Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Liberečtí sloni 2017 (No. 5)

Poslední mateřinkový den jsem se těšila na představení damáků, tedy na studenty z KALDu. Říká se o nich, že s loutkami neumějí a nechtějí pracovat. Tak jsem byla zvědavá, co předvedou. Do Liberce přivezli inscenaci Momotaró, kterou si pod sebe vzala produkční jednotka DAMÚZA.

Momotaró je tradiční příběh japonské lidové slovesnosti. FOTO arhiv festivalu

Momotaró je tradiční příběh japonské lidové slovesnosti. Z reakcí početné japonské skupiny loutkářů, kteří do Liberce jezdí pravidelně, bylo znát, že si evropské studentské loutkové ztvárnění užili. Byli ve výhodě: znali příběh, věděli, oč v něm jde. My ostatní jsme měli obtížnější, ale o to zábavnější úkol: z různých střípků a lépe či hůře zahraných situací jsme si skládali děj. A poskládali.

Příběh vypráví o chlapci vyloveném bezdětným chudým rybářským párem. Tomu páru škodí zlá bytost žijící v sopce, krade jim to málo, co mají. Když to Momotaró zjistí, vydá se do světa, aby ukradené věci získal zpět. Cestou potká úhoře, kraba a velrybu, kteří mu pomohou. A sopka nakonec vydá vše, co pohltila. Tohle se dalo z hraní Maëlane Auffray, Venduly Bělochové, Lucie Čižinské, Martina Belianského a Eliáše Jeřábka vyčíst. Co mi chybělo, byla motivace postav pro jejich jednání. Úhoř Momotaróa nejdříve napadne, ale pak se s ním spřátelí. Jen nevíme proč. Velryba Momotaróovi pomůže a patrně to udělá jen tak ze své dobré vůle. Zlá bytost žijící v sopce se polepší, i když k tomu nemá žádný důvod. Určitě je možné hrát příběh bez motivací, ale je to škoda. Děj mohl být plnější, vícevrstevnatější a mít nějaké téma. Takhle nám herci odehráli jen „pohádku“.

Děj mohl být plnější, vícevrstevnatější a mít nějaké téma. FOTO archiv festivalu

Ale studenty KALDu pro loutky ztracené nevidím. Naopak. V představení prokázali, že loutky umí oživovat, že chápou jejich specifičnost, dokážou podpořit jejich pohyby zvukem, umějí vybudovat napětí, jsou schopni navázat kontakt s divákem, cítí jevištní čas.

Scénografka a režisérka Vendula Bělochová přemýšlela o podobě loutek tak, aby jimi charakterizovala postavy, které představují. A přitom prvoplánově neilustrovala. Scéna byla jednoduchá, vkusná a funkční. A představení rozhodně nechyběl vtip. Budou-li tihle studenti dál hledat svou cestu mezi loutkami, můžou na příští Mateřince hodně zazářit. A třeba si i odnést cenu.

///

FOTO archiv festivalu

Ty letošní rozdělila porota ve složení Katarína Aulitisová, Kateřina Lešková Dolenská, Simona Chalupová, Vratislav Šrámek a Zdeněk A. Tichý takto:

Čestné uznání: Michaela Homolová, Filip Homola, Adam Kubišta a Dan Kranich za kolektivní herecký výkon v inscenaci Čechy leží u moře (NDL)

Čestné uznání: Nicolas Ankoudinoff a JoeriWens za hudbu a její provedení v inscenaci Bubnuj! (Theatre De Spiegel, Antverpy)

Čestné uznání: Marek Zákostelecký a K. F. Tománek za originální divadelní adaptaci knížky Karla Čapka Dášeňka (Divadlo loutek Ostrava)

Čestné uznání za hudební a zvukový design inscenace Čechy leží u moře (Naivní divadlo Liberec): Filip Homola a Milan Blažek

Cena za výpravu inscenace Bubnuj!: Wim Van de Vyver (Theatre De Spiegel, Antverpy)

