Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Pěkná napodobenina

Plzeňská opera uvedla českou premiéru opery Medea (Paříž 1797), kterou složil pozapomenutý Luigi Cherubini, mladší současník Mozarta, umělecky spřízněný s Beethovenem. U nás takřka neznámý titul se v operní Evropě (Itálie, Francie, Německo, hlavně) hraje především jako jedna z mnoha variant duševně vyšinutých hrdinek – jejich interpretky ženou skladatelé do vyčerpávajícího extrémního zpívání. Coby příklad může nejlépe sloužit Donizettiho Lucia di Lammermoor.

Ivana Veberová (Medea) a Philipe Castagner (Giasone) v typické dramatické scéně FOTO PAVEL KŘIVÁNEK

Existují „historické“ nahrávky Medey, zvlášť ceněna je interpretace Marie Callas. V Plzni náročnou roli obsadili hned trojmo: domácí Ivanou Veberovou, libereckou Líviou Obručník Vénosovou a opavskou Katarínou Jordou (Kramolišovou). Té dal plzeňský ředitel a režisér Martin Otava premiéru, osvědčila se mu už jako Lady Macbeth ve Verdim. Stvořila fascinující Medeu v mnoha polohách od zraněné odkopnuté manželky, přes hrdou kněžku až k patafyzicky běsnící mstitelce. Velkolepá kreace, jen holt už po desítkách různých rolí hlas zešedl, nemá onu v těchto kreacích vyhledávanou brilanci.

Martin Otava však v duchu české tradice dá víc na výraz než brilantní techniku a hlas. Je to trochu staromilské, i u nás se už víc dbá na ryze pěvecké kvality interpretace, jenže to dobré z „české“ tradice dokáže Otava využít. V Plzni na stejném principu režíroval Verdiho Macbetha v provedení Pavla Klečky, v Medei zcela analogicky nechal Klečku působivě sehrát korintského krále Creonta jako trochu ošuntělého strejdu.

Otava také stále obsazuje role ve dvou až třech alternacích, což v režimu střídavého repertoáru nesvědčí kvalitě repríz. Interprety dnes už prostě nelze zaměňovat kus za kus! Premiérové obsazení ovšem bylo vyladěné dobře – roli Giasona (Iásóna) lyricky zvládl Philippe Castagner, Barbora Polášková úlohu Medeiny důvěrnice Neris zazpívala technicky výtečně, nosnou kantilénou bez sebemenších rejstříkových přeryvů, Vanda Šípová coby Glauce (Glauké) předvedla vedle jiskřivého sopránu i krásnou postavu, kterou mohl režisér v provokativním začátku opery ukázat v negližé.

Inscenace přitom překvapivě nevychází z české tradice, je neobvykle formálně a herecky koncizní, nelpí na reáliích řeckých bájí, využívá nadčasovosti mýtu. V osudu Medey se mohou vidět mnohé dnešní ženy opuštěné manželi, často s nimi bojují prostřednictvím dětí, od Eurípida se nic nezměnilo. Otava mluví o době a prostředí nacistických čtyřicátých let, ale nemyslím, že to lze přímo z jeviště tak přesně určit. Naštěstí, doslovná konkrétnost spíš odvádí od podstatného obecnějšího a Otava na ní lpí zhola zbytečně.

Důvody se vysvětlí nejprůkazněji v druhé rozhodující části inscenace, s odpuštěním, příliš přímočaře opsané z Warlikowského režie v bruselské opeře La Monnaie (2011). Známá inscenace prošla televizí Arte a je k dispozici na DVD, sotva tedy lze takové „výpůjčky“ dnes utajit. Ještěže svému rukopisu zůstal věrný scénograf Ján Zavarský.

