl k pěveckému markýrování – jak poučné v našich poměrech! Hudební provedení zůstalo pevným základem všeho, počínaje průzračnou hrou komorního mozartovského orchestru. Připomínalo domácí muzicírování z libosti a pro radost, ovšem technicky bylo dokonalé.

Dirigent Christopher Moulds volil rozumná tempa, nic neuspěchal ani neprotahoval a pěvcům poskytl komfortní zvukové prostředí. Využili ho všichni, nejvíc jsem ovšem visel na rtech Simoně Šaturové, která se stala hvězdou produkce – Konstanze poskytla krásu, noblesní jednání i humor a part zvládla excelentně! Stejně tak španělský tenorista Joel Prieto provedl partii Belmonta, jenže bez osobního kouzla a espritu své jevištní partnerky. Američan Aaron Pegram (Pedrillo) a Finka Tuuli Takala přesně ovládali druhooborové zvyklosti, jako rodilí Vídeňáci odkojení operetou, Dimitry Ivashchenko stejně samozřejmě ovládal finesy buffo basu. Němci do mluvené role paši Selima obsazují významné činoherce (jen rodilé mluvčí!) a také tentokrát sáhli po – v televizi, divadle a ve filmu – proslulém Erolu Sanderovi s interesantním hlubším hlasem a dokonalou deklamací, která se tu stále pečlivě pěstuje. Připomínám samozřejmost, a sice národnostně pestrý soubor, abych připomněl, že v Evropě je dnes naprosto běžný stejně jako to, že je pro inscenaci stylově dokonale sehraný. Nejde o to, kde se kdo narodil, ale co umí!

Nikdo nikoho v závěru nezastřelí, jak se v německých inscenacích Únosu ze serailu nyní stává, vše skončí smírně, což je zřejmý vzkaz společnosti postižené vlnou imigrantů: buďte tolerantní! Na obou stranách. Musíme spolu vyjít.

Další reprízy jsou naplánovány na podzim.

Semperova opera v Drážďanech – Wolfgang Amadeus Mozart: Únos ze serailu. Hudební nastudování a dirigent Christopher Moulds, režie a scéna Michiel Dijkema, kostýmy Claudia Damm a Jula Reindell. Premiéra 15. dubna 2017. (Psáno z devátého představení 9. června 2017.)

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 30. června 2017

Komentáře k článku: Mozart v bažinách

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,