Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2018

ročník 25
12. 6.–25. 6. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Miloš Horanský

    (1932) Od toho roku žije… dosud. Mezi tím – jak nám napsal – pohyby, pochyby, průniky, přeskupy, podlehlost, prodlevy, plynutí… Režisér, teatrolog, pedagog. V roce 1997 jmenován profesorem.

    Co vás přivedlo k divadlu

    Dětstvíčko v Bytči u Žiliny. Váh – vážný i prudký. Tři sestry – jedna z nich spisovatelka, velebná, bělovlasá. Duchovní atmosféra. Chodil jsem tam, čučel a nasával. Skřítkovi podobná bytost zvaná Ebebe, obrovská, kudrnatá hlava (půl Cikán – půl Žid), nezřetelná řeč místního pastýře ovcí, se kterou s nimi blekotal. Starší učil masturbovat, nás menší chytat rukama ryby pod břehy Váhu. Když spolu s podobnými vyděděnci nastupoval do náklaďáku směr lágr a smrt – poprvé neoblečený do pytle, ale do černého obleku věnovaného panem farářem. Ebebe se smál, ukláněl – blažený, že jede asi na výlet…

    A výjimečný pedagog na gymplu v Kroměříži. A pustošivá první láska. Agresivní hojnost nemocí. A četba a skauting.

    Největší divadelní/umělecký zážitek

    Řím. Chrám sv. Petra. Michelangelo. Bílý mramor. Matka má v náruči mrtvého syna Krista.

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči

    Chodit pár dnů se Sokratem. Vyvolat mrtvého bratra – tolik máme nedopovězeno. Setkat se s Hölderlinem. Poprvé, když byl mladý, podruhé, když byl cvok. Rád bych se zeptal proroka Mohameda, co říká na Islámský stát.

    Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat

    Ráj a související příběh. Adam a Eva zradili příkaz. Eva podvádí. Adam je měkota. Ke konci tam vládne zrada. Jdou do exilu. Kain zabíjí bratra a je vypuzen… První rodina! Jak tedy můžeme vypadat dnes?

    Umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, divadlo, hudba…), které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte

    Literatura – Exupéry. Hudba – Galina Uspolská. Výtvarné – El Greco, art brut, architektka iráckého původu Zaha Hadid (žere mě, jak pánové Klaus a Bém pohřbili Kaplického knihovnu). Film – Bresson a jeho ticho, Tarkovskij a jeho ticho.

    Vyhýbám se ztrátě času.

    Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

    Odpovím odjinud. Berou mě za srdce i mysl proměny: novorozeně na seně a tentýž na kříži. Hitler řvoucí v extázi a pak shrbený popleskávající chlapce odvedeného do wehrmachtu v dubnu 1945 a posléze v pytli s Evou Braunovou po vraždě a sebevraždě. Masový vrah v mauzoleu, suverén. Usmívající se slunko bolševické říše. A pak tři dny umírající o samotě. Přijíždějí jemu blízká monstra, která nakukují, jestli už delirantního Stalina odvlekl satan.

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

    Těžko snášený pocit odchodu mnoha druhů jako podivný soumrak planety. Hopkavý chocholouš. Není ho. Nepotkávám dlouhou dobu brebentivé kamarády vrabce. Donedávna stříhaly nebe poštolky. Mizí. Minulé a letošní léto mě obletěly doslova čtyři mouchy. Bylo to tísnivé. Noemova ekologická archa čeká na potopu. Poloprázdná. Trvale mě dojímá a posiluje, jak stařena hrbatá vrba rodí jaro co jaro kočičky. Jsem náměsíčný, a tak můj vztah k Luně je jasný. Napjatý a bázlivý vztah mám k Uranu. Je to můj planetární predátor… Prý miliardy galaxií a v každé miliardy těles. A mezi tím vším jakési černé díry. A všechno se to nekonečnou rychlostí rozepíná do nekonečna… Povzbuzující. Padnout na kolena.

    Etické či jiné hranice, za které byste nešel

    Pozor na ošidnost, smrštitelnost, neuchopitelnost v pojmu „hranice“. Estetické hranice jsou a snad i mají být elastické. Tak tomu přece bylo dosud. Kde to může mít konec… A etické? Nezradit se.

    Umělecký/divadelní sen

    Naskakuje mi ruměnec na líčko, když slyším sousloví umělecký sen. Tak jen – sen. Nebo snění. Či noční můra. Freudův Výklad snů. Surrealisté. Chirico. Dalí. Buñuel. Švankmajer… Umělecký sen? Šup s ním do pytle.

    Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu/umění

    Já jsem se umění nevěnoval, ono se laskavě věnovalo mně. Až ho potkám, zeptám se Osudu, čím bych byl, kdybych…

    Plus: Zajímá vás umělecká kritika?

    V těchto novinách je slušno-dlužno odpovědět kladně. Tvorba a reflexe jsou spřeženci-dvojenci… Velké, poutavé téma – často truchlotrapné.

    • Autor:
    • Publikováno: 6. září 2017

    Komentáře k článku: Miloš Horanský

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,