Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Milý Petře, querido Pedro,

za okny v Hostivaři je pozdní, unavené srpnové vedro a jako parní mašina zas tlačí čas k indiánskému létu. Mám těžký problém – najít správné slovo nebo větu. Nevím, jak vůbec dá se myslet, mluvit a psát o Tobě v minulém čase. Nejde to. Bez ohledu na indiány i na léto – je to nesmysl.

C. Collodi, M. Klíma, J. Krofta, V. Zajíc, P. Matásek: Pinokio (premiéra 13. 3. 1992 v Divadle DRAK, Hradec Králové) FOTO ARCHIV DIVADLA

Můžu se klopýtavě snažit ze všech sil, ale stejně: stále jsi tu s námi. V přítomnosti. Ano, vím, vím, že jsme tady všichni jen trvalý tranzit, procházející hosti, pomíjivý expresní balík v kůži zabalených kostí, ale stejně tuším, že je všechno jinak, než jsme schopni si nedomykavě myslet. Naše životy nejsou jen úsečky kolmé, vodorovné nebo svislé, protože Bůh nestvořil stromy jako jehlany či kužely, jak dobře ví hrdá Thomasina Coverlyová ve Stoppardově Arkádii. Jako prozářený aristokratický salon před lety v Národním divadle, querido Pedro, pro nás stvořil jsi ji, takže vím, že v tom jasném prostoru umíš vědomě, hluboce a moudře bydlet.

Petře, stále jsi tu, jen ses asi zrovna vydal na daleký výlet. Na další workshop někam do Ohia, Sydney, na Island… Možná právě přes své elegantní brýle hledíš na některý z naprosto neznámých, malých japonských ostrovů. Nebo ne. Na tvém ateliéru v Černé za Bory vidím starou rezavou podkovu nad jezírkem se zlatými rybami. Rušná rychlíková trať za plotem, letní nebe vysoko nad námi velí vyrazit společně ve čtyřech na kolech kolem Tiché Orlice. Je čas všem zmizet a všemu ztratit se. Teprve v půli cesty se zastavit u slepého ramene řeky, v hospodě U Pildy v Bezpráví. Tady, zdá se, je správné místo pro tebe, tedy pro Matase, který umí tak uhrančivě vyprávět o dětství na Žižkově a bezrukém dědovi, jemuž pomáhal balit cigarety. Jako tvá scénografie – tak úsporné, básnicky přesné a omamné všechny ty krátké věty jsou. Měl jsem to štěstí nejednou – za víc než dvacet krásných let bylo z těch našich mnoha společných horečnatých vět patnáct divadelních inscenací: Romance pro křídlovku, Clavijo, Cyrano, Dvojitý agent, Měsíc na vsi… všechny už dávno zmizely kdesi v mracích, jak podzimním větrem utržení papíroví draci.

Petře, v životě i na jevišti neumíš se opakovat. Stále nové mocné obrazy i nová slova: to zůstane už navždycky. Nejsi a nebudeš hlučná muzika, která nezní. I když dlouhá a svinská nemoc sevře tvou brilantní hlavu, přezdíváš broskvím kozičky a říkáš, že spolu příště určitě vyrazíme na Královský Mezník. Netuším, kde to je, ale bezpečně vím, že jsi teď právě tam. Než chladný podzim jak okupační vojsko drsně a prudce vtrhne do léta, posílám ti alespoň tyto pošetilé kouřové indiánské pozdravy.

Querido Pedro, drahý Petře, milý Matasi, až přijde můj čas, věř, že se tam v jakémkoli počasí spolehlivě dostavím. Vystoupáme spolu až na Královský Mezník a svalíme se do trávy!

Radovan Lipus

  • Autor: Radovan Lipus
  • Publikováno: 06. září 2017

Komentáře k článku: Milý Petře, querido Pedro,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,