Kalibův zločin. Raisova stěžejní díla pocházejí z devadesátých let devatenáctého století, v širším povědomí jsou ovšem spíš jeho idylky Zapadlí vlastenci či Pantáta Bezoušek (ten i díky filmové verzi s Jaroslavem Vojtou).">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Léčka na stárnoucího mládence

Režisér Jan Antonín Pitínský má v oblibě českou klasickou literaturu, tu přímo pro jeviště nenapsanou s oblibou zdivadelňuje. Souborem, s nímž se mu tyto „výlety do minulosti“ daří, je nepochybně Slovácké divadlo v Uherském Hradišti. Po mimořádné Lišce Bystroušce podle Rudolfa Těsnohlídka, múzickém zpracování tří povídek Boženy Němcové v jednom večeru (Divá Bára) a expresivní variaci na Máchovy Cikány se nyní zrodil divadelní tvar inspirovaný prózou Karla Václava Raise Kalibův zločin. Raisova stěžejní díla pocházejí z devadesátých let devatenáctého století, v širším povědomí jsou ovšem spíš jeho idylky Zapadlí vlastenci či Pantáta Bezoušek (ten i díky filmové verzi s Jaroslavem Vojtou).

Kalibovy námluvy probíhají ještě idylicky (Tomáš Šulaj a Jitka Josková) FOTO JAN KARÁSEK

Kalibův zločin, Pitínským a dramaturgyní Slováckého divadla Ivou Šulajovou pro jeviště dotvořený podle dramatizace herce Bedřicha Vrbského i motivů Huberta Krejčího, je ovšem temným venkovským příběhem, v němž na prostého stárnoucího mládence Vojtěcha Kalibu (Tomáš Šulaj) nastraží „vejměnice“ Boučková (Irena Vacková) se svou dcerou Karlou (Jitka Josková) past. Kupodivu ani historicky přežilý fenomén vejminku, právu na určité materiální zajištění pro staré rodiče, k němuž se zavazoval hospodář z mladší generace, nepůsobí v tomto dramatu zrady, podlosti a vypočítavosti přežile. Dostat se „na lepší“ je hnací silou pro leckoho i v této době.

Karla Boučková je totiž těhotná, otec budoucího potomka je na vojně a nejspíš se k dítěti nebude hlásit, obě ženy tedy na poněkud jednoduchého a svobodného hospodáře uchystají léčku. Matka se s Karlou přestěhuje ke Kalibovi, přestane být vlastně výminkářkou a obě ženy učiní dobrosrdečnému naivkovi ze života peklo, zprostředkovaně i jeho otci (Pavel Majkus), výminkáři vlastně tak trochu dvojnásobnému. Stará Boučková, strašná žena, kdysi vypudila z domu manžela (Vladimír Doskočil) a stále se z různých příčin soudí se svým druhým zetěm (Petr Čagánek), čímž Vojtěcha Kalibu postupně finančně ruinuje. Ten se navíc o narozeném dítěti domnívá, že je jeho biologickým otcem. Situace spěje k tragickému rozuzlení.

Pitínského inscenace dynamizuje příběh pohybovou, gestickou i hlasovou stylizací (obdobně jako u Lišky Bystroušky jsou tu patrné vlivy asijského divadla), proměnlivá scéna počítá i s „druhým plánem“, ochozem na horizontu, kde vidíme herce v různých fyzických akcích, ale i při promluvách, v nichž má být naznačen distanc (takto „z výšky“ například hovoří při návštěvě ve vězení sestra ke svému trestanému bratrovi). Někdy se projeví i Pitínského záliba v prezentaci krásy s obtížněji dešifrovatelnou interpretací (vysoké zasněžené hory, promítnuté na zadní stěnu; snad touha po čistotě v jinak „špinavé“ záležitosti?). Inscenace má ovšem parametry účinně komponovaného celku, herci podávají – možná až překvapivě při plnění stylizovaného zadání – velmi přesvědčivé výkony. Platí to především o ústřední trojici. Irena Vacková představuje Boučkovou jako zlobné a zákeřné monstrum se sklonem k vítězoslavným úsměvům, ale cítíme v ní tenzi neuspokojeného životního směřování a zavilé zaťatosti, za níž lze tušit hlubší psychické i sociální příčiny. Jitka Josková představuje manipulovanou Karlu jako bytost, jejíž start do života se od mládí pomalu, ale čím dál výrazněji pokřivuje, až z ní ve finále zůstává furie podobná své matce. Mimořádně ukázněný Tomáš Šulaj Kalibu prezentuje jako manželce zprvu oddaného, teprve až postupně prohlédnuvšího poctivce. I stylizovaný leitmotiv jeho role, jakoby do sebe obrácené mumlání bez vytvářených slov, funguje jako účinná charakterizace. Pochvalu zaslouží i další herci v menších rolích, např. Monika Horká (Kalibova sestra) či již jmenovaní Petr Čagánek a Vladimír Doskočil. Přes některé redundantní prvky (prozpěvování vlasteneckých písní na začátku druhé poloviny) lze novinku Slováckého divadla uvítat jako mimořádný inscenační počin.

Slovácké divadlo Uherské Hradiště – Karel Václav Rais: Kalibův zločin. Podle dramatizace Bedřicha Vrbského s použitím motivů Huberta Krejčího zpracovali Iva Šulajová a Jan Antonín Pitínský. Režie Jan Antonín Pitínský, scéna Jana Hauskrechtová, kostýmy Eva Jiříkovská, hudba a texty písní Tomáš Jeřábek, pohybová spolupráce Petr Liška, dramaturgie Iva Šulajová. Česká premiéra 4. února 2012. (Psáno z reprízy 8. března 2012.)

  • Autor: Jan Kerbr
  • Publikováno: 03. dubna 2012

Komentáře k článku: Léčka na stárnoucího mládence

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,