Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Pěkná napodobenina

Plzeňská opera uvedla českou premiéru opery Medea (Paříž 1797), kterou složil pozapomenutý Luigi Cherubini, mladší současník Mozarta, umělecky spřízněný s Beethovenem. U nás takřka neznámý titul se v operní Evropě (Itálie, Francie, Německo, hlavně) hraje především jako jedna z mnoha variant duševně vyšinutých hrdinek – jejich interpretky ženou skladatelé do vyčerpávajícího extrémního zpívání. Coby příklad může nejlépe sloužit Donizettiho Lucia di Lammermoor.

Ivana Veberová (Medea) a Philipe Castagner (Giasone) v typické dramatické scéně FOTO PAVEL KŘIVÁNEK

Existují „historické“ nahrávky Medey, zvlášť ceněna je interpretace Marie Callas. V Plzni náročnou roli obsadili hned trojmo: domácí Ivanou Veberovou, libereckou Líviou Obručník Vénosovou a opavskou Katarínou Jordou (Kramolišovou). Té dal plzeňský ředitel a režisér Martin Otava premiéru, osvědčila se mu už jako Lady Macbeth ve Verdim. Stvořila fascinující Medeu v mnoha polohách od zraněné odkopnuté manželky, přes hrdou kněžku až k patafyzicky běsnící mstitelce. Velkolepá kreace, jen holt už po desítkách různých rolí hlas zešedl, nemá onu v těchto kreacích vyhledávanou brilanci.

Martin Otava však v duchu české tradice dá víc na výraz než brilantní techniku a hlas. Je to trochu staromilské, i u nás se už víc dbá na ryze pěvecké kvality interpretace, jenže to dobré z „české“ tradice dokáže Otava využít. V Plzni na stejném principu režíroval Verdiho Macbetha v provedení Pavla Klečky, v Medei zcela analogicky nechal Klečku působivě sehrát korintského krále Creonta jako trochu ošuntělého strejdu.

Otava také stále obsazuje role ve dvou až třech alternacích, což v režimu střídavého repertoáru nesvědčí kvalitě repríz. Interprety dnes už prostě nelze zaměňovat kus za kus! Premiérové obsazení ovšem bylo vyladěné dobře – roli Giasona (Iásóna) lyricky zvládl Philippe Castagner, Barbora Polášková úlohu Medeiny důvěrnice Neris zazpívala technicky výtečně, nosnou kantilénou bez sebemenších rejstříkových přeryvů, Vanda Šípová coby Glauce (Glauké) předvedla vedle jiskřivého sopránu i krásnou postavu, kterou mohl režisér v provokativním začátku opery ukázat v negližé.

Inscenace přitom překvapivě nevychází z české tradice, je neobvykle formálně a herecky koncizní, nelpí na reáliích řeckých bájí, využívá nadčasovosti mýtu. V osudu Medey se mohou vidět mnohé dnešní ženy opuštěné manželi, často s nimi bojují prostřednictvím dětí, od Eurípida se nic nezměnilo. Otava mluví o době a prostředí nacistických čtyřicátých let, ale nemyslím, že to lze přímo z jeviště tak přesně určit. Naštěstí, doslovná konkrétnost spíš odvádí od podstatného obecnějšího a Otava na ní lpí zhola zbytečně.

Důvody se vysvětlí nejprůkazněji v druhé rozhodující části inscenace, s odpuštěním, příliš přímočaře opsané z Warlikowského režie v bruselské opeře La Monnaie (2011). Známá inscenace prošla televizí Arte a je k dispozici na DVD, sotva tedy lze takové „výpůjčky“ dnes utajit. Ještěže svému rukopisu zůstal věrný scénograf Ján Zavarský.

Hrála se údajně častěji provozovaná italská verze z roku 1802, s věcnými titulky Zbyňka Brabce na základě překladu Marie Kronbergerové. Dirigent Norbert Baxa zdůraznil romantické rysy díla, orchestr i sbor odvedly dobrou práci. Tak bych si představoval soudobou operní inscenaci, s tématem, přesahy, esteticky. Jen kdyby byla původní a vycházela ze skutečného uměleckého přesvědčení režiséra.

Divadlo J. K. Tyla, Plzeň – Luigi Cherubini: Medea. Hudební nastudování Norbert Baxa, režie Martin Otava, scéna Ján Zavarský, kostýmy Dana Haklová, sbormistr Zdeněk Vimr, dramaturgie Zbyněk Brabec. Novodobá česká premiéra 3. června 2017 ve Velkém divadle.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 16. června 2017

Komentáře k článku: Pěkná napodobenina

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,