Kalibův zločin. Raisova stěžejní díla pocházejí z devadesátých let devatenáctého století, v širším povědomí jsou ovšem spíš jeho idylky Zapadlí vlastenci či Pantáta Bezoušek (ten i díky filmové verzi s Jaroslavem Vojtou).">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Léčka na stárnoucího mládence

Režisér Jan Antonín Pitínský má v oblibě českou klasickou literaturu, tu přímo pro jeviště nenapsanou s oblibou zdivadelňuje. Souborem, s nímž se mu tyto „výlety do minulosti“ daří, je nepochybně Slovácké divadlo v Uherském Hradišti. Po mimořádné Lišce Bystroušce podle Rudolfa Těsnohlídka, múzickém zpracování tří povídek Boženy Němcové v jednom večeru (Divá Bára) a expresivní variaci na Máchovy Cikány se nyní zrodil divadelní tvar inspirovaný prózou Karla Václava Raise Kalibův zločin. Raisova stěžejní díla pocházejí z devadesátých let devatenáctého století, v širším povědomí jsou ovšem spíš jeho idylky Zapadlí vlastenci či Pantáta Bezoušek (ten i díky filmové verzi s Jaroslavem Vojtou).

Kalibovy námluvy probíhají ještě idylicky (Tomáš Šulaj a Jitka Josková) FOTO JAN KARÁSEK

Kalibův zločin, Pitínským a dramaturgyní Slováckého divadla Ivou Šulajovou pro jeviště dotvořený podle dramatizace herce Bedřicha Vrbského i motivů Huberta Krejčího, je ovšem temným venkovským příběhem, v němž na prostého stárnoucího mládence Vojtěcha Kalibu (Tomáš Šulaj) nastraží „vejměnice“ Boučková (Irena Vacková) se svou dcerou Karlou (Jitka Josková) past. Kupodivu ani historicky přežilý fenomén vejminku, právu na určité materiální zajištění pro staré rodiče, k němuž se zavazoval hospodář z mladší generace, nepůsobí v tomto dramatu zrady, podlosti a vypočítavosti přežile. Dostat se „na lepší“ je hnací silou pro leckoho i v této době.

Karla Boučková je totiž těhotná, otec budoucího potomka je na vojně a nejspíš se k dítěti nebude hlásit, obě ženy tedy na poněkud jednoduchého a svobodného hospodáře uchystají léčku. Matka se s Karlou přestěhuje ke Kalibovi, přestane být vlastně výminkářkou a obě ženy učiní dobrosrdečnému naivkovi ze života peklo, zprostředkovaně i jeho otci (Pavel Majkus), výminkáři vlastně tak trochu dvojnásobnému. Stará Boučková, strašná žena, kdysi vypudila z domu manžela (Vladimír Doskočil) a stále se z různých příčin soudí se svým druhým zetěm (Petr Čagánek), čímž Vojtěcha Kalibu postupně finančně ruinuje. Ten se navíc o narozeném dítěti domnívá, že je jeho biologickým otcem. Situace spěje k tragickému rozuzlení.

Pitínského inscenace dynamizuje příběh pohybovou, gestickou i hlasovou stylizací (obdobně jako u Lišky Bystroušky jsou tu patrné vlivy asijského divadla), proměnlivá scéna počítá i s „druhým plánem“, ochozem na horizontu, kde vidíme herce v různých fyzických akcích, ale i při promluvách, v nichž má být naznačen distanc (takto „z výšky“ například hovoří při návštěvě ve vězení sestra ke svému trestanému bratrovi). Někdy se projeví i Pitínského záliba v prezentaci krásy s obtížněji dešifrovatelnou interpretací (vysoké zasněžené hory, promítnuté na zadní stěnu; snad touha po čistotě v jinak „špinavé“ záležitosti?). Inscenace má ovšem parametry účinně komponovaného celku, herci podávají – možná až překvapivě při plnění stylizovaného zadání – velmi přesvědčivé výkony. Platí to především o ústřední trojici. Irena Vacková představuje Boučkovou jako zlobné a zákeřné monstrum se sklonem k vítězoslavným úsměvům, ale cítíme v ní tenzi neuspokojeného životního směřování a zavilé zaťatosti, za níž lze tušit hlubší psychické i sociální příčiny. Jitka Josková představuje manipulovanou Karlu jako bytost, jejíž start do života se od mládí pomalu, ale čím dál výrazněji pokřivuje, až z ní ve finále zůstává furie podobná své matce. Mimořádně ukázněný Tomáš Šulaj Kalibu prezentuje jako manželce zprvu oddaného, teprve až postupně prohlédnuvšího poctivce. I stylizovaný leitmotiv jeho role, jakoby do sebe obrácené mumlání bez vytvářených slov, funguje jako účinná charakterizace. Pochvalu zaslouží i další herci v menších rolích, např. Monika Horká (Kalibova sestra) či již jmenovaní Petr Čagánek a Vladimír Doskočil. Přes některé redundantní prvky (prozpěvování vlasteneckých písní na začátku druhé poloviny) lze novinku Slováckého divadla uvítat jako mimořádný inscenační počin.

