Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Miloš Horanský

(1932) Od toho roku žije… dosud. Mezi tím – jak nám napsal – pohyby, pochyby, průniky, přeskupy, podlehlost, prodlevy, plynutí… Režisér, teatrolog, pedagog. V roce 1997 jmenován profesorem.

Co vás přivedlo k divadlu

Dětstvíčko v Bytči u Žiliny. Váh – vážný i prudký. Tři sestry – jedna z nich spisovatelka, velebná, bělovlasá. Duchovní atmosféra. Chodil jsem tam, čučel a nasával. Skřítkovi podobná bytost zvaná Ebebe, obrovská, kudrnatá hlava (půl Cikán – půl Žid), nezřetelná řeč místního pastýře ovcí, se kterou s nimi blekotal. Starší učil masturbovat, nás menší chytat rukama ryby pod břehy Váhu. Když spolu s podobnými vyděděnci nastupoval do náklaďáku směr lágr a smrt – poprvé neoblečený do pytle, ale do černého obleku věnovaného panem farářem. Ebebe se smál, ukláněl – blažený, že jede asi na výlet…

A výjimečný pedagog na gymplu v Kroměříži. A pustošivá první láska. Agresivní hojnost nemocí. A četba a skauting.

Největší divadelní/umělecký zážitek

Řím. Chrám sv. Petra. Michelangelo. Bílý mramor. Matka má v náruči mrtvého syna Krista.

Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči

Chodit pár dnů se Sokratem. Vyvolat mrtvého bratra – tolik máme nedopovězeno. Setkat se s Hölderlinem. Poprvé, když byl mladý, podruhé, když byl cvok. Rád bych se zeptal proroka Mohameda, co říká na Islámský stát.

Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat

Ráj a související příběh. Adam a Eva zradili příkaz. Eva podvádí. Adam je měkota. Ke konci tam vládne zrada. Jdou do exilu. Kain zabíjí bratra a je vypuzen… První rodina! Jak tedy můžeme vypadat dnes?

Umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, divadlo, hudba…), které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte

Literatura – Exupéry. Hudba – Galina Uspolská. Výtvarné – El Greco, art brut, architektka iráckého původu Zaha Hadid (žere mě, jak pánové Klaus a Bém pohřbili Kaplického knihovnu). Film – Bresson a jeho ticho, Tarkovskij a jeho ticho.

Vyhýbám se ztrátě času.

Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

Odpovím odjinud. Berou mě za srdce i mysl proměny: novorozeně na seně a tentýž na kříži. Hitler řvoucí v extázi a pak shrbený popleskávající chlapce odvedeného do wehrmachtu v dubnu 1945 a posléze v pytli s Evou Braunovou po vraždě a sebevraždě. Masový vrah v mauzoleu, suverén. Usmívající se slunko bolševické říše. A pak tři dny umírající o samotě. Přijíždějí jemu blízká monstra, která nakukují, jestli už delirantního Stalina odvlekl satan.

Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

Těžko snášený pocit odchodu mnoha druhů jako podivný soumrak planety. Hopkavý chocholouš. Není ho. Nepotkávám dlouhou dobu brebentivé kamarády vrabce. Donedávna stříhaly nebe poštolky. Mizí. Minulé a letošní léto mě obletěly doslova čtyři mouchy. Bylo to tísnivé. Noemova ekologická archa čeká na potopu. Poloprázdná. Trvale mě dojímá a posiluje, jak stařena hrbatá vrba rodí jaro co jaro kočičky. Jsem náměsíčný, a tak můj vztah k Luně je jasný. Napjatý a bázlivý vztah mám k Uranu. Je to můj planetární predátor… Prý miliardy galaxií a v každé miliardy těles. A mezi tím vším jakési černé díry. A všechno se to nekonečnou rychlostí rozepíná do nekonečna… Povzbuzující. Padnout na kolena.

Etické či jiné hranice, za které byste nešel

Pozor na ošidnost, smrštitelnost, neuchopitelnost v pojmu „hranice“. Estetické hranice jsou a snad i mají být elastické. Tak tomu přece bylo dosud. Kde to může mít konec… A etické? Nezradit se.

Umělecký/divadelní sen

Naskakuje mi ruměnec na líčko, když slyším sousloví umělecký sen. Tak jen – sen. Nebo snění. Či noční můra. Freudův Výklad snů. Surrealisté. Chirico. Dalí. Buñuel. Švankmajer… Umělecký sen? Šup s ním do pytle.

Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu/umění

Já jsem se umění nevěnoval, ono se laskavě věnovalo mně. Až ho potkám, zeptám se Osudu, čím bych byl, kdybych…

Plus: Zajímá vás umělecká kritika?

V těchto novinách je slušno-dlužno odpovědět kladně. Tvorba a reflexe jsou spřeženci-dvojenci… Velké, poutavé téma – často truchlotrapné.

  • Autor: DN
  • Publikováno: 06. září 2017

Komentáře k článku: Miloš Horanský

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Kritika

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,