Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v regionálním divadle je vzácná. Zkušený skladatel Miroslav Kubička (1951) se ve své operní prvotině Jakub Jan Ryba inspiroval hrou Josefa Boučka Noc pastýřů, která byla v roce 1983 v inscenaci činohry Národního divadla přijata jako takřka protirežimní protest. Já v ní viděl sentimentální obrázek, který, pravda, připomněl těžký životní osud autora České mše vánoční. Kubička operu promýšlel dlouhá léta, až mu ji umožnil napsat a realizovat šéf opery Divadla J. K. Tyla v Plzni Tomáš Pilař.

Tomáš Kořínek vystihl Jakuba Jana Rybu v tvůrčím soustředění i ve střetech s maloměstskými poměry FOTO MARTIN ROOT

A také Jaroslav Gillar, který podle Boučkovy předlohy v roce 2007 upravil libreto. Zachoval Boučkem vymyšlenou konstrukci o lásce skladatele k dceři místního správce Pavle, ale příběh zbavil sentimentu a vyhrotil do drsného střetu neústupného skladatele a učitele s rožmitálskými maloměšťany a farářem Zacharem. Zdůraznil prostředí, které Rybu dusilo, nespravedlnosti, jakých se hlupáci vůči němu dopouštěli, ale nezamlčel ani Rybovy vzteklé výbuchy i jeho nespravedlivé chování vůči oddané manželce Anně.

Miroslav Kubička má na kontě řadu orchestrálních i komorních skladeb, leč píše hudbu eklektickou a přiznaně navazuje na řadu významných vzorů. Také v jeho první opeře se to hemží janáčkovskými obraty, návazností na českou melodiku stanovenou Antonínem Dvořákem, na instrumentaci například Iši Krejčího. A dalo by se pokračovat.

Skladatelova síla je ve vybroušené kompoziční technice. Rybovu hudbu připomněl jen ve dvou citacích a pro Rybovo koncertní vystoupení sám napsal úryvek v „rybovském stylu“. Opera plyne ve volném tempu, do orchestrálního podloží jsou zakomponovány melodizované dialogy a monology, odvozené z hudební deklamace, intonačně nápadité a komponované s citem pro psychické rozpoložení postav. Kubička úzkostlivě komponuje promluvy tak, aby byly věcné a dokonale srozumitelné i ve zpívané poloze, což řadím k zásadním pozitivům jeho skladby. Sice se stylově vrací o nějaké půlstoletí zpět, neváhá používat hodně prověřené až provařené postupy, nicméně dokáže jimi působivě převyprávět příběh v dramaticky logických a uvěřitelných situacích. Můj šálek čaje taková hudba rozhodně není, ale nelze jí upřít funkčnost vzhledem k uměleckým cílům a ty jsou zřejmé – oslovit operní publikum povědomou hudbou a jejím prostřednictvím mu nabídnout poutavou podívanou a poslyšenou.

Režisér Tomáš Pilař odhadl, že se Kubičkova opera bude líbit každému, kdo má rád film Babička nebo seriál F. L. Věk. Pamětníkům. A podřídil tomu svou inscenaci na víceméně prázdné scéně obkroužené do horizontu „vyřezaným“ panoramatem maloměsta – poprvé ten princip použil Josef Svoboda pro proslulou Macháčkovu inscenaci Našich furiantů v Národním divadle v roce 1979. Pilař tentokrát neokouzloval pouze výtvarnými obrazy, ale v logice Kubičkovy opery formoval tradiční mizanscény a operně stylizované „realistické“ jednání dobově oblečených postav. Řešení rozhodně adekvátní hudbě i příběhu, nevyumělkované, působivé jistou strohostí a přísností. Pěvci zvolený styl důsledně dodržovali a všichni dokonale, ale opravdu dokonale artikulovali, nezapadla ani slabika.

V titulní roli využil příležitost Tomáš Kořínek (alternuje Jaroslav Březina), perfektně ji zazpíval technicky a hlavně výrazově. Jeho Ryba vskutku vystoupil z legendárního pamětnického seriálu. Zmiňme ještě alespoň Jiřího Kubíka jako zapšklého Rybova protihráče faráře Zachara, Petru Alvarez Šimkovou v pokorně trpící Anně, Zuzanu Kopřivovou v roli Pavly a Jevhena Šokala jako neurvalého hrubiána Ulovce. Novince v divadle zjevně věnovali velkou péči i ve sboru a samozřejmě orchestru – dirigent Jiří Štrunc udržel premiéru v přesné stylové rovině.

Nemyslím, že se lze programově vracet k tak tradicionalistickému opernímu jazyku, ale Kubičkova opera rozhodně oživila plzeňský repertoár, a co je hlavní – diváci o ni mají velký zájem. Je to dobrá položka předvánoční nabídky.

Divadlo J. K. Tyla Plzeň – Miroslav Kubička: Jakub Jan Ryba. Opera o dvou dějstvích na libreto Jaroslava Gillara podle hry Josefa Boučka Noc pastýřů. Hudební nastudování a dirigent Jiří Štrunc, režie Tomáš Pilař, sbormistr Zdeněk Vimr, scéna a kostýmy Aleš Valášek, světelný design Antonín Pfleger, projekce Petr Hloušek, dramaturgie Zbyněk Brabec. Premiéra 14. října 2017 ve Velkém divadle.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 14. listopadu 2017

Komentáře k článku: Postaru, ale působivě

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,