Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Markéta Dvořáková

(1986) Vystudovala herectví na KALD DAMU pod vedením Miroslava Krobota, kde se nyní věnuje doktorskému studiu se zaměřením na divadelní tvorbu se specifickými skupinami. V současné době hraje ve Strašnickém divadle, Venuši ve Švehlovce (Lachende Bestien), spolupracuje se spolkem Kolonie, hraje v divadle Minor, Aqualung, Divadelta, Divadle Vzhůru nohama… Vedle toho má art-punkovou kapelu LO/VE, kde hraje na bicí a zpívá.

Co vás přivedlo k umění/divadlu

Můj táta byl operním zpěvákem, vedl nás ke hře na klasickou kytaru, kterou jsem ve třinácti vyměnila za elektrickou a založila dívčí rockovou kapelu. Pak jsem zkoušela malovat, ale vůbec mi to nešlo, tak jsem začala studovat na FF UK estetiku; to mi nestačilo, takže jsem si přidala jako druhý obor divadelní vědu a tam jsem se začala více zajímat o divadlo a přihlásila se na DAMU. Tam mne nadchl široký záběr činností, které studium obsahuje, a na chodbách se mi líbili kluci, kteří tam studovali. A bylo rozhodnuto.

Největší umělecký/divadelní zážitek

Ve Volksbühne jsem zažila speciální druh meditace, kdy člověk po třech hodinách z pětihodinového představení začne vnímat divadelní realitu jinak, než jak to zná v našich končinách. Bravurní divadlo…

Nejniternější zážitek z divadla, potažmo umění jsem ale měla díky Divoké kachně v režii Jana Nebeského, která se hrála v Divadle v Dlouhé. Docela dlouhou dobu poté jsem nemohla mluvit.

Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči

Velmi ráda bych se setkala s panem Alejandrem Jodorowským, jehož myšlenky mě po přečtení jeho knihy Psychomagie naprosto uchvátily a doširoka mi otevřely nové směry vnímání. Tu knihu nazývám svou divadelní biblí. Tak si poslední dobou před spaním představuji, že mu píšu dopis, ve kterém ho prosím, jestli by nás s přítelem oddal prostřednictvím webkamery. A pak si představuji, co mi asi tak odepsal a co jsem mu na to zase napsala já a jak se za ním vydám do Paříže a on nás pak oddá.

Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěl/a zpracovat

Mám v hlavě více témat, která řeším s kolegy-spolutvůrci. Ty po čase třeba zaniknou, někdy se zase vynoří; autorsky bych například chtěla zpracovat téma obsedantně kompulzivní poruchy.

Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte

Number one pro mne bylo již zaniklé Divadlo Komedie. Díkybohu mám opravdu velmi ráda divadla, ve kterých teď hraju či tvořím hudbu. A to díky lidem, kteří za tím stojí. Strašnické divadlo X10 obdivuji pro jejich zatvrzelou dramaturgii, na periferii nevídanou, Kolonii Lucky Ferenzové pro její čistotu, jemnost a cit, Lachende Bestien pro osobitost. Dále s nadšením sleduji již zmíněného pana Nebeského s Lucií Trmíkovou a Davidem Prachařem, Studio Hrdinů, Miroslava Bambuška, Jana Kačenu…

Líbí se mi trendy současných mladých umělců, jako jsou sourozenci Hoškovi, Pavla Malinová, Jan Vytiska, Dominik Gajarský, manželé Štětinovi… V literatuře teď díky své dceři osciluji mezi Josefem Ladou, krtečkem a obrázkovými leporely. Dále čtu blogy, jak být dobrou matkou, jestli děti řezat, nebo ne. Naposledy, když už jsem byla v koncích, sáhla jsem po knize Co je bez chvění, není pevné od Tomáše Halíka.

Historická či současná osobnost/divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

Blízký je mi Havel a vzdálený je mi Zeman. A Babiš. A Okamura. A Trump.

Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

Mám ráda bylinky a těší mě, když vidím jakékoli stromy, rostliny a kameny. Jeden čas jsem tvrdila, že můj nejoblíbenější strom je topol. Po čase jsem si ale uvědomila, že k tomu stromu žádnou vazbu nemám a že je to jen kvůli Filipovi. A začala jsem obdivovat borovici skalní pro její „máchovskou rozervanost“.

Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla

Překračování hranic pro mne bylo jednu dobu velmi silné téma. V jedné inscenaci jsem hrála po celý čas nahá a dělala jsem na jevišti i jiné speciality. Teprve realita vám ukáže, kde máte hranice. Ale co jsem maminka, již extrémy tolik nevyhledávám.

Umělecký/divadelní sen

Ač jsem vystudovala „alternu“, mým snem je zdokonalovat se v činoherním divadle, které je současné a má pozitivní message. Taky si moc přeju, abychom měli čas vymýšlet nové songy pro kapelu LO/VE a abychom si dali nějakou zahraniční tour. A chtěla bych hrát v nějakém dobrém filmu. A klidně i v nějakém dobrém seriálu. Nejraději princeznu… ale to už je asi trochu pozdě.

Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu

Možností je spousta, třeba folkovou zpěvačkou.

Plus: Zajímá vás umělecká kritika?

Zajímá mne Jan Grossman, prof. Jan Císař a lidi, kteří mají co říct a jen nepopisují, co se na jevišti stalo.

  • Autor: DN
  • Publikováno: 23. září 2017

Komentáře k článku: Markéta Dvořáková

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,