Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Liberečtí sloni 2017 (No. 3)

Hodnotit kolegy je ten nejmíň vděčný úkol, kterému se člověk většinou snaží vyhnout. Ani mně se do něj moc nechce. Jako dramaturgyně jsem působila přes šest let ve statutárním loutkovém-neloutkovém Lampionu v Kladně, takže mám jasnou představu, čemu všemu se tvorba v takových divadlech podřizuje, co musí splňovat, co si nemůže dovolit, čím vším sama sebe omezuje a proč vznikají tzv. chlebovky.

Makový mužíček hradeckého divadla DRAK. FOTO archiv festivalu

Tři z nich hodím dneska do jednoho pytle, který alibisticky nazvu „lehkým zamyšlením nad rolí skrytého vypravěče“. Inspiruje mě k němu zahajovací představení letošní Mateřinky Makový mužíček hradeckého divadla DRAK, Pohádka do dlaně libereckého Naivního, která se hrála včera, a dnešní Dášeňka Divadla loutek Ostrava.

Všechny tři inscenace se poctivě snaží oslovit dětského diváka, pracují se scénografií, která není podbízivá (v prvním a druhém případě je dílem Terezy Venclové a Kamila Bělohlávka, v třetím Marka Zákosteleckého, tedy dostatečně zkušených výtvarníků a loutkářských nadšenců), dramaturgové se jim s péčí věnovali, přemýšleli o jazyku, tématu i o stavbě příběhu (v DRAKU Tomáš Jarkovský, v Naivním Vítek Peřina, v Ostravě Daniela Jirmanová), režiséři je nastudovali s přístupem sobě vlastním (Jakub Vašíček, Martin Tichý a Marek Zákostelecký) a navíc do týmu přizvali výborné muzikanty (Jana Čtvrtníka, Ivana Achera a Matěje Kroupu). Přesto výsledek zůstal někde na půli cesty: tuhle tvorbu nejde šmahem odmítnout, ale taky se hůř hledá, co na ní pochválit.

Pohádka do dlaně libereckého Naivního divadla. FOTO archiv festivalu

Rozhodně nepodávám žádný klíč, který by jasně odhalil, proč tomu tak je. Ale při všech těchto představeních se mi vnucovala otázka využití vypravěče v divadle pro nejmenší. Děti dokážou být opravdu vděčnými posluchači, když se jim vypráví večer před spaním. Někdy mě až ubíjí to jejich: Ještě, povídej ještě. Ale je to intimní chvíle, jiná než na divadle.

Ani jedna ze zmíněných inscenací nepracuje otevřeně s vypravěčem, taková role v nich není. Ale je tu uspávací úderka v Makovém mužíčkovi, nedobrovolné křoví v Pohádce do dlaně a tři maminky, alias mužské trio bankéř, kutil a spisovatel v Dášeňce. Jejich úkolem je zprostředkovat dětem příběh: tu o malém klukovi, který se snaží přijít na to, čím by mohl být užitečný, jinde o sněhových vločkách, které se na jaře promění v kapky, v létě se vypaří, aby zase v zimě mohly spadnout na zem, a do třetice o štěněti, které roste, učí se a potřebuje slyšet pohádky na dobrou noc. A skrytí vypravěči divákům více či méně doslovně ilustrují příběh výtvarnými prostředky – někdy nápaditějšími a překvapivějšími, jindy zcela tuctovými. Někdy víc připomínají loutkové divadlo, většinou jsou však spíše rekvizitami v činohře.

Dášeňka Divadla loutek Ostrava. FOTO archiv festivalu

Takový princip tvůrci v divadle pro děti často využívají. Můžou jím sdělit spoustu slov, popsat dostatek akcí, rychle se posunovat v ději a podobně. V mnoha případech taky jistě funguje, o tom není pochyb, ale má i svoje limity. Nezatracuju vypravěče en bloc, jen si kladu otázku, kolik toho musí opravdu dopovědět a jestli mě někdy neochuzují o radost z objevování, o napětí vyplývající ze situace, jestli možná až příliš neulehčují cestu jak divákům, tak tvůrcům. Recept na to není, samozřejmě. Divadlo je magie, která jednou vznikne a podruhé ne. A můžu nad tím mudrovat sebevíc.

Čechy leží u moře Naivního divadla Liberec. FOTO archiv festivalu

Pokud vás zajímá, kdy pro mě taková magie tady na Mateřince vznikla, tak rozhodně při představení Naivního divadla Čechy leží u moře. Inscenace se hrála ve čtvrtek dvakrát a diváky si opravdu získala. Už jsem o ní jednou s nadšením psala, takže se nebudu opakovat, přečtěte si můj názor tady http://www.loutkar.eu/index.php?id=1364.

///

Ostatní díly denního zpravodajství:

Liberečtí sloni 2017 (No. 1)

Liberečtí sloni 2017 (No. 2)

Liberečtí sloni 2017 (No. 4)

Liberečtí sloni 2017 (No. 5)

 

  • Autor: Zuzana Vojtíšková
  • Publikováno: 16. června 2017

Komentáře k článku: Liberečtí sloni 2017 (No. 3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Jiří Havelka koncem loňského roku...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,