Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Manipulace a neznalost Jana Koláře

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O Bohémě v Lidových novinách a o Bohémě an sich píše Jan Kolář o reflexi seriálu Bohéma scenáristky Terezy Brdečkové a režiséra Roberta Sedláčka, kterou jsem v Lidových novinách publikoval já a také kolegyně Jana Machalická; každý z nás v jiný den a jiných textech. Za ni zde mluvit nebudu.

Kolář píše, že z mého rozsáhlého zamyšlení Bohéma: o fakta jde až v druhé řadě zbylo pouhé konstatování obrazové kultivace „s někdy až okázale akcentovanou fotogeničností, dále zvýrazněním herecké práce, kdy se přestalo trapně figurkařit“. Kolářem „citovaná“, v uvozovkách uvedená slova (ani necituje přesně) jsem vztahoval ke kvalitnější tuzemské seriálové produkci jako takové, kam podle mě Bohéma přece jen patří. Snažil jsem se formulovat obecnější rysy těchto děl. Jedním dechem jsem přitom dodal, že i ona lepší tuzemská produkce zůstává ve srovnání se světovou i evropskou seriálovou špičkou na půli cesty. Konkrétně: Jako kdyby se většina tvůrčí energie spotřebovala na to, aby seriál dobře vypadal, poshánějí se všemožné dobové rekvizity, vymazlí se barevné pojetí, ale zejména při scenáristické přípravě se nedostává řezníků, kteří osekají každý nadbytečný vyprávěcí ornament, končil jsem svůj text, a to už Kolář ani jen nevzpomněl.

Stejně tak „přehlédl“, že v předešlých odstavcích jsem hodnotil právě „celkovou uměleckou úroveň“ – nefunkční pomalost vyprávění v Bohémě, dramaturgicko-producentskou nezkázněnost projevující se i ve značně rozdílné stopáži jednotlivých dílů toho seriálu. V první části svého textu, kde jsem se zamýšlel nad kombinací smyšlených a reálných postav v seriálu z hlediska naratologie, snažil jsem se poukázat na problematičnost této symbiózy v Bohémě.

Posléze Kolář hodnotí Bohému „an sich“. Vytýká jí nezvládnutost dramatického tvaru. Každý dobrý seriál přece jako základní tematickou linku sleduje osudy jednoho jediného hrdiny a epizody ostatních postav je doplňují a násobí, argumentuje Kolář proti Bohémě coby změti fragmentárních příběhů bez společného jmenovatele. Těžko usoudit, co pisatel myslí „každým dobrým seriálem“. Skutečnost je taková, že množství seriálů, které ustavily a ustavují jistá referenční kritéria v produkci tzv. quality TV, nestojí na tom, co za základ považuje Kolář, tedy sledování „jednoho jediného hrdiny“. Ostatně ani tuzemská Pustina, která se asi zatím nejvíc přiblížila oné pomyslné quality TV, nestojí na jednom hrdinovi: zhruba v první polovině seriálu je akcentována – přesto nikoliv jako ústřední hrdinka – starostka obce v podání Zuzany Stivínové, v druhé půli seriálu tento akcent leží na postavě jejího muže (hraje Jaroslav Dušek). HBO (táž společnost, která produkovala Pustinu) nyní uvádí americké Sedmilhářky – hlavní hrdina tam není „jeden jediný“. A tak dále a tak podobně: ostatně v právě vydané knize Světy na pokračování – Rozbor možností seriálového vyprávění konstatuje brněnský naratolog Radomír D. Kokeš například to, že každá z řad Temného případu (2014–?) konstruovala na sobě nezávislé příběhy s jinými hlavními hrdiny. I Temný případ byl v tuzemské HBO nasazen a lze si ověřit, zda platí Kokešův popis, nebo premisa Koláře. Ten sice disponuje názorem, ale nebylo by od věci, kdyby disponoval i citační seriózností a jistou znalostní sumou, když už se vyjadřuje k seriálové produkci jako takové.

  • Autor: Josef Chuchma
  • Publikováno: 20. března 2017

Komentáře k článku: Manipulace a neznalost Jana Koláře

  1. Kamil Novák

    Jo jo,
    kritik neunesl kritiku a z věcné polemiky je najednou pokleslá argumentace ad hominen: ten manipulant, ten ignorant, ten bídák!!! Šmankote, vždyť on se ten Chuchma chová nemlich stejně jako pan spisovatel Viewegh!

    22.03.2017 (21.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 5.–29. 5. 2017

Číslo 10/2017 (16. 5.–29. 5. 2017)

Obsah čísla 10/2017

Slovo ...

Náš dialog, naše...

Byl to Václav Havel, který...

Osobnost měsíce

Martin Finger

jako Walter v inscenaci Homo Faber v...

K věci

Internetová kasička

Na Hithitu byly donedávna aktivní hned...

Názor

Grantová výhybka aneb K...

Pamětníci si možná vzpomenou na...

Glosa

Zašel jsem na kávu

V Brně, do kavárny Spolek, v Orlí,...

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad...

Kritika

Kdo neskáče není My

Položil bys život za svou vlast? S tou...

Jaj, ty Nevěsty…

Sdružení Masopust uvedlo pět let...

Fraška o revoluci, která se...

Když Národní divadlo uvedlo 1....

Don Juan bez vášně

Co je za boomem uvádění Molièrova...

A nejste vy takový ten...

Don Juan se hraje v pražském Divadle...

Člověk strůjce na cestě

Poslední premiéra v ústeckém...

Tradičně, nebo moderně?

Režisér Tomáš Pilař v rozhovoru ke...

Byla, nebyla… eine kleine...

Petr Bláha jako přepjatý kabaretiér...

Prosím, jen si sáhněte!

Inscenace Prosíme nesahat! je třetím...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Pavla Vykopalová: Na kurtu i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miřenka Čechová: Prožít...

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a...

Burza

Zahraničí

Obrazem

O tanci i bez něj

Ve foyeru Jihočeského divadla v...

Fagi a divadlo

Expert – splněný sen II

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2017



Obsah,