Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

JAMU má Martu, Marta má MCHAT

Studio Marta se proměnilo v moskevskou líheň talentů. Na funkcionalisticky jednoduché scéně, vymalované narůžovo, vyvolali Jan Antonín Pitínský se Šimonem Petákem ducha Konstantina S. Stanislavského a společně se svěřenci Oxany Smilkové pitvají jeho proslulou metodu herecké práce. V souladu s podtitulem Pedagogická poema má jevištní podoba románové učebnice Moje výchova k herectví formu lyricko-epické obrazové kompozice s bohatou hudební složkou, sestavenou z úryvků orchestrálních skladeb. Napětí do zdánlivě vyčpělého tématu vnášejí dynamické proměny (nejen) hereckých technik – návraty ke kořenům psychologického a fyzického herectví nebo kontrast mezi prvky jevištního realismu a konstruktivismu. V pulzujícím pohybu graduje souboj dvou velikánů – Stanislavského a Mejercholda. Vývoj metody probíhá v kontextu upozaděných historických událostí včetně jejich dopadu na velkou divadelní reformu a reformisty.

Moje výchova k herectví

Z dámy s kyslíkovou maskou na obličeji se vyklube sama metoda FOTO JOSEF KUBÍČEK

„Hra na herce“ v podání absolventského ročníku ateliéru činoherního herectví vyniká lehkostí a kolektivním duchem, zároveň si tato odvážná sebeprezentace žádá odstup od postav, jimiž studenti v reálu sami jsou. Přímé konfrontaci s metodou se nevyhne ani divák, lapený v úvodu monotónním zvukem pravidelného dýchání. Techniku, navozující stav vnitřního soustředění, neradno podcenit. Z dámy s kyslíkovou maskou na obličeji se vyklube sama metoda a brzy nasadí zběsilé tempo. Necelá polovina devadesátiminutového kusu připomíná slabikář činoherectví v živém provedení, umělecký kvas v salonním prostředí carského Ruska. Devět zoufalců na jevišti stále dokola plní úkoly zadané přijímací komisí. Pak začíná drezura. Do úmoru cvičit svalovou paměť, toť prostředek k dosažení organické opravdovosti. Herec musí mít vojenskou disciplínu! Když vyjukaná blondýnka Maloletková dostane za úkol jen tak sedět na pódiu a její zoufalství narůstá, ne nadarmo si vzpomeneme na Policejní akademii. Nováčci v jednotném růžovobílém úboru se pod palbou povelů chaoticky přeskupují, snaží se adekvátně reagovat na změny hudby, nasvícení či výměnu kostýmu, učí se zacházet s rekvizitou a neexistujícím předmětem. Individualita rozdílných typů ve skupině nečekaně vyniká.

Mechanickými pohyby loutky je řídí neúnavná asistentka Rachmanovová (Tereza Slavkovská). Vyvolává jména, vytleskává temporytmus, diriguje hlasovou interpunkci jednotlivců i celého voice-bandu atd. Zaklínadla typu: magické kdyby, dané okolnosti, vnitřní a vnější jednání, psychotechnika, veřejná samota, umění prožívání a představování… se bezprostředně a názorně realizují na scéně. Komentář „stenografuje“ do publika Iosif (Milada Vyhnálková), ona dáma z němého prologu. Učedníky sleduje mefistovský maestro Arkadij N. Torcov (David Janošek), Stanislavského alter ego, a pozvolna přebírá vedení s baletní elegancí mága, dokonale ovládajícího svůj nástroj – svoje tělo.

Převlékání kabátů a bolševická revoluce štěpí organismus souboru na bílé a rudé buňky. Vedle herců ve vojenském se objeví Rachmanovová v dresu artistky s bičíkem a nastoluje prosovětskou cirkusovou diktaturu. Postavy se konkretizují, etudy nahrazují vztahové epizody ze života avantgardy (milostná vzplanutí, ideové konflikty) a pár výstupů z dramat. Druhá část inscenace směřuje k „hereckému mistrovství“, kam spadá i zvnitřnělý projev Michaely Fojtové, šeptající rourou vyhaslých kamen Torcovovi v pruhovaném pyžamu, jako by mu posílala moták do domácího vězení: Já píšu vám… Obě herecké techniky se dotknou extrémů. Umnychovová po nuceném potratu zužitkovává vlastní emocionální materiál v mrazivém monologu Ibsenovy Agnes a vedle ní stojí nad hrobem dítěte farář Brand v generálské uniformě, taláru nové víry.

Zatímco zasvěcený divák si pitínovsky poetický rébus s biografickými prvky náležitě užívá, laik začíná v jeho metaforách tápat a pevný bod nalezne až v závěrečné projekci na téma Stanislavského úspěchů. Naoko mrtvé dítě stále žije a je osvěžující se s ním v Brně setkat.

DIFA JAMU – Šimon Peták a kol.: Moje výchova k herectví (Pedagogická poema podle K. S. Stanislavského a J. A. Pitínského). Režie J. A. Pitínský, dramaturgie Šimon Peták, asistentka režie Tereza Říhová, scénografie Hynek Petrželka, Stella Šonková. Premiéra 8. září 2014 ve Studiu Marta.

  • Autor: Veronika Boušová
  • Publikováno: 30. října 2014

Komentáře k článku: JAMU má Martu, Marta má MCHAT

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,