Slovácké divadlo Uherské Hradiště – Karel Václav Rais: Kalibův zločin. Podle dramatizace Bedřicha Vrbského s použitím motivů Huberta Krejčího zpracovali Iva Šulajová a Jan Antonín Pitínský. Režie Jan Antonín Pitínský, scéna Jana Hauskrechtová, kostýmy Eva Jiříkovská, hudba a texty písní Tomáš Jeřábek, pohybová spolupráce Petr Liška, dramaturgie Iva Šulajová. Česká premiéra 4. února 2012. (Psáno z reprízy 8. března 2012.)

  • Autor: Jan Kerbr
  • Publikováno: 3. Duben, 2012

Komentáře k článku: Léčka na stárnoucího mládence

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2014

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 10.-27. 10. 2014

Číslo 17/2014 (14. 10.-27. 10. 2014)

Obsah čísla 17/2014

Komentář

Divadlo podle politiků

Čtete následující řádky po...

Osobnost měsíce

Pavel Zajíček

autor básní a ústřední performer...

Jak já to vidím

Alena Štréblová, Herečka

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Inspirace divadlem

Od divadla zpátky k rituálu

Podle antropologické teorie vzniklo...

Kronika

Bylo & bude 17/2014

Bylo Až do dna ponížení Televizní...

Kritika

Mukl A03915

V Brně rostou nezávislé produkce jako...

Upíří rej podle Glazarové

Titul Vlčí jáma je v povědomí...

Fyzika mořských vln

Tanečník Jiří Bartovanec, bývalý...

Voňavý svět snů

Ivo Dimchev, současný oblíbenec...

Zeměměřič K. jako produkt...

Uvidět a přečíst román Zámek v...

Orlando z knihovny nikam...

Když na podzim roku 1928 vyšla nová...

Návrat chlebíčkové kultury

Na rovinu – v Kalichu jsem byl poprvé...

Fantom opery je v Praze!

Producent František Janeček si k...

Divnej, vtipnej, poetickej...

Nebudu psát, že se zrodila hvězda....

Kritický žebříček 17/2014

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Martin Františák: Soubor má...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kauza

Kontext

Blahodárné doušky ...

Fragmenty rozhlasu

Zdeněk, můj oblíbený…

Zdeněk Hořínek byl můj oblíbený...

O kritikovi, jenž miloval...

Poprvé jsem jméno Zdeněk Hořínek...

Panu Hořínkovi s láskou…

Ve středu se Zdeněk Hořínek, jak...

Burza

Fagi a divadlo

Chvála solidarity

Dva skladatelé, dva Magoři

3LO3

V Plzni postavili za velké peníze...

Městské divadlo Mladá...

Divadla regionů

Zpráva o setkání herců v...

Podpora Prezident HA požádal správní...

Rejžek píše Justovi

Málem bych se nedostal k tomu, abych...

Zahraničí

V Salcburku historicky i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Utrpení, vztek a zoufalství;...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Martin Marek (28. 8. 1956 Praha – 13....

Výročí

Výročí 21.–31. října

Sedláčková Jarmila, sólistka opery...

Paměti, záznamy, deníky

Bylo nás pět a půl...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2014



Obsah,