Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Lenka Dombrovská …příští vlna/next wave…

Kolikátý je letošní ročník a kdy se festival zrodil?

Letos máme už dvacátý čtvrtý ročník, první se tedy konal v roce 1994. Založili ho Jan Dvořák a Vladimír Hulec.

To už je letitý podnik! Může alternativní divadlo zestárnout a stát se klasikou?

Alternativu chápu jako „jinou možnost k tomu zavedenému a většinovému“, ale týká se to stavu umění v daný okamžik. Může se tedy stát, že za mnoho a mnoho let bude alternativou činoherní inscenace, kterou bychom dnes označili jako konvenční.

Ptáme se každý rok, co je v danou chvíli ještě alternativní. A po pravdě, raději používám termíny, jako je progresivní a nové divadlo, a především takové se snažíme ukazovat. Ještě si dovolím dovětek – umění nemusí být netradiční pouze formou!

Můžete starému operákovi vysvětlit, čím se alternativní divadlo liší od Nabucca Giuseppa Verdiho?

Můžeme otázku otočit? Vysvětlete mi, čím se liší Nabucco od alternativního divadla.

Podle mne je každá opera alternativou. Nabucco je kasovní trhák, chtějí se alternativní produkce zalíbit divákům?

Umím si představit, že Nabucco bude alternativní. Na letošním ročníku bude v inscenaci Nature vystupovat Vladimír Franz – jako hudebník i performer. Zkusme mu pro příští rok zadat úkol, aby vytvořil inscenaci Nabucca – třeba jako bytové divadlo, aby to nebyl kasovní trhák.

A každé umění se musí snažit vést s recipientem komunikaci, třeba ho pořádně nas… naštvat. A je možné, že v takzvaně alternativním umění, kde by mělo jít o peníze v poslední řadě, jsou provokace častější. Snad ale nejsou na našem festivalu samoúčelné.

Musí být alternativa mladá? Nebo máme také zasloužilé alternativce?

Máme a máme je rádi. I když u nich nevidíme tak silně už zmíněnou progresivitu. Spíš by se hodilo použít slovo underground či okraj, což je pro mě další „podkolonka“ alternativy. Takové bylo spojení režiséra Miroslava Bambuška a básníka Pavla Zajíčka v inscenaci Pustina. I když se asi Bambušek teď urazí, že ho nepovažuji za progresivce, ale za zasloužilého alternativce. Na festivalu má ovšem své stálé místo. A takový je i Jan Nebeský, jeho inscenaci Deník zloděje uvedeme v brněnské části festivalu.

Jak poznáte alternativní produkci, kterou chcete zařadit na program festivalu?

Samozřejmě se i v „kamenných“ divadlech rodí alternativní díla, ale my se zaměřujeme především na nezávislou scénu. I když ne beze zbytku, jak dokazují například Náměsíčníci z HaDivadla, ale to pro mě byla opravdu tak výjimečná inscenace, že jsem cítila potřebu ji v Praze představit. A jak to poznám? Možná to nepoznám, jenom to tak cítím.

Ale …příští vlna/next wave… není pouze přehlídka „alternativních“ produkcí. Je to festival podobně smýšlejících lidí (Dominik Melichar ho označil za subkulturu), což znamená, že hledáme netradiční prostory, pořádáme setkávání (letos je v programu oficiálně označujeme jako debaty, aby diváci věděli, že jsou také zváni) a především iniciujeme vznik produkcí. Některé se uvedou pouze na festivalu, jiné pak žijí dál. Samozřejmě za takový projekt ručíme, ale předem nevíme, jak dopadne. Prostě vkládáme důvěru do oslovených umělců.

Udělujete Pocty festivalu – touží alternativci po vnějším pozlátku, závidí „kamenným“ umělcům Ceny Thálie?

Nevím, jestli po tom touží umělci. Ale my je toužíme poctít. Proto nepoužíváme slovo ceny, ale „veřejně vyslovujeme Pocty“.

Nabízíte řadu koncertů, považujete je také za alternativní jevištní útvar?

Samozřejmě velmi záleží na tom, jaké koncerty to jsou. Snažím se, aby festival dostál charakteristice, kterou mu dali otcové zakladatelé: Setkání divadelní, hudební, taneční, literární a jiné alternativy. Máme tedy letos i jednu vernisáž a divadelní inscenace a performance se pohybují na hranicích žánrů a druhů. Letošní motto je SLOVO, proto mnohé produkce, které můžeme uklidit do kolonky divadlo a performance, mají jako základ nedramatickou literaturu.

Ovšem ještě k těm koncertům – snažíme se, aby byly nějak provázány s divadlem. Tedy jsou silně vizualizovány, hudebníci jsou už spíše performery. A také jsou to často divadelníci – například skupinu Fekete Seretlek tvoří herci Anna Bubníková, Matija Solce, Jiří N. Jelínek, Pavol Smolárik, Ivo Sedláček, duo Lo/ve zase herečka Markéta Dvořáková a výtvarník Pavel Ptáčník. A mohla bych tak pokračovat hodně dlouho.

Jakou letošní produkci odhadujete za nejprovokativnější a na co si mohu troufnout přijít i já?

To záleží na tom, pro koho má být provokativní. A jestli to vnímáte jako výhodu, či nevýhodu. Znamená to, že vás vyburcuje a budete nad tématem přemýšlet? Nebo to znamená, že mě proklejete? Ale dobrá – všechno bude provokativní! A vidět byste měl vše, jinak budete out.

Mimochodem, kdybych se odvážil – v opeře sedím v plyšových sedadlech a o přestávce si dám kávu. Jak je to u vás?

Kafe pravděpodobně dostanete. Ale plyš si užijete pouze dvakrát v Divadle Komedie. V neděli 24. září tam bude provokatér a improvizátor Jiří Maryško moderovat slavnostní večer Udílení Poct a o týden později festival zakončí už zmíněná inscenace Náměsíčníci z brněnského HaDivadla.

Jinak budete trochu trpět ve sklepě Nákladového nádraží Žižkov, ale uvidíte Vladimíra Franze, na tvrdých lavicích Alfreda ve dvoře potkáte mládí, které zastupuje Klára Hutečková a Ufftenživot, na malých židlích v MeetFactory se zúčastníte Pohřbu sardinky.

A kdybych se odvážil, kde festivalové akce najdu?

V Praze – na různých místech, doporučuji ještě například návštěvu DriveHouse, nádherného činžáku na Vinohradech, ve kterém žil i Tomáš G. Masaryk, a bývalého podzemního antikvariátu DUP39 – ve dnech 19. září až 1. října. A v Brně v HaDivadle a na tajném místě v CED pak 13. až 15. října.

Děkuji za rozhovor, přeji festivalu alternativní úspěch a jdu sbírat odvahu.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 18. září 2017

Komentáře k článku: Lenka Dombrovská …příští vlna/next wave…

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,