Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Miroslav Bambušek: Není důvod se klanět

Ve Studiu Hrdinů se 10. dubna konala premiérová projekce filmového zpracování divadelní inscenace Pustina, jež měla premiéru 6. října 2014. Získala Cenu Divadelních novin za sezonu 2014/2015 v kategorii Alternativní divadlo, byla oceněna jako Projekt roku 2014 festivalem …příští vlna/next wave… a následně obdržela cenu Česká divadelní DNA od festivalu Malá inventura jako výjimečný počin na poli nového divadla.

Miroslav Bambušek a Pavel Zajíček FOTO VĚRA DRÁPALOVÁ

Proč jste se rozhodli inscenaci Pustina zvěčnit na DVD?

Pavel Zajíček prohlásil, že nemůže hrát Pustinu věčně. Tak jsme se dohodli, že ji budeme uvádět do konce roku 2016 a na závěr vydáme DVD – a tím se to celé dobře uzavře. To bylo někdy v lednu 2016. Pustinu jsme natočili ke konci března, a to jsme ji taky, bohužel, hráli naposledy. Měsíc na to Pavel onemocněl tak, že už nebylo možné, aby vystupoval. Mezitím ale producent Vladimír Drápal sehnal finanční prostředky na postprodukci, začal jsem tedy přemýšlet, jak inscenaci převést do promítatelné podoby.

Upozorňujete, že se nejedná pouze o záznam představení, ale o „svébytný přepis“. Můžete o tom prozradit více?

Šlo mi především o to, posílit obrazivost filmové stopy inscenace a prohloubit zvukovou linii. Divák se touto cestou může dostat blíž do středu díla. Ovšem ani „živé divadlo“ nesmí zaniknout. Má to být vyvážená existence těchto tří složek.

Když se ještě vrátím na prvopočátek… Proč jste se rozhodl vytvořit inscenaci Pustina, tedy divadelní poctu životu a dílu Pavla Zajíčka?

No, v žádném případě mi nešlo o to, udělat poctu Pavlovi. Není to vůbec potřeba, protože není důvod se klanět. Je to partner. S nápadem vytvořit inscenaci s kapelou DG 307 přišel Ivan Bierhanzl, basista Dégeček. Rozhodli jsme se zpracovat některé Pavlovy staré texty – básnické sbírky Knihu moří, Šedej sen a Roztrhanej film – a k tomu jsme dodali Pavlův vyšetřující spis StB a rozhlasovou nahrávku z roku 1978, kterou Pavel načetl v Londýně, je to Pustina od T. S. Eliota. Samozřejmě jsme také chtěli do inscenace výrazně začlenit kapelu.

Když mi to Ivan nabídl, vzal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou, ale hned druhý den mi volal Pavel, že by byl rád, kdybych do toho šel. Tak jsem se do toho pustil. Asi rok a půl jsme pracovali na libretu. Občas jsem přišel za Pavlem, že už to mám hotový, on si to přečetl a řekl, že je to perfektní, abych s tím už nic nedělal. A já to vždycky předělal.

Mezitím jsem také oslovil kámoše kameramany: Ježka, Halouska, Daňhela, Klappera, Čiháka. Vyzval jsem je, aby pro každou část Pustiny, libreto má totiž šest částí, natočili čtyři cívky na vlastní téma. Tomáš Vtípil makal na muzice. A s předstihem jsme samozřejmě taky sháněli peníze na realizaci.

Nebude se přece jen divadelní Pustina ještě hrát?

Už nikdy.

Pustina ovšem není jediný film, který jste připravil. V únoru jste začali natáčet Promethea. Co vás fascinuje na filmovém zpracování původně divadelního předobrazu?

Prometheus se začal točit 27. února letošního roku, ale v žádném případě není dokončen. Jsme teď asi před půlkou, druhá část filmu se bude točit příští rok. Bude to regulérní celovečerní film. A prozradím, že se tam objeví i Pavel Zajíček, kterého kradu z nemocnice. Bude hrát zásadní roli – Promethea žijícího mezi námi…

A proč? Se svým producentem Sašou Dlouhým a s celým týmem jsme se do toho pustili, protože jsem pochopil, že jsem v případě inscenace Prometheus urazil jen část cesty k tomu, co jsem chtěl vyslovit. Divadelní jazyk totiž umožňuje jen divadelní vyjádření, ale já jsem potřeboval jít dál. Hlouběji. A film mi to umožňuje.

A jak jste se ptala na tu mou fascinaci – vlastně se nejedná o přepracovávání divadelních látek do filmu. To jsem nikdy nedělal. Prometheus bude první takový případ. Předchozí filmy – Lucifer, Kotouč, Jan Hus (Mše za tři mrtvé muže), Efekt přihlížejícího – neměly divadelní předstupeň. A v případě Pustiny jde o posílení filmu a zvuku pro živou divadelní stopu, jak už jsem říkal. Ale pořád je to hlavně divadlo!

  • Autor: Lenka Dombrovská
  • Publikováno: 17. dubna 2017

Komentáře k článku: Miroslav Bambušek: Není důvod se klanět

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 12/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


13. 6.–26. 6. 2017

Číslo 12/2017 (13. 6.–26. 6. 2017)

Obsah čísla 12/2017

Slovo ...

O sochaři, jehož zabil...

Říkalo se mu „fronta na maso“....

Sukces měsíce

Divadelní Flora Olomouc

Divadelní festival v Olomouci již...

K věci

Rozdělování veřejných...

V Brně se po roce 1989 pomalu a s...

Fejeton

Povaha česká prokouřená

Blížila se půlnoc posledního...

Názor

„Kouříme? Nekouříme –...

Titulní citát z Havlovy Zahradní...

Glosa

Nedá mi to

Karla Hofmannová na vedlejší straně...

Přehlížená Afrika

Třináctý ročník festivalu Tvůrčí...

Kritika

Divadelní galerie

Na začátku Fragmentů milostných...

S Čechovem neradno režijně...

Racek, jedna z pětice „velkých...

Honibrku, ty jsi Káj?

Představení AnderSen začne jako...

To je směšné, cha, cha,...

David Drábek uvařil hradeckého...

Pěkná napodobenina

Plzeňská opera uvedla českou...

Nový pokus o Žítkovské...

Dodo Gombár se jako režisér a...

Tři muži v chalupě aneb...

Závěrečná část „angažované,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 12/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Jak se vaše divadlo vyrovná...

Rozhovor s řediteli o kouření v...

Kauza

Kontext

Burza

Zahraničí

Zemřeli

Obrazem

Akce / Action

Výpravnou publikaci Akce/Action...

Expert – obřad jako obraz

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 12/2017



Obsah,