Cena za koncept a režii inscenace Bubnuj!Karel Van Ransbeeck (Theatre De Spiegel, Antverpy)

Cena za originální zpracování scénáře: Norská pohádka – Buchty a loutky, Praha

Cena za loutky v inscenaci Divočiny: Ivana Macková (Odivo, Banská Bystrica)

Cena za divadelní adaptaci klasické pohádky: Filip Jevič: Bajaja (Studio DAMÚZA, Praha)

Cena za výpravu inscenace Čechy leží u moře: Barbora Jakůbková (Naivní divadlo Liberec)

Cena za dramaturgii a autorský podíl na scénáři inscenace Čechy leží u moře: Vít Peřina (Naivní divadlo Liberec)

Cena za režii a autorský podíl na scénáři inscenace Čechy leží u moře: Michaela Homolová (Naivní divadlo Liberec)

///

Předchozí díly denního zpravodajství:

Liberečtí sloni 2017 (No. 1)

Liberečtí sloni 2017 (No. 2)

Liberečtí sloni 2017 (No. 3)

Liberečtí sloni 2017 (No. 4)

  • Autor: Zuzana Vojtíšková
  • Publikováno: 18. června 2017

Komentáře k článku: Liberečtí sloni 2017 (No. 5)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 21/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


12. 12.–25. 12. 2017

Číslo 21/2017 (12. 12.–25. 12. 2017)

Obsah čísla 21/2017

Slovo ...

Něco pro mě, nic pro...

Soubor Schauspiel Hannover v režii...

Osobnost měsíce

Sandra Hüller

Herečka a zpěvačka Sandra Hüller ve...

Dotazník

Jana Orlová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Půlměsíc na pražském nebi

Koncem listopadu se nad Prahou...

Fejeton

POVÍDKA: O Jonášovi

Jonáš byl největším talentem v...

Názor

Teoreticky o cestě do pekel

Překvapilo mě, jaký ohlas vyvolal...

Kronika

Jednou větou

Ve dnech 1.–16. listopadu se v Praze...

Kritika

Zavřete oči, našeptávač...

Na začátku, před oponou, sluha Dubois...

Havlův vzkaz dnešku ...

Komorní scéna Aréna po Smíření –...

Podzemní ambasáda

Projekt In the Name of Gift vznikl ve...

Maryša umazaná od mouky

Jako červená, vlastně spíš bílá...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 21/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Zvony i vlast

Románová prvotina „bezdomovce“...

Revoluce k ničemu

Na letošním ročníku festivalu...

Bezmocná angažovanost...

Nic proti doku-divadlu, divadlu...

Samopal versus smích dětí...

Soucit. Příběh kulometu je v...

Zamilovat si Sandru Hüller

Curyšský Theater Neumarkt představil...

Banální hovory z butiku...

Označit kultovní rakouskou dramatičku...

Módní ikona „Elfi“ (pro)

Šest postav s baterkami hledá nikoli...

Ouverture!

Skladatelé psávali předehry z...

Dnešní svět podle...

Na konci devadesátých let pro mě byly...

Naše stará a nová Evropa

Pražský divadelní festival...

Rozhovor

Radek Holub: Prát se umím,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Martin Františák: Nechci...

Rozhovor s uměleckým šéfem činohry...

Kontext

Kohout se dočkal

Vyhlášení Ceny Jindřicha...

Hutných patnáct let Petra...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Adventní bilancování mého...

Herecká asociace informuje

Podoby – Pivo si dám až...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Venuše ve Švehlovce, Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Může divadlo zapomínat?

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Nesnesitelná mateřská...

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Dopředu, ale kam?

Międzynarodowy Festiwal Teatralny...

Zemřeli

Zemřeli

Jiří Kyselák (9. 8. 1952 Brno – 19....

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

My jsme ten oheň nezapálili...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

RR Rozhovory Revolver Revue 2016, 776...

Fundovaně, a přitom...

Pomyslné nůžky už se nerozevírají,...

Obrazem

Malované opony divadel...

Přesně po šesti letech od vydání...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (VIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 21/2017



Obsah,