Divadelní noviny > Názory – Glosy
Loutky jako ohrožený druh?
České a slovenské loutkářství je od začátku prosince pod ochranou UNESCO. Na seznamu světového nehmotného dědictví se ocitlo vedle slováckého verbuňku, masopustních obchůzek a masek na Hlinecku, jízdy králů nebo sokolnictví, které byly zapsány již dříve.
O zápis se na slovenské straně zasloužilo Koordinačné centrum tradičnej ľudovej kultury, na české NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu), které vytvořily i popis zapsaného fenoménu: Slovensky nebo česky provozované loutkové divadlo, vnímané coby jev ve všech jeho historických podobách a rozmanitých projevech, synkreticky slučuje dovednosti dramatické, dramaturgické, inscenační, interpretační, scénografické, výtvarné i hudební. Jeho jádrem je představení, v němž divadelní role hrají ikonické znaky – loutky (nejčastěji ze dřeva) reálných nebo fantaskních postav, někdy i zvířat nebo předmětů, které v reálném čase představení projevují život pohybem, případně mluvou, jsou viditelně nebo skrytě animovány a ovládány různými mechanismy prostřednictvím jednoho či více loutkářů.
Sterilní definice ovšem ani zdaleka nevystihuje pestrost živých loutkářských postupů a forem, ze kterých se v Česku můžeme těšit v devíti profesionálních divadlech nebo při produkcích stovek amatérských souborů. Úpadek či zánik (což prý bývá důvod k zápisu na seznam světového dědictví UNESCO) fenoménu loutkového divadla v Česku rozhodně nehrozí. Nicméně povinnost podporovat loutkářskou tradici a její přenášení z generace na generaci, která pro stát ze zápisu vyplývá, může tomuto tradičnímu umění jen prospět.
Kromě slovenského a českého loutkářství jsou na seznamu nehmotného kulturního dědictví zapsány sicilské stínové marionety, indonéské javajky a tradiční japonské loutkové divadlo.
Komentáře k článku: Loutky jako ohrožený druh?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
