Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

My bychom vzhůru k nebesům

Pohlédneme-li na nejnovější nastudování opery Amilcara Ponchielliho Gioconda v opeře Divadla J. K. Tyla v Plzni očima obvyklých operních představení, není vůbec špatné hudebně i jevištně. Oldřich Kříž začal režírovat už dramaturgickými úpravami ve snaze předvést příběh jako barvité syrové drama a promítnout do něj osudy několika postav, ne jen pouliční zpěvačky Giocondy. Ambice ovšem končí ve zdejších provozních a uměleckých limitech a na pojetí operní inscenace coby pouhého nástroje provedení skladatelova díla.

Problémy začínají už trojím (!) obsazením titulní hrdinky pěvkyněmi tak rozdílnými jako je Eva Urbanová, Ivana Veberová a Petra Šimková Alvarez, z nichž prostě nelze stvořit jednu podobu postavy. Eva Urbanová jevištní požadavky plní sice poctivě, ale jen mechanicky, a režisér ji vystavil i scénám, v nichž její okázale strojený projev působí bezděčně komicky: třeba když má věrohodně bojovat se silným lanem v ruce se svou sokyní Laurou, ozbrojenou nožem. Kříž umí vést pěvce k věrohodnému hraní, tady s ním ovšem nevystačil a pěvci se pak vraceli k obvyklým gestům a pózám. Rozpoznat významové detaily, které režisér nachystal, by chtělo jevištní lupu, současné svícení se tříští s papundeklovými oprýskanými zdmi, prosvěcovaný stupínek v centru scény je jak z estrády.

Eva Urbanová ohlásila indispozici a titulní roli vskutku nezpívala oslnivě. Lauru provedla Jana Tetourová i díky své vizáži přesně, zloducha Barnabu do černa silou hlasu i výhružnými pohyby vybarvil Martin Bárta, z rolí Isepa a Zpěváka režisér stvořil postavu podlézavého donašeče, kterou věrohodně ztvárnil Jan Ježek. Rafael Alvarez se do postavy Enza položil s vervou, vysoké polohy však zvládal s obtížemi. Pavel Vančura postavu Alvise naopak precizně zazpíval, ale jen zlehka demonstroval. Dirigent Tomáš Brauner nastudoval partituru stylově a ve zvuku i tempech pěkně, dobře byl připravený sbor. V kontextu běžných inscenací patří Gioconda k tomu lepšímu, výjimečný ambiciózní projekt by se však musel vymanit ze zdejší operně-provozní mentality.

Divadlo J. K. Tyla v Plzni – Amilcare Ponchielli: La Gioconda. Hudební nastudování a dirigent Tomáš Brauner, režie Oldřich Kříž, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Jan Kříž, sbormistr Zdeněk Vimr, choreografie Jiří Pokorný, pohybová spolupráce Karel Basák. Premiéra 2. června 2012.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 24. Červen, 2012

Komentáře k článku: My bychom vzhůru k nebesům

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2014

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


25. 6.-8. 7. 2014

Číslo 13/2014 (25. 6.-8. 7. 2014)

Obsah čísla 13/2014

Komentář

Divadla patří těm, kteří...

Hlásal Emil František Burian v...

Osobnost měsíce

Tomáš Suchánek

ředitel festivalu Dream Factory Ostrava

Jak já to vidím

Gustav Řezníček, herec...

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Inspirace divadlem

Svět podle Samodivy

Koho by napadlo, že se při hledání...

Kronika

28. května—9. června

28. května Novou knihu Nahoru, dolů...

Kritika

Je šest hodně, nebo málo?

Teprve šestý ročník Dream Factory...

Jak pan Vok ohluchl

Ostravská opera nezklamala...

Jak Jeník opravil motorku

Novým nastudováním Prodané nevěsty...

Vrtěti krocanem

Docela často se objevují povzdechy,...

Češi jsou vidláci

Sezonu Divadla Komedie zakončila...

Hmyzí říše na městském...

Daniel Špinar patří k režisérům,...

Myš jí sluší

Černé lidské myši stojí v šeru,...

Kafkovské pašije

Kafka táhne… mohlo by být další z...

Mikuláškova spektrální...

Tvůrčí skupina soustředěná kolem...

Kritický žebříček 13/2014

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Je šest hodně, nebo málo?

Teprve šestý ročník Dream Factory...

Rozhovor

Marie Spurná: Nevím o...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kauza

Kontext

Ypsilonská padesátka

Studio Ypsilon v průběhu dvou let...

Burza

Berme to vážně

Dva skladatelé, dva Magoři

3SES3

V Normandii, se při příležitosti...

Krize českého dabingu

Herecká asociace informuje

Městské divadlo Zlín

Divadla na hranici

Rejžek píše Justovi

Koncem května se v Knihovně Václava...

Rozloučení

Vážení čtenáři, milí přátelé,...

Zahraničí

Vítejte na Broadwayi! aneb...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Políbil jsem ruku ománské...

Arabský deník Vladimíra Morávka

Ohlasy

ohlasy: AD O kavalíru páně...

Knihu jsem zatím nečetl. Nevím, zdali...

ohlasy: AD Pokus o portrét...

Pane Karle Králi, k polemice...

Za klinický neúspěch ČRo...

V žertovném(?) textu Český rozhlas...

Polemiky

ohlasy: AD O kavalíru páně...

Knihu jsem zatím nečetl. Nevím, zdali...

ohlasy: AD Pokus o portrét...

Pane Karle Králi, k polemice...

Za klinický neúspěch ČRo...

V žertovném(?) textu Český rozhlas...

Zemřeli

Zemřeli

Antonín Viktora (29. 5. 1943 Hodonín...

Paměti, záznamy, deníky

Sbližování těla s duší...

Když se přibližovaly poslední...

Dědova mísa

Dědova mísa

Málokdo dnes ví, že dávno před...

Příloha

Velký rozhovor s Petrem...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2014



Obsah,