Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Výlet na praúzemí psychické improvizace

Ivanu Uhlířovou jistě netřeba představovat coby herečku. Nastal ale čas představit ji jako režisérku. Této role se poprvé zhostila ve Studiu Hrdinů mezi přípravami na inscenaci Dílo, která měla premiéru letos v únoru, a Pár vzkazů veškerenstvu, jež by se mělo v repertoáru divadla objevit v červnu. Natolik ji oslovily deníky avantgardního malíře Paula Kleeho, že si mimo dramaturgický plán prosadila jejich scénické uvedení. Možná i proto dostala nová inscenace jméno Mimo zápis. Především pak ale pro intenzivní zkoumání toho, co se skrývá za psaním, za deníkem jakožto praúzemím psychické improvizace, jak říká Klee.

Ivana Uhlířová a Michal Kern v dadaistické inscenaci Mimo zápis FOTO VIKTOR KRONBAUER

Ivana Uhlířová dokázala jedinou inscenací rozšířit repertoár svých činností hned trojnásobně: z doposud „pouhé“ herečky na autorku námětu, spoluscenáristku a režisérku. Za vznikem inscenace Mimo zápis stála její fascinace deníkovými zápisy švýcarského výtvarníka Paula Kleeho, který zjevně až maniakálně inklinoval k pořádku a preciznosti. Části jeho deníku, jež si Uhlířová vybrala, to ilustrují zcela jasně – vždyť inscenace je vlastně pouze o tom, jak popsat sen o nekonečné snídani. Věčné opakování již řečeného ve snaze říct to ještě o trochu lépe, o trochu blíže „pravdě“, se stalo i základním dramatickým prvkem inscenace. Neustálé převracení slov již řečených ve stále a stále stejných konstrukcích, než najednou dojde k jemnému odstínu, není ovšem samoúčelnou zacykleností, nýbrž neurotickou snahou vyřešit stále vzrušující otázku po smyslu lidské existence. Bez patosu a klišé.

Uhlířová v rámci režie vsadila na průnik klauniády a filosofických promluv. Představení tak vypadá, jako by Voskovec s Werichem přijeli hrát na konferenci myslitelů. Pro sdělované ale nemá klauniáda v podstatě žádné opodstatnění. Spíše to vypadá, že se jí Uhlířová s Michalem Kernem (druhou půlkou hereckého obsazení) nemohli (nechtěli?) ubránit. Gagovosti slouží i fakt, že komunikace obou aktérů vlastně neprobíhá v dialozích, ale v jakýchsi přestřelkách jedné mysli. Přesto se oběma hercům iluzi dialogu navodit podařilo, a to vynikající prací s hlasovým projevem a gestikou. Rovněž je v zásadě jedno, že autorem předlohy vůbec nějaký Paul Klee je. Jeho jméno ani jednou nezazní a překvapivě se ani ve scéně neprojeví fakt, že byl výtvarníkem. Ta sestává jen ze dvou stolů a dvou židlí na červeném koberci, což k žádnému jeho obrazu neodkazuje. To, že nejde o životopis, je ovšem rovněž avizováno dopředu a může sloužit spíše jako myšlenkové plátno. Kdo zná jeho život a dílo, dosadí si viděné do konkrétních reálií. Kdo nezná, abstraktní prostředí mu alespoň nebude klást překážky.

Vedle zmiňovaného nábytku se v rámci scény pracuje s proměňováním světla a stínů, čímž se obohacuje jinak prázdný prostor. Stěžejní ovšem zůstává text. Promluvy o psaní a o tom, co je za ním, promluvy o myšlení, o uchopování neuchopitelné reality tak dostávají až fatální atmosféru. Inscenace je pozoruhodně absurdní až dadaistické dílo, což naplňuje například i nenadálý vstup třetího aktéra, Václava Dragouna, na jeviště, které pouze přejde.

Jako režisérka si Ivana Uhlířová nedala vysoké cíle. Herecky kočírovala v podstatě jen dva lidi, včetně sebe. Vyzněním je inscenace vlastně spíše zábavnou hříčkou s hlubokým obsahem. Jak správné dada má být. Na druhou stranu se pustila do nelehké látky filosofického textu. Jak zvládne komplikovanější díla, bude-li v režii pokračovat, nelze předvídat, startovní pozice má ovšem více než příznivé.

Studio Hrdinů, Praha – Ivana Uhlířová, Vojtěch Mašek: Mimo zápis. Režie Ivana Uhlířová, Vojtěch Mašek, dramaturgie Eva Prchalová, výprava Antonín Šilar, hudební spolupráce Aid Kid. Premiéra 7. dubna 2017.

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 02. května 2017

Komentáře k článku: Výlet na praúzemí psychické improvizace

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,