Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

JAMU má Martu, Marta má MCHAT

Studio Marta se proměnilo v moskevskou líheň talentů. Na funkcionalisticky jednoduché scéně, vymalované narůžovo, vyvolali Jan Antonín Pitínský se Šimonem Petákem ducha Konstantina S. Stanislavského a společně se svěřenci Oxany Smilkové pitvají jeho proslulou metodu herecké práce. V souladu s podtitulem Pedagogická poema má jevištní podoba románové učebnice Moje výchova k herectví formu lyricko-epické obrazové kompozice s bohatou hudební složkou, sestavenou z úryvků orchestrálních skladeb. Napětí do zdánlivě vyčpělého tématu vnášejí dynamické proměny (nejen) hereckých technik – návraty ke kořenům psychologického a fyzického herectví nebo kontrast mezi prvky jevištního realismu a konstruktivismu. V pulzujícím pohybu graduje souboj dvou velikánů – Stanislavského a Mejercholda. Vývoj metody probíhá v kontextu upozaděných historických událostí včetně jejich dopadu na velkou divadelní reformu a reformisty.

Moje výchova k herectví

Z dámy s kyslíkovou maskou na obličeji se vyklube sama metoda FOTO JOSEF KUBÍČEK

„Hra na herce“ v podání absolventského ročníku ateliéru činoherního herectví vyniká lehkostí a kolektivním duchem, zároveň si tato odvážná sebeprezentace žádá odstup od postav, jimiž studenti v reálu sami jsou. Přímé konfrontaci s metodou se nevyhne ani divák, lapený v úvodu monotónním zvukem pravidelného dýchání. Techniku, navozující stav vnitřního soustředění, neradno podcenit. Z dámy s kyslíkovou maskou na obličeji se vyklube sama metoda a brzy nasadí zběsilé tempo. Necelá polovina devadesátiminutového kusu připomíná slabikář činoherectví v živém provedení, umělecký kvas v salonním prostředí carského Ruska. Devět zoufalců na jevišti stále dokola plní úkoly zadané přijímací komisí. Pak začíná drezura. Do úmoru cvičit svalovou paměť, toť prostředek k dosažení organické opravdovosti. Herec musí mít vojenskou disciplínu! Když vyjukaná blondýnka Maloletková dostane za úkol jen tak sedět na pódiu a její zoufalství narůstá, ne nadarmo si vzpomeneme na Policejní akademii. Nováčci v jednotném růžovobílém úboru se pod palbou povelů chaoticky přeskupují, snaží se adekvátně reagovat na změny hudby, nasvícení či výměnu kostýmu, učí se zacházet s rekvizitou a neexistujícím předmětem. Individualita rozdílných typů ve skupině nečekaně vyniká.

Mechanickými pohyby loutky je řídí neúnavná asistentka Rachmanovová (Tereza Slavkovská). Vyvolává jména, vytleskává temporytmus, diriguje hlasovou interpunkci jednotlivců i celého voice-bandu atd. Zaklínadla typu: magické kdyby, dané okolnosti, vnitřní a vnější jednání, psychotechnika, veřejná samota, umění prožívání a představování… se bezprostředně a názorně realizují na scéně. Komentář „stenografuje“ do publika Iosif (Milada Vyhnálková), ona dáma z němého prologu. Učedníky sleduje mefistovský maestro Arkadij N. Torcov (David Janošek), Stanislavského alter ego, a pozvolna přebírá vedení s baletní elegancí mága, dokonale ovládajícího svůj nástroj – svoje tělo.

Převlékání kabátů a bolševická revoluce štěpí organismus souboru na bílé a rudé buňky. Vedle herců ve vojenském se objeví Rachmanovová v dresu artistky s bičíkem a nastoluje prosovětskou cirkusovou diktaturu. Postavy se konkretizují, etudy nahrazují vztahové epizody ze života avantgardy (milostná vzplanutí, ideové konflikty) a pár výstupů z dramat. Druhá část inscenace směřuje k „hereckému mistrovství“, kam spadá i zvnitřnělý projev Michaely Fojtové, šeptající rourou vyhaslých kamen Torcovovi v pruhovaném pyžamu, jako by mu posílala moták do domácího vězení: Já píšu vám… Obě herecké techniky se dotknou extrémů. Umnychovová po nuceném potratu zužitkovává vlastní emocionální materiál v mrazivém monologu Ibsenovy Agnes a vedle ní stojí nad hrobem dítěte farář Brand v generálské uniformě, taláru nové víry.

Zatímco zasvěcený divák si pitínovsky poetický rébus s biografickými prvky náležitě užívá, laik začíná v jeho metaforách tápat a pevný bod nalezne až v závěrečné projekci na téma Stanislavského úspěchů. Naoko mrtvé dítě stále žije a je osvěžující se s ním v Brně setkat.

DIFA JAMU – Šimon Peták a kol.: Moje výchova k herectví (Pedagogická poema podle K. S. Stanislavského a J. A. Pitínského). Režie J. A. Pitínský, dramaturgie Šimon Peták, asistentka režie Tereza Říhová, scénografie Hynek Petrželka, Stella Šonková. Premiéra 8. září 2014 ve Studiu Marta.

  • Autor: Veronika Boušová
  • Publikováno: 30. října 2014

Komentáře k článku: JAMU má Martu, Marta má MCHAT

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kauza

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,