Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Absurdní cesta k domácímu štěstí

Make no Noise je paradoxní název pro hudební dílo. V případě Srnkovy opery z roku 2011 však má hlubší význam, signalizuje způsob hudební charakterizace vývoje hlavní postavy: Hanna se od mlčení a koktavého vyjadřování přes fragmenty zpěvu postupně propracovává ke kontinuální kantiléně. Hudebně je tím vyjádřen vývoj jejího psychického stavu.

Sbližování Hanny (Measha Brueggergosman) s Josephem (Holger Falk) v odcizeném chladném prostoru FOTO ROMAN POLÁŠEK

Na první pohled by příběh uzdravování nedoslýchavé a psychicky narušené Hanny (která si často vypíná naslouchátko) mohl připomínat sentimentální červenou knihovnu: není úspěšná v zaměstnání (z továrny ji vyhodili, protože nezapadla do kolektivu – takové zdůvodnění dobře známe), jako zdravotnice (vzpomíná na to po telefonickém „rozhovoru“, během něhož mlčí) pečuje na nefunkční ropné plošině o Josefa, který po požáru přechodně oslepl, on se uzdraví a začnou vztah, který vyústí do začátku šťastného společného života. Sentimentální vnímání příběhu však vylučuje Srnkovo zhudebnění. Vokální linku skladatel vede v nezpěvných intervalech uvolněné seriality a také zmíněné „hlasové probouzení“ hlavní hrdinky významně akcentuje psychologické proudy děje. Komorní instrumentální soubor (12 nástrojů) podtrhuje až neurotickou zvukovou rozeklaností vnitřní dramata postav, doprovázená jejich vzájemnými konflikty. Jisté zklidnění přinášejí plochy elektronické hudby mezi jednotlivými obrazy. Závěrečná apoteóza „domácího štěstí“ je pouze vokální, a cappella – harmonie soužití Hanny a Josefa je tak očividná.

Hrálo se v prázdném postindustriálním prostoru Trojhalí Karolina, na stoupajícím šikmém vjezdu, diváci seděli po stranách a komorní orchestr byl umístěn na rovné ploše na konci vjezdu. Režijní koncept Jiřího Nekvasila byl velmi radikální: divákovu vnímání nepomohl žádnou dekorací ani realistickou akcí postav. Přidal do prázdného prostoru jediný element, a sice bílý paraván dole u vjezdu. Byl stěnou s telefonním automatem (Hanna před ním stála s roztaženýma rukama, zády k publiku) nebo nemocniční postelí (Josef stál před ním, čelem k divákům). Všechny ostatní informace o prostředí a scénických akcích se promítaly na zdi ve vjezdu, spolu s českými titulky (zpívalo se anglicky). Absurditu díla posílila postava „vědce“ Martina (počítá frekvenci mořských vln a samozřejmě na to získal grant), na podlaze narýsované trajektorie, po nichž se spíše trhaně pohybovaly mužské postavy. Neméně absurdní je uprostřed šikmy žlutě natřená pumpa, z níž Hanna pije imaginární vodu – skutečná voda vyteče zespodu jaksi mimo dění. Symboliku toho jsem nepochopil. Nekvasilova koncepce vztahů-nevztahů mezi postavami vrcholila v závěrečná apoteóze domácího štěstí, kterou režisér umístnil na balkon nad vjezdem, Josepha a Hannu od sebe vzdálil přes celou délku prostoru.

Pozornost udržovalo velmi dobré hudební provedení. Kromě hlavní dvojice Hanny (Measha Brueggergosman) a Josefa (Holger Falk) zpívali Taylan Reinhard (Simon, Dělník, Kuchař) a Maciej Idziorek (Martin, Šéf). Vzhledem k neakustičnosti prostoru byli všichni vybaveni mikrofony, z provedení byla pořízena nahrávka.

(Jediná výtka: V pětadevadesátiminutové skladbě bylo několik možností operu zakončit dřív, přinejmenším obraz Doma považuji za nadbytečný.)

Ostravské dny 2017 – Miroslav Srnka: Make no Noise. Libreto Tom Holloway. Dirigent Joseph Trafton, režie Jiří Nekvasil, scénografie David Bazika, kostýmy Marta Roszkopfová, zvuk Otakar Mlčoch, orchestr Ostravská banda. Jediné provedení 1. září 2017 v Trojhalí Karolina v Ostravě.

  • Autor: Jan Dehner
  • Publikováno: 20. září 2017

Komentáře k článku: Absurdní cesta k domácímu štěstí

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,