Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Krutá hra na pravdu

Režisér Ivo Krobot nenalezl v brněnském Divadle U stolu pouze útočiště, ale také svůj scénický formát. Po Příliš hlučné samotě a Havlově Audienci o tom opět přesvědčil – inscenací hry Augusta Strindberga Slečna Julie.

Hana Tomáš Briešťanská jako Julie omámí Jeana Zbyška Humpolce milostnými kouzly FOTO IVO DVOŘÁK

Hana Tomáš Briešťanská jako Julie omámí Jeana Zbyška Humpolce milostnými kouzly FOTO IVO DVOŘÁK

Jako vždy úsporná scéna: koberce naznačují noblesní interiér, ale stůl, židle nebo lože spíše místnost obývanou sluhou Jeanem. (V představení se setkáváme pouze s ním a se Slečnou Julií, z třetí postavy, kuchařky Kristiny, zůstal pouze hlas ozývající se ze záznamu z předpokládané „místnosti“ za zadním vchodem na scénu.) Důmyslně je využit také vstup do podpalubí – slyšíme odtamtud jako ze stáje občasná zaržání a odfrkávání koní, která přecházejí v krátké řezavé hudební vstupy umocňující napětí mezi oběma postavami na scéně.

Drama se odehrává za svatojánské červnové noci, jež bývala spojována i v hyperprudérním severském prostředí s milostnými kouzly, ale také s hrou na pravdu. K tomu, aby se stalo v prvé řadě hrou na pravdu, je předurčeno i setkání Julie s Jeanem.

Krátce po Štěpce v Petrolejových lampách se Haně Tomáš Briešťanské podařilo sugestivně ztvárnit další postavu, další heroinu svého druhu. Její slečna Julie je výrazná nejen ve chvílích, kdy se nechává ovládnout a posléze strhnout vášní, ale i v okamžicích, kdy je dostižena, ne-li smýkána prostředím, jež ji zformovalo. Jsou v ní divokost i vzpoura, je přesvědčivá ve všech do krajnosti vyhrocených polohách, zvládá prudké přechody mezi náladami, ale je zároveň ve všech gestech až úsporná, bez afektů a exaltovanosti. Zbyšek Humpolec jako Jean působí zpočátku dost neoblomně, jako by své repliky jen deklamoval, ale postupně se dostává své postavě pod kůži. Nejvíce věrohodný je jako parvenue, vědomý si své ceny, ale třeba i v okamžiku, kdy zjišťuje, jak v něm zplihla všechna svobodná předsevzetí ve chvíli, kdy jej hrabě, Juliin otec, volá k službě a on si zároveň s kabátem obléká svou sociální roli. Podobnou funkci, ale v opačném směru, má nejspíš plnit i odkládané dobové spodní prádlo, jehož se Julie s Jeanovou pomocí chvatně zbavuje ve chvíli, kdy se mají „poznat“ v biblickém smyslu slova.

Ve Strindbergově hře jsou časté narážky na evangelium nebo přímo citace z něj, například slova o tom, že první budou posledními a poslední prvními, stejně tak na výroky svatého Pavla – kde je hojný hřích, je hojná také milost atd. Julie doufá, že za to, co hodlá učinit, nebude souzena jako ti první, ale jako ti poslední: paradoxní stéblo naděje. Mottem Strindbergovy Slečny Julie by mohl ovšem být jiný Pavlův výrok: nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Ovšem přenesený do jiného souřadnicového systému: rozpor a napětí mezi vědomím a podvědomím, které třaskavě vyostřují tehdy akutní společenské rozdíly. Jak krásně seveřansky se o svatojanské noci sní o slunných švýcarských jezerech, jak se zdá snadné mít sbaleno k útěku, ale stačí jeden pohled zpátky a prchající tuhne v solný sloup. Kam se potom hnout?

Představitelka Slečny Julie nás také přesvědčuje o tom, že démonická stránka této postavy se nemusí projevovat ve strašidelných gestech, ale právě ve ztlumenosti, zmlknutí zrcadlícím učiněné rozhodnutí. Zády k divákům sestupuje dolů ke stáji, odkud se ozývalo podvědomé hlučení, s osudovou břitvou v ruce, již má posléze vztáhnout na svůj život. Ale jak lze projít dveřmi pouze namalovanými na zdi?

Divadlo U stolu – August Strindberg: Slečna Julie. Překlad František Frölich, režie a úprava Ivo Krobot, scéna Jan Konečný, kostýmy Alice Novotná, hudba Zdeněk Kluka. Premiéra 9. dubna 2016 na Sklepní scéně Divadla Husa na provázku.

  • Autor: Josef Mlejnek
  • Publikováno: 08. května 2016

Komentáře k článku: Krutá hra na pravdu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,