Markéta Dvořáková
(1986) Vystudovala herectví na KALD DAMU pod vedením Miroslava Krobota, kde se nyní věnuje doktorskému studiu se zaměřením na divadelní tvorbu se specifickými skupinami. V současné době hraje ve Strašnickém divadle, Venuši ve Švehlovce (Lachende Bestien), spolupracuje se spolkem Kolonie, hraje v divadle Minor, Aqualung, Divadelta, Divadle Vzhůru nohama… Vedle toho má art-punkovou kapelu LO/VE, kde hraje na bicí a zpívá.
Co vás přivedlo k umění/divadlu
Můj táta byl operním zpěvákem, vedl nás ke hře na klasickou kytaru, kterou jsem ve třinácti vyměnila za elektrickou a založila dívčí rockovou kapelu. Pak jsem zkoušela malovat, ale vůbec mi to nešlo, tak jsem začala studovat na FF UK estetiku; to mi nestačilo, takže jsem si přidala jako druhý obor divadelní vědu a tam jsem se začala více zajímat o divadlo a přihlásila se na DAMU. Tam mne nadchl široký záběr činností, které studium obsahuje, a na chodbách se mi líbili kluci, kteří tam studovali. A bylo rozhodnuto.
Největší umělecký/divadelní zážitek
Ve Volksbühne jsem zažila speciální druh meditace, kdy člověk po třech hodinách z pětihodinového představení začne vnímat divadelní realitu jinak, než jak to zná v našich končinách. Bravurní divadlo…
Nejniternější zážitek z divadla, potažmo umění jsem ale měla díky Divoké kachně v režii Jana Nebeského, která se hrála v Divadle v Dlouhé. Docela dlouhou dobu poté jsem nemohla mluvit.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Velmi ráda bych se setkala s panem Alejandrem Jodorowským, jehož myšlenky mě po přečtení jeho knihy Psychomagie naprosto uchvátily a doširoka mi otevřely nové směry vnímání. Tu knihu nazývám svou divadelní biblí. Tak si poslední dobou před spaním představuji, že mu píšu dopis, ve kterém ho prosím, jestli by nás s přítelem oddal prostřednictvím webkamery. A pak si představuji, co mi asi tak odepsal a co jsem mu na to zase napsala já a jak se za ním vydám do Paříže a on nás pak oddá.
Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěl/a zpracovat
Mám v hlavě více témat, která řeším s kolegy-spolutvůrci. Ty po čase třeba zaniknou, někdy se zase vynoří; autorsky bych například chtěla zpracovat téma obsedantně kompulzivní poruchy.
Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte
Number one pro mne bylo již zaniklé Divadlo Komedie. Díkybohu mám opravdu velmi ráda divadla, ve kterých teď hraju či tvořím hudbu. A to díky lidem, kteří za tím stojí. Strašnické divadlo X10 obdivuji pro jejich zatvrzelou dramaturgii, na periferii nevídanou, Kolonii Lucky Ferenzové pro její čistotu, jemnost a cit, Lachende Bestien pro osobitost. Dále s nadšením sleduji již zmíněného pana Nebeského s Lucií Trmíkovou a Davidem Prachařem, Studio Hrdinů, Miroslava Bambuška, Jana Kačenu…
Líbí se mi trendy současných mladých umělců, jako jsou sourozenci Hoškovi, Pavla Malinová, Jan Vytiska, Dominik Gajarský, manželé Štětinovi… V literatuře teď díky své dceři osciluji mezi Josefem Ladou, krtečkem a obrázkovými leporely. Dále čtu blogy, jak být dobrou matkou, jestli děti řezat, nebo ne. Naposledy, když už jsem byla v koncích, sáhla jsem po knize Co je bez chvění, není pevné od Tomáše Halíka.
Historická či současná osobnost/divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Blízký je mi Havel a vzdálený je mi Zeman. A Babiš. A Okamura. A Trump.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Mám ráda bylinky a těší mě, když vidím jakékoli stromy, rostliny a kameny. Jeden čas jsem tvrdila, že můj nejoblíbenější strom je topol. Po čase jsem si ale uvědomila, že k tomu stromu žádnou vazbu nemám a že je to jen kvůli Filipovi. A začala jsem obdivovat borovici skalní pro její „máchovskou rozervanost“.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla
Překračování hranic pro mne bylo jednu dobu velmi silné téma. V jedné inscenaci jsem hrála po celý čas nahá a dělala jsem na jevišti i jiné speciality. Teprve realita vám ukáže, kde máte hranice. Ale co jsem maminka, již extrémy tolik nevyhledávám.
Umělecký/divadelní sen
Ač jsem vystudovala „alternu“, mým snem je zdokonalovat se v činoherním divadle, které je současné a má pozitivní message. Taky si moc přeju, abychom měli čas vymýšlet nové songy pro kapelu LO/VE a abychom si dali nějakou zahraniční tour. A chtěla bych hrát v nějakém dobrém filmu. A klidně i v nějakém dobrém seriálu. Nejraději princeznu… ale to už je asi trochu pozdě.
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu
Možností je spousta, třeba folkovou zpěvačkou.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Zajímá mne Jan Grossman, prof. Jan Císař a lidi, kteří mají co říct a jen nepopisují, co se na jevišti stalo.
Komentáře k článku: Markéta Dvořáková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
