Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

My bychom vzhůru k nebesům

Pohlédneme-li na nejnovější nastudování opery Amilcara Ponchielliho Gioconda v opeře Divadla J. K. Tyla v Plzni očima obvyklých operních představení, není vůbec špatné hudebně i jevištně. Oldřich Kříž začal režírovat už dramaturgickými úpravami ve snaze předvést příběh jako barvité syrové drama a promítnout do něj osudy několika postav, ne jen pouliční zpěvačky Giocondy. Ambice ovšem končí ve zdejších provozních a uměleckých limitech a na pojetí operní inscenace coby pouhého nástroje provedení skladatelova díla.

Problémy začínají už trojím (!) obsazením titulní hrdinky pěvkyněmi tak rozdílnými jako je Eva Urbanová, Ivana Veberová a Petra Šimková Alvarez, z nichž prostě nelze stvořit jednu podobu postavy. Eva Urbanová jevištní požadavky plní sice poctivě, ale jen mechanicky, a režisér ji vystavil i scénám, v nichž její okázale strojený projev působí bezděčně komicky: třeba když má věrohodně bojovat se silným lanem v ruce se svou sokyní Laurou, ozbrojenou nožem. Kříž umí vést pěvce k věrohodnému hraní, tady s ním ovšem nevystačil a pěvci se pak vraceli k obvyklým gestům a pózám. Rozpoznat významové detaily, které režisér nachystal, by chtělo jevištní lupu, současné svícení se tříští s papundeklovými oprýskanými zdmi, prosvěcovaný stupínek v centru scény je jak z estrády.

Eva Urbanová ohlásila indispozici a titulní roli vskutku nezpívala oslnivě. Lauru provedla Jana Tetourová i díky své vizáži přesně, zloducha Barnabu do černa silou hlasu i výhružnými pohyby vybarvil Martin Bárta, z rolí Isepa a Zpěváka režisér stvořil postavu podlézavého donašeče, kterou věrohodně ztvárnil Jan Ježek. Rafael Alvarez se do postavy Enza položil s vervou, vysoké polohy však zvládal s obtížemi. Pavel Vančura postavu Alvise naopak precizně zazpíval, ale jen zlehka demonstroval. Dirigent Tomáš Brauner nastudoval partituru stylově a ve zvuku i tempech pěkně, dobře byl připravený sbor. V kontextu běžných inscenací patří Gioconda k tomu lepšímu, výjimečný ambiciózní projekt by se však musel vymanit ze zdejší operně-provozní mentality.

Divadlo J. K. Tyla v Plzni – Amilcare Ponchielli: La Gioconda. Hudební nastudování a dirigent Tomáš Brauner, režie Oldřich Kříž, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Jan Kříž, sbormistr Zdeněk Vimr, choreografie Jiří Pokorný, pohybová spolupráce Karel Basák. Premiéra 2. června 2012.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 24. Červen, 2012

Komentáře k článku: My bychom vzhůru k nebesům

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 18/2014

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 10.-10. 11. 2014

Číslo 18/2014 (28. 10.-10. 11. 2014)

Obsah čísla 18/2014

Komentář

Říjen, měsíc posvícení...

Čas od času je vyhlášen konkurz na...

Sukces měsíce

Zdeněk Fibich: Pád Arkuna

Národní divadlo Praha, dirigent John...

Jak já to vidím

Jiří Bartovanec

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Inspirace divadlem

Srdce temnoty

Ten člověk na mne zpočátku působil...

Kronika

Bylo & bude 18/2014

Bylo Pocty osobnostem a projektům...

Kritika

Tanečníci v horečnatém...

Divadlo Kalich slaví dvacátou sezonu...

JAMU má Martu, Marta má...

Studio Marta se proměnilo v moskevskou...

Zrcadlo moci

Na první premiéru letošní sezony...

Činoherák hraje v Ústí!

Toho fénixe vyletěvšího z popele...

Nebeský & Peklo &...

V experimentálním prostoru NoD byla...

Kritický žebříček 18/2014...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Vlny nálezů a ztrát

Pražská část 21. ročníku festivalu...

Rozhovor

Burza

Zemřeli

Zemřeli

Nina Jiránková (1. 10. 1927...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 18/2014



Obsah,