Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2018

ročník 25
18. 9.–1. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Markéta Dvořáková

    (1986) Vystudovala herectví na KALD DAMU pod vedením Miroslava Krobota, kde se nyní věnuje doktorskému studiu se zaměřením na divadelní tvorbu se specifickými skupinami. V současné době hraje ve Strašnickém divadle, Venuši ve Švehlovce (Lachende Bestien), spolupracuje se spolkem Kolonie, hraje v divadle Minor, Aqualung, Divadelta, Divadle Vzhůru nohama… Vedle toho má art-punkovou kapelu LO/VE, kde hraje na bicí a zpívá.

    Co vás přivedlo k umění/divadlu

    Můj táta byl operním zpěvákem, vedl nás ke hře na klasickou kytaru, kterou jsem ve třinácti vyměnila za elektrickou a založila dívčí rockovou kapelu. Pak jsem zkoušela malovat, ale vůbec mi to nešlo, tak jsem začala studovat na FF UK estetiku; to mi nestačilo, takže jsem si přidala jako druhý obor divadelní vědu a tam jsem se začala více zajímat o divadlo a přihlásila se na DAMU. Tam mne nadchl široký záběr činností, které studium obsahuje, a na chodbách se mi líbili kluci, kteří tam studovali. A bylo rozhodnuto.

    Největší umělecký/divadelní zážitek

    Ve Volksbühne jsem zažila speciální druh meditace, kdy člověk po třech hodinách z pětihodinového představení začne vnímat divadelní realitu jinak, než jak to zná v našich končinách. Bravurní divadlo…

    Nejniternější zážitek z divadla, potažmo umění jsem ale měla díky Divoké kachně v režii Jana Nebeského, která se hrála v Divadle v Dlouhé. Docela dlouhou dobu poté jsem nemohla mluvit.

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči

    Velmi ráda bych se setkala s panem Alejandrem Jodorowským, jehož myšlenky mě po přečtení jeho knihy Psychomagie naprosto uchvátily a doširoka mi otevřely nové směry vnímání. Tu knihu nazývám svou divadelní biblí. Tak si poslední dobou před spaním představuji, že mu píšu dopis, ve kterém ho prosím, jestli by nás s přítelem oddal prostřednictvím webkamery. A pak si představuji, co mi asi tak odepsal a co jsem mu na to zase napsala já a jak se za ním vydám do Paříže a on nás pak oddá.

    Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěl/a zpracovat

    Mám v hlavě více témat, která řeším s kolegy-spolutvůrci. Ty po čase třeba zaniknou, někdy se zase vynoří; autorsky bych například chtěla zpracovat téma obsedantně kompulzivní poruchy.

    Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte

    Number one pro mne bylo již zaniklé Divadlo Komedie. Díkybohu mám opravdu velmi ráda divadla, ve kterých teď hraju či tvořím hudbu. A to díky lidem, kteří za tím stojí. Strašnické divadlo X10 obdivuji pro jejich zatvrzelou dramaturgii, na periferii nevídanou, Kolonii Lucky Ferenzové pro její čistotu, jemnost a cit, Lachende Bestien pro osobitost. Dále s nadšením sleduji již zmíněného pana Nebeského s Lucií Trmíkovou a Davidem Prachařem, Studio Hrdinů, Miroslava Bambuška, Jana Kačenu…

    Líbí se mi trendy současných mladých umělců, jako jsou sourozenci Hoškovi, Pavla Malinová, Jan Vytiska, Dominik Gajarský, manželé Štětinovi… V literatuře teď díky své dceři osciluji mezi Josefem Ladou, krtečkem a obrázkovými leporely. Dále čtu blogy, jak být dobrou matkou, jestli děti řezat, nebo ne. Naposledy, když už jsem byla v koncích, sáhla jsem po knize Co je bez chvění, není pevné od Tomáše Halíka.

    Historická či současná osobnost/divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

    Blízký je mi Havel a vzdálený je mi Zeman. A Babiš. A Okamura. A Trump.

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

    Mám ráda bylinky a těší mě, když vidím jakékoli stromy, rostliny a kameny. Jeden čas jsem tvrdila, že můj nejoblíbenější strom je topol. Po čase jsem si ale uvědomila, že k tomu stromu žádnou vazbu nemám a že je to jen kvůli Filipovi. A začala jsem obdivovat borovici skalní pro její „máchovskou rozervanost“.

    Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla

    Překračování hranic pro mne bylo jednu dobu velmi silné téma. V jedné inscenaci jsem hrála po celý čas nahá a dělala jsem na jevišti i jiné speciality. Teprve realita vám ukáže, kde máte hranice. Ale co jsem maminka, již extrémy tolik nevyhledávám.

    Umělecký/divadelní sen

    Ač jsem vystudovala „alternu“, mým snem je zdokonalovat se v činoherním divadle, které je současné a má pozitivní message. Taky si moc přeju, abychom měli čas vymýšlet nové songy pro kapelu LO/VE a abychom si dali nějakou zahraniční tour. A chtěla bych hrát v nějakém dobrém filmu. A klidně i v nějakém dobrém seriálu. Nejraději princeznu… ale to už je asi trochu pozdě.

    Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu

    Možností je spousta, třeba folkovou zpěvačkou.

    Plus: Zajímá vás umělecká kritika?

    Zajímá mne Jan Grossman, prof. Jan Císař a lidi, kteří mají co říct a jen nepopisují, co se na jevišti stalo.

    • Autor:
    • Publikováno: 23. září 2017

    Komentáře k článku: Markéta Dvořáková

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,