Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Španělské rytmy obrazy usmrcené

Inscenace Krvavá svatba dua SKUTR a Kronika ohlášené smrti režiséra Jana Holce nemají společnou pouze španělsky psanou předlohu. Je to především velká míra stylizace a mnoho velkolepých obrazů, co tato dvě divadelní díla spojuje. A, bohužel, divákům mnohdy znesnadňují pochopení vyprávěných příběhů.

Krvavá svatba ve Stavovském divadle je panensky bílá i brutální jako rezavá pila FOTO MARTIN ŠPELDA

Vizuálnost je to v obou případech bohatá. Divák se může, pokud bude ochoten, nechat unášet a spíš procítit než promyslet. Což také podporuje výrazná hudba (v Krvavé svatbě, jak jsme u Kukučky a Trpišovského zvyklí, především folklor naší chladnější oblasti, ale ne výhradně, zazní i španělské rytmy a také Madonnin song Like a Virgin). Možná se literární temperament Lorcy a Márqueza vzpírá, jejich snovost – jakási jiná realita opředená tajemstvím, rituály – se těžko na jeviště převádí, proto si čeští divadelníci zvolili cestu, kdy slova jsou nakonec tím nejméně důležitým. Neznamená to však, že by herci nemluvili. Jen často při hudebních podkresech a tanečně-pohybových výstupech jejich projevy zanikají. A diváka ke konci vlastně už přestanou zajímat, jelikož je obtížné je z celku dolovat.

Podstatný rozdíl je však ten, že Holec s nimi nešetří; při dramatizaci románu sice s dramaturgem Davidem Košťákem museli vybrat to stěžejní, ale přesto je postav, které rekonstruují, jak prožily den, kdy se v jejich městečku stala vražda, mnoho a někdy splývají. A, bohužel, s postupujícím časem se jejich výpovědi stávají monotónní, brzy se tento princip (předepsaný Márquezem) vyčerpá. Navíc je střídání promluv – tedy úhlu pohledů příliš rychlé (představení trvá jen něco málo přes hodinu). Nepomůže ani výrazná choreografie, právě naopak. Přesto především Jáchym Kučera a Lukáš Černoch sdělují to podstatné srozumitelně a charismaticky.

Kukučka a Trpišovský „lidskou podobnost a zaměnitelnost“ zesilují, když se v některých výjevech zrcadlem Nevěsty (Pavlína Štorková) stává Leonardova žena (Tereza Vilišová). Kopíruje její pohyby nebo stojí v pozadí jako němá výčitka, jako minulost, kterou nelze vymazat. Také přítomnost duchů, mrtvých, kteří od svých rodin neodešli, je podstatná. Mrtví muži pobývají pod zemí – tedy pod jevištěm, v orchestřišti. A nechybí symbolika jablek (života a hříchu) nebo klubka vlny, která značí domov – „ženskou práci“, ale která jsou také nitkami osudu, jenž nás svazuje a dovádí na nečekané cesty. Všechny metafory mají při inscenování Lorcovy poetické balady opodstatnění, dokonce jsou i poměrně snadno čitelné. Pohromadě ale působí zbytečně odstředivě. Přesto i zde někteří herci – především již zmíněná Pavlína Štorková a Filip Kaňkovský (jako Leonardo, s nímž uprchne z vlastní svatby), to podstatné odvyprávějí a perfektně zahrají.

