Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.
Milan Riehs
9. srpna 2011 během natáčení své poslední filmové role ve snímku Petra Štíchy Školní výlet. FOTO ANTONÍN RůŽIČKA
Milan Riehs
17. 1. 1935 Třebíč – 23. 7. 2012 Praha
Herec. V rodné Třebíči hrál od dětství amatérské divadlo; v divadelním studiu JKP (Jednotného klubu pracujících) vynikl například hlavní rolí ve Strakonickém dudákovi. V roce 1958 dokončil studia herectví na DAMU a svou profesionální divadelní dráhu zahájil na rodné Vysočině – v letech 1958-1962 byl hercem Horáckého divadla v Jihlavě. Následovalo angažmá v Divadle O. Stibora v Olomouci (1962-1966). Poté přešel do Prahy, když byl osloven Otomarem Krejčou a stal se členem Divadla Za branou (1966-1972). Vystupoval například v inscenacích Tři sestry, Ivanov nebo Lorenzaccio. Po zrušení DZb zůstal téměř rok bez angažmá. Od roku 1973 působil v Divadle S. K. Neumanna. Také na tomto jevišti našel uplatnění převážně v klasickém repertoáru (Tartuffe, Don Juan, Platonov), hrál ale i v inscenacích současných autorů (Dvanáct rozhněvaných mužů). V roce 1990 se vrátil na obnovenou scénu Divadla Za branou II., kde hrál v inscenaci Višňový sad. Od roku 1995 byl hercem na volné noze. Na sklonku své herecké kariéry vytvořil několik menších rolí v pražském Činoherním klubu. Představil se zde jako advokát Borny v Koltèsově Návratu do pouště, Stock ze Zweibrücku ve Štechově Deskovém statku, Jupiter v Molièrově Amfitryonu a Starý učitel v Kunderově Ptákovině, kde jej diváci mohli vidět ještě letos na jaře.
S Václavem Voskou (vlevo) a Radovanem Lukavským (vpravo) v krimikomedii Štěpána Skalského Touha Sherlocka Holmese (1971). FOTO archiv
Film jej objevil po jeho příchodu do Prahy v roce 1966. Poprvé se objevil v kriminálce Dům ztracených duší (1967), kde ztvárnil postavu znalce umění. Teprve počátkem 70. let začala Riehsova spolupráce s filmem nabírat obrátky, točil i několikrát ročně a i když se objevoval téměř výhradně ve vedlejších rolích, svými postavami vesměs vyšších úředníků obohatil desítky filmů různých žánrů. Z jiných než hodnostářských rolí lze uvést postavy lékařů (Zlaté rybky, 1977; Smrt krásných srnců, 1986). Do let sedmdesátých spadá také jeho jediná větší filmová role, a sice česko-německého emigranta Schmidta v kriminálce Případ mrtvých spolužáků (1974). Jeho další role již nepřekročily epizodní rozměr. Za zmínku stojí užší spolupráce s režisérem Vladimírem Michálkem (Amerika, 1994; Zapomenuté světlo, 1996; Je třeba zabít Sekala, 1998). Naposledy si ve filmu zahrál předsedu lékařské komise ve snímku Filipa Renče Hlídač č. 47 (2008) a mihl se i ve filmu Petra Štíchy Školní výlet (2012). Pro filmová natáčení jej často oslovovali i zahraniční tvůrci. Ztvárnil například postavu generála ve Formanově velkofilmu Amadeus (1984), objevil se v několika německých filmech a seriálech, naposledy si zahrál epizodní postavu v koprodukčním filmu Bídníci (1998). Od konce 60. let spolupracoval také s televizí. Kromě několika inscenací hrál celkem v řadě seriálů, i když často jen v malé roli (Nemocnice na kraji města, 1977; Arabela, 1980; Vlak dětství a naděje, 1985; Náhrdelník, 1992; Z pekla štěstí, 1999; Ulice, 2005; Náves, 2005; Vyprávěj, 2009).
Uprotřed ve filmu Vladimíra Michálka Je třeba zabít Sekala (1998). FOTO archiv
Za svou práci pro divadlo obdržel od Nadace Život umělce cenu Senior Prix (2006). Od roku 1962 byl ženatý s Evou Veškrnovou (nejedná se o sestru Dagmar Havlové-Veškrnové), s níž měl dva syny.
Poslední rozloučení se koná v pátek 27. července ve 12:30 v obřadní síni Nového hřbitova v Třebíči.
/podle různých pramenů zpracoval pro i-DN hul/
Komentáře k článku: Milan Riehs
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
