Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Kulturní populismus Hradu

Pokud se na Pražském hradě vystavuje, vybírá se téma na jistotu nebo se prostor pouze někomu pronajímá. Kulturní populismus hradní výstavní politiky prezentuje naši zemi jako provinční místo, kde k úspěchu stačí strašně málo. Expozice Světlo v obraze / Český impresionismus v Jízdárně Pražského hradu to ukázkově demonstruje, stejně jako Má vlast před dvěma lety.

Kontext kýčovitých Exnerových krajin pověšených vedle lesů samotného Jaroslava Panušky je instalační vtip FOTO LENKA LINDAUROVÁ

Pamětníci by však mohli připomenout kvalitní výstavy devadesátých let, které se konaly i na více místech Hradu. Například v Jízdárně se představil Hermann Nitsch, v Belvederu (tak se v té době ještě nazýval Letohrádek královny Anny) Joseph Kossuth, Jannis Kounellis či James Turrell! V historii výstav Pražského hradu je ale nenajdeme, archiv nabízí akce až od roku 2015. Informace se dají dohledat pouze v portfoliích těchto mistrů.

Ale zpět do současnosti. Je celkem pochopitelné, že Hrad se bude prezentovat spíš konzervativně – není jeho rolí přicházet s aktuálními trendy a překvapovat. V programu sází na jistoty nebo připravené komerční projekty. Každý divák (český i zahraniční) má dnes ale možnost konfrontovat podobné umělecké aktivity ve světě ve státních institucích. Z takových konfrontací vyplývá, že naše myšlení a způsoby prezentace ještě zdaleka nevstoupily do 21. století.

Výstava Světlo v obraze / Český impresionismus až příliš zeširoka přistoupila k divácky oblíbené malbě, která podle autorů vystoupila na přelomu 19. a 20. století z ateliérů ven do přírody a do světla. Teoreticky sdílené představy o impresionismu rozšířila tak, že se do přehlídky vešlo všechno, co se dalo sehnat z tohoto období (a před i po něm) po veřejných i soukromých sbírkách. Ledacos však proto také chybělo. Kurátoři představili údajně 600 kusů včetně několika zahraničních – například čínských dřevořezů, které impresionismus rozhodně nereprezentují. Přítomen je jeden malý Claude Monet ze soukromé sbírky. Opravdu impresionistických děl je tu jen pár položek. Další neodpovídají ani formou, ani časem.

Instalace obrazů podle témat se odehrává v bizarní nabubřelé architektuře natřené pastelově oranžovou, která má připomínat zašlou slávu historických salonů, ale je ve výsledku příliš expanzivní. Hustota děl v této historizující konstelaci je přijatelná, kvalita obrazů ale velmi kolísá a někdy se zdá, že jde o instalační vtip – to však autoři popírají. Uprostřed instalace vytvořili kulatý prostor nazvaný Opus Magnum, který má připomínat kapli esenciálního českého impresionismu: Václav Radimský, Antonín Slavíček a Max Švabinský. Tady by se divák měl rozplakat dojetím, ale kulisy bohužel nefungují. Výstava má svá lepší místa v jednotlivostech a jinde, v připomenutích méně známých obrazů (Kupkův Biblioman) nebo v různých obskurnostech (Blažíčkův Vysokoškolský slet), které ovšem neumí „prodat“. To vše namícháno s řadou dobových akademických kýčů.

Korunou této směsi se stává vzpomínka na 130 let spolku Mánes, jehož novodobý sirotek výstavu připravil. Že se tu objeví historická díla původního spolku vzhledem k době a tématu, je zřejmé, není však nutné je vydělovat. Iniciátor projektu – dnešní spolek Mánes v čele s malířem Ivanem Exnerem – to udělat musel. Jak jinak by propašoval velmi slabé současné obrazy vlastních členů (a dokonce i soch, protože přece na nich se světlo odráží!) do historické výstavy? Jako instalační vtip vnímám kontext kýčovitých Exnerových krajin pověšených vedle lesů samotného Jaroslava Panušky.

Katalog, který má onu nadčasovou moc a může tak výstavu zachránit, se nepovedl. Tiskem i grafikou vypadá jako z minulého století; příležitost nového pohledu na dosti široké období nevyužil. Vím, jak jsou podobné projekty pracné a kolik času vyžadují, proto zamrzí, že se energie i finance minuly s cílem.

A stále musíme mít na paměti i kontext Hradu – návštěvník si vystojí frontu, v pouťové budce je zrentgenován, pak vstoupí do Jízdárny, kde ho do nosu uhodí pach místního bistra a novinářská průkazka se neakceptuje.

Světlo v obraze / Český impresionismus. Jízdárna Pražského hradu, 6. 10. 2017 – 7. 1. 2018

  • Autor: Lenka Lindaurová
  • Publikováno: 28. listopadu 2017

Komentáře k článku: Kulturní populismus Hradu

  1. Jana Kočová

    Na výstavě jsem byla
    a musím říci, že absolutně nechápu komentář paní Lindaurové. Nenávist k malbě a autorovi je evidentní již od první věty článku a bohužel tak její názory pro mě nemají žádnou váhu. Nekompetentnost autorky pro mě konkrétně spočívá ve dvou aspektech. Zaprvé, je to již zmíněná osobní rovina při hodnocení výstavy. Zadruhé, naprostá nepřipravenost a diletantství při posuzování výstavy a katalogu. Kdyby se jen trochu informovala, nemohla by například o japonských dřevořezech a jejich významu mluvit jako o čínském umění a při hodnocení katalogu (kdyby se s ním lépe seznámila) by měla zjistit, že obsahuje mnoho vzácných a nových informací, které u nás nebyly nikdy publikovány.

    25.12.2017 (12.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,