Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme si daleko osobněji, ale přece jen to budou číst lidi v Divadelních novinách a ti na naše intimnosti asi moc zvědaví nejsou.

Prý mám napsat vzpomínku na tebe. Jednu. Vůbec nevím, jak na to, protože v poslední době na tebe myslím pořád a vzpomínek je na knihu. Asi by na tomto místě měly být zážitky profesní. Jak ses připravovala na role, jak jsi o nich přemýšlela, jak jsi hledala vztah k divákům. Už tě slyším, jak říkáš: Miláčku, to má být něco intelektuálního? Jako třeba když se v divadle zkouší Ibsen? To bývá někdy tak intelektuální, že by to ani Ibsen nechápal. Ano. Asi něco takového, i když pořád ještě myšlenky neumím srovnat a uspořádat.

Vždycky jsem tě obdivoval za neuvěřitelnou profesionalitu. Vzpomínám si, jak jsi mi ráno často volala a říkala: Celou noc jsem nemohla spát, tak jsem si opakovala texty. Hráli jsme spolu stovky repríz nejenom Harolda a Maude, ale i Oskara a růžové paní a nakonec i komedie Popel a pálenka. Vím, s jakou posvátnou úctou jsi na jeviště vždycky vstupovala. Člověk by si myslel, že po šedesáti letech u divadla ti to tak mimořádné nepřijde, a opak byl pravdou. Bývala jsi před každým představením nervózní. Vždycky za to, že můžu být na jevišti, těm nahoru děkuju.

Vzpomínám si také, jak jsi nikdy neměla hvězdné manýry, a že bys na ně měla nárok. Když ti produkce zavolala, že pro tebe přijede v osm, aby Tě odvezla na natáčení, v sedm padesát jsi už stála u okna a čekala na auto. V tašce připravená svačina, kdyby byl den dlouhý, a voda z vodovodu. Jsem voják života, říkala jsi také.

Milovalas diváky a nikdy bys je neošidila. Že bys některého odmítla, že by ses s ním nechtěla vyfotit? Nemám ráda ty kolegy, kteří, když k nim někdo přijde kvůli fotce, dělají, že tam nejsou. To jim vždycky říkám: Uvědomte si, že bez diváků bychom nebyli. A také jsi poctivě podepisovala fotky. Všem. I těm, kteří ti napsali a nepřiložili obálku se známkou. Mělas v šuplíku vždycky štos prázdných obálek a archy známek. Každou chvíli jsi chodila na poštu kupovat nové, protože těch žádostí ti chodilo do poslední chvíle opravdu hodně.

S obrovskou chutí ses také pořád zajímala, co zrovna u nás ve Slováckém divadle zkoušíme. Brechta? To budou babky chňapky zděšené, co? Ony by měly nejradši pořád jen operetky. A přitom jsou to ty největší blbosti, které herci moc rádi nemají. Babky by si rády daly koňáček a jen tak pokukovaly. Občas si u toho i zdřímnou. Víš, kolikrát jsem viděla spící diváky? Ale jsem za to ráda. Někdo chodí k doktorovi, cpe se prášky a nic. A já uspím člověka. Brecht je pro ně moc intelektuální. A když jsem ti tenkrát řekl, že onu Brechtovu Svatbu hrajeme v neoprenu, odpověděla jsi: Ježišmarjá, to nemůžete dýchat. To jste jak zavření v krabici. Tam se vám na kostýmu nic nepohne, že? To v tom můžeš mít okýnko raz dva. Hraješ, hraješ, máš okno, ale do úplně jiné krajiny. Myslíš si, že jsi v Paříži, a přitom jsi ve Vladivostoku.

Taky jsi byla vždycky vstřícná k médiím. Obdivoval jsem tě, protože v novinách často psali úplné blbosti. Když oni nic jiného neumí, tak jim to přejme, nenechala ses vyvést z míry, i když sis o sobě přečetla věci, které sis nezasloužila. Vlastně s tebou aspoň na první pohled nehnulo nic. Volali mi nějací novináři a ptali se mě na podzim života. Tak jsem jim něco povídala a oni na to, že to už znají. Jsou úplně blbí. Když si něco myslím, tak to řeknu. Přece nebudu povídat něco jiného jen proto, že už to slyšeli. Tak ať se zeptají Jiřiny Bohdalové. Ta si myslí něco jiného.

Je toho tolik, o čem bych mohl psát, na co bych mohl vzpomínat. A budu. Milá moje, děkuju za všechno.

Tvůj J.

Josef Kubáník herec a tiskový mluvčí Slováckého divadla v Uherském Hradišti

  • Autor: DN
  • Publikováno: 17. října 2017

Komentáře k článku: Moje milá Květo

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

Dotazník

Ivan Pinkava

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kronika

Jednou větou

1 Horácké divadlo Jihlava má od...

Kritika

Potkali se v Pardubicích

Režisér Michael Tarant má zálibu v...

Porušení mravního i...

Břetislav Rychlík se jako režisér...

Strašlivý vztek?

České divadlo vzalo Caryl Churchill na...

Když člověku rupnou...

Výraznou linii tvorby Divadla Tramtarie...

Šest žen znovuzrozených

Šest žen (původně Šest žen...

Dobře vržené kostky

Inscenací s poněkud dlouhým názvem...

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Jana Burkiewiczová: Baví mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Kontext

Tři billboardy skeptických...

Úvahy filmové

Svobodný v nezavedených...

Začátkem roku po těžké nemoci...

DAMU potemněla

Aby ne – je sobotní pozdní večer...

Moc sladkého škodí! Momenty...

Na tradičním loutkářském festivalu...

Burza

Podoby – Přebytek

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo v Dlouhé Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Inspirující outsider

Stručný obsah příspěvku zde není...

Bill C. Davis: Každá hra si...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Oprava

V popiscích k Velkému rozhovoru se...

Zemřeli

Byla to přísná ženská,...

(30. května 1944 Český Brod – 10....

Zemřeli

Marián Labuda (28. 10. 1944 Hontianske...

Výročí

Výročí 15.−31. ledna

Mikšaník Vratislav, sólista baletu...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ajrin Zlámalová: Nebyla jsem vždycky...

Služebník slova rekapituluje

Přednáším poezii více než 40 let....

Obrazem

Divadlo 1918–2018

České divadlo se přirozeně prolíná...

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,