Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Lze zachránit střední Evropu?

Střední Evropa, o které kdysi psal Milan Kundera ve svém eseji Oloupený Západ neboli Tragédie střední Evropy, už v podstatě neexistuje. Byla to střední Evropa, kterou bylo možné i po rozpadu Rakouska-Uherska identifikovat nejen s územím bývalé monarchie, ale také – a to především – s rozpoznatelnou kulturou.

Prokletí FOTO MAGDA HUECKEL

Jiří Pehe, politolog, spisovatel a politický komentátor

Vznikla originální a zbytek světa inspirující společná kulturní identita, která dodnes v literatuře, malířství, hudbě i esejistice vyzařuje jakýsi specifický zeitgeist.

Kundera argumentoval, že navzdory této jedinečnosti byly středoevropská kultura i myšlení ukotvené v západní civilizaci. Připojení částí tohoto regionu k sovětskému impériu se podle něj rovnalo únosu na „byzantský“ Východ, jemuž se vyhnuly milníky západní civilizace a byl mu cizí západní racionalismus.

Když se sovětské části střední Evropy po roce 1989 vynořily jako politicky svobodné, zdálo se, že nic nebrání tomu, aby region opět kulturně ožil a vrátil se k tomu, co ho spojovalo. Jenže se postupně ukázalo, že to nebude snadné.

Nacistická okupace zlikvidovala židovské intelektuály, kteří byli amalgámem spojujícím různé národní kultury v rámci monarchie. Sovětská okupace zase rozdělila region na země, které zůstaly součástí Západu, a země, které se na více než čtyři dekády ocitly geopoliticky na Východě.

V těchto zemích sice vznikly disidentské komunity, které spolupracovaly a jejichž intelektuální a kulturní produkce měla hodně společného. Ty v lecčems navazovaly na ducha střední Evropy ze začátku 20. století – kupříkladu v podobě karikování byrokratických aparátů a jejich jazyka. Zároveň se ale dosti lišily od kulturních a intelektuálních komunit v Rakousku nebo severní Itálii, kterým se podařilo sovětské nadvládě uniknout. Anebo i od těch ve Slovinsku a Chorvatsku. Tedy v zemích, které sice též skončily pod komunistickou nadvládou, ale nikoli sovětskou.

Snahy oživit střední Evropu v podobě visegrádské spolupráce nebyly zatím příliš úspěšné. A to z několika důvodů. Visegrádské uskupení je především politickým regionálním sdružením, které, i když se pokouší propagovat i kulturní a občanskou spolupráci, není organickým celkem. Už třeba proto, že kdysi byly součástí střední Evropy jen jižní části Polska, které patřily k rakousko-uherské monarchii.

Současné Polsko je země, která se cítí evropskou – nikoli nutně jen středoevropskou – mocností. Má ostatně více obyvatel než ostatní země Visegrádu dohromady. Historickým pojivem Visegrádu je mnohem více společně prožité komunistické trauma pod sovětskou nadvládou než společná kultura, v níž kdysi hrály svoji roli i dnešní Rakousko, Slovinsko, zakarpatská Rus, Chorvatsko, severní Itálie nebo Transylvánie a Bukovina.

Je chvályhodné, že v rámci Visegrádu vznikají nejrůznější kulturní projekty – i s cílem oživit středoevropskou identitu. Bude to ale složité.

Ukazuje se totiž, že zejména bez kotvící role Vídně (s tím, že se geopoliticky těžiště „střední Evropy“ přesunulo spíš do Varšavy) se na povrch vyplavuje ve všech čtyřech zemích celá řada politických patologií. Včetně virulentního nacionalismu, který v jednotlivých zemích v lecčems navazuje mentálně na jejich předválečnou historii. To, co tak dnes Visegrád především identifikuje v očích Západu, není nějaká rozpoznatelná kulturní identita a intelektuální produkce, ale spíš jakýsi zvláštní druh politického „zpátečnictví“, které se bojí sjednocené Evropy a má obecně problémy s liberální demokracií.

Mohli bychom samozřejmě ironicky říci, že ani rakousko-uherská monarchie nebyla vzorem politické modernosti, a že země Visegrádu dokonce v lecčems dnes navazují na tehdejší politické patologie. Tato politická „zaostalost“, bohužel, ale není ve visegrádské části současné střední Evropy překrývána onou brilantní kulturní a intelektuální, vpravdě „středoevropskou“ produkcí, kterou svět zásobovala pozdní rakousko-uherská monarchie.

Je samozřejmě možné, že se skrze nejrůznější společné kulturní akce a výměny nakonec cosi jako nová středoevropská identita v rámci Visegrádu zrodí a že její gravitační pole přiláká i země, které byly součástí střední Evropy před sto lety. I proto jsou nejrůznější kulturní akce pořádané pod střechou Visegrádu chvályhodné. „Zachránit“ ale střední Evropu nebude jednoduché. Zatím občanské společnosti v jednotlivých visegrádských zemích, zejména jejich mládež, gravitují kulturně mnohem více k evropskému západu než jedna k druhé.

  • Autor: DN
  • Publikováno: 05. října 2017

Komentáře k článku: Lze zachránit střední Evropu?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,