Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Milý Petře, querido Pedro,

za okny v Hostivaři je pozdní, unavené srpnové vedro a jako parní mašina zas tlačí čas k indiánskému létu. Mám těžký problém – najít správné slovo nebo větu. Nevím, jak vůbec dá se myslet, mluvit a psát o Tobě v minulém čase. Nejde to. Bez ohledu na indiány i na léto – je to nesmysl.

C. Collodi, M. Klíma, J. Krofta, V. Zajíc, P. Matásek: Pinokio (premiéra 13. 3. 1992 v Divadle DRAK, Hradec Králové) FOTO ARCHIV DIVADLA

Můžu se klopýtavě snažit ze všech sil, ale stejně: stále jsi tu s námi. V přítomnosti. Ano, vím, vím, že jsme tady všichni jen trvalý tranzit, procházející hosti, pomíjivý expresní balík v kůži zabalených kostí, ale stejně tuším, že je všechno jinak, než jsme schopni si nedomykavě myslet. Naše životy nejsou jen úsečky kolmé, vodorovné nebo svislé, protože Bůh nestvořil stromy jako jehlany či kužely, jak dobře ví hrdá Thomasina Coverlyová ve Stoppardově Arkádii. Jako prozářený aristokratický salon před lety v Národním divadle, querido Pedro, pro nás stvořil jsi ji, takže vím, že v tom jasném prostoru umíš vědomě, hluboce a moudře bydlet.

Petře, stále jsi tu, jen ses asi zrovna vydal na daleký výlet. Na další workshop někam do Ohia, Sydney, na Island… Možná právě přes své elegantní brýle hledíš na některý z naprosto neznámých, malých japonských ostrovů. Nebo ne. Na tvém ateliéru v Černé za Bory vidím starou rezavou podkovu nad jezírkem se zlatými rybami. Rušná rychlíková trať za plotem, letní nebe vysoko nad námi velí vyrazit společně ve čtyřech na kolech kolem Tiché Orlice. Je čas všem zmizet a všemu ztratit se. Teprve v půli cesty se zastavit u slepého ramene řeky, v hospodě U Pildy v Bezpráví. Tady, zdá se, je správné místo pro tebe, tedy pro Matase, který umí tak uhrančivě vyprávět o dětství na Žižkově a bezrukém dědovi, jemuž pomáhal balit cigarety. Jako tvá scénografie – tak úsporné, básnicky přesné a omamné všechny ty krátké věty jsou. Měl jsem to štěstí nejednou – za víc než dvacet krásných let bylo z těch našich mnoha společných horečnatých vět patnáct divadelních inscenací: Romance pro křídlovku, Clavijo, Cyrano, Dvojitý agent, Měsíc na vsi… všechny už dávno zmizely kdesi v mracích, jak podzimním větrem utržení papíroví draci.

Petře, v životě i na jevišti neumíš se opakovat. Stále nové mocné obrazy i nová slova: to zůstane už navždycky. Nejsi a nebudeš hlučná muzika, která nezní. I když dlouhá a svinská nemoc sevře tvou brilantní hlavu, přezdíváš broskvím kozičky a říkáš, že spolu příště určitě vyrazíme na Královský Mezník. Netuším, kde to je, ale bezpečně vím, že jsi teď právě tam. Než chladný podzim jak okupační vojsko drsně a prudce vtrhne do léta, posílám ti alespoň tyto pošetilé kouřové indiánské pozdravy.

Querido Pedro, drahý Petře, milý Matasi, až přijde můj čas, věř, že se tam v jakémkoli počasí spolehlivě dostavím. Vystoupáme spolu až na Královský Mezník a svalíme se do trávy!

Radovan Lipus

  • Autor: Radovan Lipus
  • Publikováno: 06. září 2017

Komentáře k článku: Milý Petře, querido Pedro,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,