Kronika ohlášené smrti mezi bílými pruhy látek a pestrobarevnými květy FOTO MICHAL HANČOVSKÝ

Oba texty jsou – vedle tolik podstatného chtíče – o smrti, zabíjení a vině. Pro obě inscenace je podstatná bílá barva a v některých ohledech až sterilní krása. V Kronice ohlášené smrti visí od stropu dlouhé kusy elastických látek; symbolizují prostěradlo, které nebylo při svatební noci poskvrněno krví, jindy to jsou šaty či kukly spoluobčanů, kteří nejednali. Výprava Jozefa Huga Čačka společně s light designem a projekcemi Lukáše Dřevjaného vytváří na jevišti něžnost, prchavost, ale (společně s květinami mnoha barev a tvarů) i impresi slunných krajů. Jakub Kopecký Krvavou svatbu prosvětluje zrcadly a zářivkami, také bílým nábytkem, což kontrastuje se syrovostí dřeva a rzí pily a jiných stojů v druhé části. A nad tím se vznáší Nevěsta ověšená šperky s povlávajícím závojem (vypadá jako z Muchova obrazu). Simona Rybáková zvolila jasnou barevnou symboliku kostýmů – muži v černém, ženy často v žlutém (jako sluneční paprsky nutné pro život). A samozřejmě ani v jednom divadelním díle nechybí nože, které tuto křehkost rozbíjí a drtí.

Duo SKUTR ve Stavovském divadle ukázalo, co umí znamenitě – metafory a funkční ornamenty, přesto nepřekročilo svůj stín (měřeno například Pěnou dní, Evženem Oněginem a Labutím jezerem v Klicperově divadle, volím-li inscenace o lásce, ve kterých se ne- ocitla fragmentárnost na pokraji sdělnosti). Jan Holec se svým Spektáklem vytvořil inscenaci, která se v mnohém divadelním dílům těchto zavedených tvůrců podobá. Hledali cestu, která by byla jižně temperamentní a přitom ne pouze lokální, a vytvořili smyslovou opulentnost. Hudba, obraz a pohyb jsou pro ně zásadní složky inscenace, nejen doplňky, a své inscenace tentokrát ošperkovali vydatně. Chtěli odvyprávět nadčasové a až archetypální příběhy a paradoxně sdělili jen několik známých úryvků. Přemíra dobrého téměř vždy někoho nadchne a někoho znechutí. Přiznávám, já jsem se tentokrát ocitla ve zlatém středu. Ale těším se na příště, protože všechny tři pokládám za výjimečně imaginativní režiséry.

Národní divadlo – Federico García Lorca: Krvavá svatba. Překlad Vladimír Mikeš. Režie SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), dramaturgie Ilona Smejkalová, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, hudba Petr Kaláb, světelný design SKUTR a Jakub Kopecký. Premiéra 16. března 2017 ve Stavovském divadle.

Divadlo Spektákl – Gabriel García Márquez: Kronika ohlášené smrti. Režie Jan Holec, dramaturgie David Košťák, výprava Jozef Hugo Čačko, light design a projekce Lukáš Dřevjaný, výběr hudby Jan Holec, klavírní nahrávka Jakub Borovanský, pohybová spolupráce Martin Talaga. Premiéra 4. března 2017 ve Studiu Švandova divadla.

  • Autor: Lenka Dombrovská
  • Publikováno: 17. dubna 2017

Komentáře k článku: Španělské rytmy obrazy usmrcené

  1. Anežka Hrebiková

    Dobrý den,
    všimla jsem si toho už v recenzích Radmily Hrdinové, Jany Machalické a Tomáše Šťástky ke Krvavé svatbě a v tomto textu se to objevuje znovu. Mohu se zeptat, na jakém místě v inscenaci jste zahlédla jablka? Protože já jsem viděla pouze citrony, které jsou svou symbolikou zcela odlišné.
    viz např. detail traileru k inscenaci na webu ND, čas: 1:40
    Díky, A. Hrebiková

    18.04.2017 (12.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    • Lenka Dombrovská

      Dobrý den, pravděpodobně máte pravdu. Nechci mluvit za ostatní, ale já jsem z asi dvanácté řady viděla neurčité ovoce. To, že se ve středoevropském mozku automaticky vybaví jablko, je poměrně logické. (Pokud navíc máte divadelní zkušenosti s inscenacemi Vladimíra Morávka, který je miluje…) Za nepřesnost se omlouvám, Lenka Dombrovská

      18.04.2017 (13.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,