Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Luděk Vele: Přál bych Grabštejnu další nadšence

Aleš Briscein a Luděk Vele v posledním grabštejnském představení FOTO HANA SMEJKALOVÁ

Proč jste se letos rozhodl uzavřít pětadvacetiletou tradici benefičních koncertů?

Benefiční koncerty vznikly na záchranu hradu, který po dvacetiletém pobytu armády byl doslova ruinou. To se povedlo, takže ztratily svůj smysl. Samozřejmě, že obnova hradu by nebyla možná bez finanční podpory Ministerstva kultury ČR. A nejde jen o stavební rekonstrukci. Během let své bezprizornosti hrad vymizel z povědomí veřejnosti. Benefiční koncerty a vše, co se na hradě dělo, přispěly k jeho navrácení do seznamu oblíbených turistických cílů. Naše Benefiční sdružení se finančně a autorsky podílelo i na propagačním filmu o Grabštejně režírovaném Janem Vaculíkem.

Mohl byste krátce shrnout, čím vším benefice hradu přispěly?

To se krátce opravdu nedá vypovědět. Především to byly záchrana a obnova kaple sv. Barbory, jednoho z nejpůsobivějších renesančních prostorů českého venkova. Pro kapli byly pořízeny kopie dvou oltářních obrazů, repliky zlacených váz z rubínového skla, na něž věnoval podstatnou část svých celoživotních úspor bývalý profesor libereckého gymnázia Josef Tomíček. Pro oltář vznikla kopie dřevěné plastiky sv. Barbory a po objevení jejího originálu v depozitáři liberecké Oblastní galerie jsme se podíleli i na jeho zrestaurování, obnovou prošly barokní varhany. Na hradní věži jsme nechali náhradou za původní zvon zrekvírovaný během světových válek zhotovit nový s názvem Smíření, na věž jsme umístili osm desek s orientačními body okolního panorámatu. A mohl bych takto dlouho pokračovat.

Neměli bychom zapomenout na Galerii sv. Barbory.

K tradici benefičních koncertů patří od roku 1997 každoroční vernisáž výstav výtvarníků většinou spojených s tímto krajem. Každý věnoval Grabštejnu jedno z vystavovaných děl, a ta se stala základem dnešní obrazárny. Obsahuje osmadvacet maleb, kreseb a grafik, dvě skulptury, jednu tapiserii a odlitek návrhu pamětní medaile ražené při zápisu Grabštejna do seznamu národních kulturních památek. Mezi autory jsou renomovaní umělci jako Vladimír Komárek, Josef Jíra, Jan Kunovský, Jitka Válová, Olbram Zoubek a řada dalších.

Udržet tradici celých pětadvacet let znamená nemalé úsilí…

Kdybych měl jmenovat všechny, kteří se mnou obětavě benefiční koncerty připravovali, nestačil by mi prostor. Tak poděkuju alespoň dlouholeté chotyňské starostce Janě Mlejnecké i své rodině, která to vše čtvrt století se mnou snášela. A všem sólistům, sboristům, dirigentům i klavíristům, kteří na Grabštejn bez nároku na honorář přijížděli; v neposlední řadě i vedení pražského Národního divadla, které nám ochotně půjčovalo kostýmy z operních inscenací.

Ne vše, co se na Grabštejně vybudovalo, skončilo happy endem.

Máte na mysli Stezku smíření, křížovou cestu se čtrnácti zastaveními z autorské dílny sochaře Václava Moravce, jež byla loni v květnu umístěna podél pěšiny vedoucí z Chotyně na vrchol hradního kopce. Bohužel i přes podporu mnoha jednotlivců a institucí musela být letos v červnu z rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje odstraněna. Nyní je umístěna před domem s pečovatelskou službou v Chotyni.

Nechtěl jsem porušovat žádná nařízení. Křížová cesta měla být třešničkou na dortu benefičních koncertů, kterou jsem chtěl věnovat všem, kdo na hrad půjdou. Bohužel, krajský odbor památkové péče byl jiného názoru. Kdo ví, jestli šlo opravdu jen o křížovou cestu. Stále se mi ozývají lidé, kteří by stély rádi viděli zpět na původním místě. Nevím, jestli to půjde. Snad po volbách, kdyby o tom rozhodovali lidé se srdcem, citem a mozkem v hlavě.

  • Autor: Radmila Hrdinová
  • Publikováno: 06. září 2017

Komentáře k článku: Luděk Vele: Přál bych Grabštejnu další nadšence

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Kritika

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,