Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Liberečtí sloni 2017 (No. 3)

Hodnotit kolegy je ten nejmíň vděčný úkol, kterému se člověk většinou snaží vyhnout. Ani mně se do něj moc nechce. Jako dramaturgyně jsem působila přes šest let ve statutárním loutkovém-neloutkovém Lampionu v Kladně, takže mám jasnou představu, čemu všemu se tvorba v takových divadlech podřizuje, co musí splňovat, co si nemůže dovolit, čím vším sama sebe omezuje a proč vznikají tzv. chlebovky.

Makový mužíček hradeckého divadla DRAK. FOTO archiv festivalu

Tři z nich hodím dneska do jednoho pytle, který alibisticky nazvu „lehkým zamyšlením nad rolí skrytého vypravěče“. Inspiruje mě k němu zahajovací představení letošní Mateřinky Makový mužíček hradeckého divadla DRAK, Pohádka do dlaně libereckého Naivního, která se hrála včera, a dnešní Dášeňka Divadla loutek Ostrava.

Všechny tři inscenace se poctivě snaží oslovit dětského diváka, pracují se scénografií, která není podbízivá (v prvním a druhém případě je dílem Terezy Venclové a Kamila Bělohlávka, v třetím Marka Zákosteleckého, tedy dostatečně zkušených výtvarníků a loutkářských nadšenců), dramaturgové se jim s péčí věnovali, přemýšleli o jazyku, tématu i o stavbě příběhu (v DRAKU Tomáš Jarkovský, v Naivním Vítek Peřina, v Ostravě Daniela Jirmanová), režiséři je nastudovali s přístupem sobě vlastním (Jakub Vašíček, Martin Tichý a Marek Zákostelecký) a navíc do týmu přizvali výborné muzikanty (Jana Čtvrtníka, Ivana Achera a Matěje Kroupu). Přesto výsledek zůstal někde na půli cesty: tuhle tvorbu nejde šmahem odmítnout, ale taky se hůř hledá, co na ní pochválit.

Pohádka do dlaně libereckého Naivního divadla. FOTO archiv festivalu

Rozhodně nepodávám žádný klíč, který by jasně odhalil, proč tomu tak je. Ale při všech těchto představeních se mi vnucovala otázka využití vypravěče v divadle pro nejmenší. Děti dokážou být opravdu vděčnými posluchači, když se jim vypráví večer před spaním. Někdy mě až ubíjí to jejich: Ještě, povídej ještě. Ale je to intimní chvíle, jiná než na divadle.

Ani jedna ze zmíněných inscenací nepracuje otevřeně s vypravěčem, taková role v nich není. Ale je tu uspávací úderka v Makovém mužíčkovi, nedobrovolné křoví v Pohádce do dlaně a tři maminky, alias mužské trio bankéř, kutil a spisovatel v Dášeňce. Jejich úkolem je zprostředkovat dětem příběh: tu o malém klukovi, který se snaží přijít na to, čím by mohl být užitečný, jinde o sněhových vločkách, které se na jaře promění v kapky, v létě se vypaří, aby zase v zimě mohly spadnout na zem, a do třetice o štěněti, které roste, učí se a potřebuje slyšet pohádky na dobrou noc. A skrytí vypravěči divákům více či méně doslovně ilustrují příběh výtvarnými prostředky – někdy nápaditějšími a překvapivějšími, jindy zcela tuctovými. Někdy víc připomínají loutkové divadlo, většinou jsou však spíše rekvizitami v činohře.

Dášeňka Divadla loutek Ostrava. FOTO archiv festivalu

Takový princip tvůrci v divadle pro děti často využívají. Můžou jím sdělit spoustu slov, popsat dostatek akcí, rychle se posunovat v ději a podobně. V mnoha případech taky jistě funguje, o tom není pochyb, ale má i svoje limity. Nezatracuju vypravěče en bloc, jen si kladu otázku, kolik toho musí opravdu dopovědět a jestli mě někdy neochuzují o radost z objevování, o napětí vyplývající ze situace, jestli možná až příliš neulehčují cestu jak divákům, tak tvůrcům. Recept na to není, samozřejmě. Divadlo je magie, která jednou vznikne a podruhé ne. A můžu nad tím mudrovat sebevíc.

Čechy leží u moře Naivního divadla Liberec. FOTO archiv festivalu

Pokud vás zajímá, kdy pro mě taková magie tady na Mateřince vznikla, tak rozhodně při představení Naivního divadla Čechy leží u moře. Inscenace se hrála ve čtvrtek dvakrát a diváky si opravdu získala. Už jsem o ní jednou s nadšením psala, takže se nebudu opakovat, přečtěte si můj názor tady http://www.loutkar.eu/index.php?id=1364.

///

Ostatní díly denního zpravodajství:

Liberečtí sloni 2017 (No. 1)

Liberečtí sloni 2017 (No. 2)

Liberečtí sloni 2017 (No. 4)

Liberečtí sloni 2017 (No. 5)

 

  • Autor: Zuzana Vojtíšková
  • Publikováno: 16. června 2017

Komentáře k článku: Liberečtí sloni 2017 (No. 3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 16/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


3. 10.–16. 10. 2017

Číslo 16/2017 (3. 10.–16. 10. 2017)

Obsah čísla 16/2017

Slovo ...

Divadlo, které si nerozumí

Mám dojem, že účastníci...

Sukces měsíce

Národní divadlo...

SUKCES MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO

Dotazník

VerRich

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Seminář o umělecké kritice

Do Centra současného umění DOX...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Vlastivědné muzeum v Olomouci...

Kritika

Nedává, nebere

Poslední premiérou loňské sezony...

Každý musí sestoupit do...

Hrát na konci léta v krásném...

Vykřičíme všechnu bídu

Součástí pracovních oslav deseti let...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 16/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní smrti aneb Festival...

Podle mého si „přední příčky“...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Rozhovor

René Levínský: Píšu,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Barankiewicz:...

Rozhovor s novým uměleckým šéfem...

Kontext

O divadelním létě (nejen) v...

Zdá se, že vypravit se do divadla...

Burza

Joan Brehms se vrací domů

Národní muzeum informuje

Nominace na Cenu Thálie

Herecká asociace informuje

Podoby – Květáci

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo Radost Brno

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Aurora Lubos: Čekám, až mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Radu Afrim: Stačí tři zvuky...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Ještě k Národnímu divadlu

ohlasy: Ad DN 15/2017, str. 2

Zemřeli

Zemřeli

Arnošt Svoboda (6. 2. 1941 Třebíč...

Jan Tříska bohužel...

Nemohu stále uvěřit, že nepřijde....

Výročí

Výročí 1.−15. října

Černý Ondřej, ředitel, kritik a...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VI)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Jan Tříska

Ve Stříbrné ulici na Starém Městě...

Pan Papírek… ( III )

Příloha

Poděkování

Mezinárodní divadelní festival PALM...

Palm Off Fest 2017 – program

20. října v 19 hodin Zahájení...

Visegrád by chyběl stejně...

V posledních měsících jsou stále...

O střední Evropě

Střední Evropa existuje a my v ní,...

Nová pravice ve střední...

Rodí se nová střední Evropa a jeden...

Lze zachránit střední...

Střední Evropa, o které kdysi psal...

Lze žít a hrát divadlo...

Druhý ročník setkání divadel...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 16/2017



Obsah,