Hrála se údajně častěji provozovaná italská verze z roku 1802, s věcnými titulky Zbyňka Brabce na základě překladu Marie Kronbergerové. Dirigent Norbert Baxa zdůraznil romantické rysy díla, orchestr i sbor odvedly dobrou práci. Tak bych si představoval soudobou operní inscenaci, s tématem, přesahy, esteticky. Jen kdyby byla původní a vycházela ze skutečného uměleckého přesvědčení režiséra.

Divadlo J. K. Tyla, Plzeň – Luigi Cherubini: Medea. Hudební nastudování Norbert Baxa, režie Martin Otava, scéna Ján Zavarský, kostýmy Dana Haklová, sbormistr Zdeněk Vimr, dramaturgie Zbyněk Brabec. Novodobá česká premiéra 3. června 2017 ve Velkém divadle.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 16. června 2017

Komentáře k článku: Pěkná napodobenina

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 12/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


13. 6.–26. 6. 2017

Číslo 12/2017 (13. 6.–26. 6. 2017)

Obsah čísla 12/2017

Slovo ...

O sochaři, jehož zabil...

Říkalo se mu „fronta na maso“....

Sukces měsíce

Divadelní Flora Olomouc

Divadelní festival v Olomouci již...

Dotazník

Linda Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Rozdělování veřejných...

V Brně se po roce 1989 pomalu a s...

Fejeton

Povaha česká prokouřená

Blížila se půlnoc posledního...

Názor

„Kouříme? Nekouříme –...

Titulní citát z Havlovy Zahradní...

Glosa

Nedá mi to

Karla Hofmannová na vedlejší straně...

Přehlížená Afrika

Třináctý ročník festivalu Tvůrčí...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Třetí ročník anonymní soutěže o...

Reportáž

Kritika

Pestrá Flora

V polovině května rozkvetla Olomouc...

Olomoucké divadelní zázraky

Divadelní Flora Olomouc: 12.–21....

Sukně příliš široké pro...

Hru Christophera Hamptona Nebezpečné...

Na vlně teenagerovské

Osmidílná série Mládí v hajzlu...

Ze života loutek, které už...

BodyVoiceBand, jehož základ tvoří...

Divadelní galerie

Na začátku Fragmentů milostných...

S Čechovem neradno režijně...

Racek, jedna z pětice „velkých...

Honibrku, ty jsi Káj?

Představení AnderSen začne jako...

To je směšné, cha, cha,...

David Drábek uvařil hradeckého...

Pěkná napodobenina

Plzeňská opera uvedla českou...

Nový pokus o Žítkovské...

Dodo Gombár se jako režisér a...

Tři muži v chalupě aneb...

Závěrečná část „angažované,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 12/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Šťastná budoucnost?...

Ve Zlíně proběhl v polovině května...

Dušan D. Pařízek: Čas od...

S režisérem Dušanem D. Pařízkem...

Pestrá Flora

V polovině května rozkvetla Olomouc...

Olomoucké divadelní zázraky

Divadelní Flora Olomouc: 12.–21....

Rozhovor

Alexandre Katsapov: Emoce teď...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Dušan D. Pařízek: Čas od...

S režisérem Dušanem D. Pařízkem...

Jak se vaše divadlo vyrovná...

Rozhovor s řediteli o kouření v...

Kauza

Kontext

Balety v Národním divadle

V březnu uspořádaly Divadelní noviny...

Anamnézy zla a jiskřičky...

Úvahy filmové

Burza

Nahlédnutí do výtvarné...

Národní muzeum informuje

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kartinky z Ruzyně

Teď by to bylo 41 let, ale ten smrad...

Zahraničí

Streaming, decibely, skype

Nová dráma 2017

Nečekej na lepší časy aneb...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Trzymaj się, Stary

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Olga Racková-Doležalová (15. 1. 1934...

Výročí

Výročí 1.−15. července

Adamcová Marie, kostýmní výtvarnice...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (II)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Expert – Obřad jako obraz

Fagi a divadlo

Akce / Action

Výpravnou publikaci Akce/Action...

Expert – obřad jako obraz

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 12/2017



Obsah,