Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Krutá hra na pravdu

Režisér Ivo Krobot nenalezl v brněnském Divadle U stolu pouze útočiště, ale také svůj scénický formát. Po Příliš hlučné samotě a Havlově Audienci o tom opět přesvědčil – inscenací hry Augusta Strindberga Slečna Julie.

Hana Tomáš Briešťanská jako Julie omámí Jeana Zbyška Humpolce milostnými kouzly FOTO IVO DVOŘÁK

Hana Tomáš Briešťanská jako Julie omámí Jeana Zbyška Humpolce milostnými kouzly FOTO IVO DVOŘÁK

Jako vždy úsporná scéna: koberce naznačují noblesní interiér, ale stůl, židle nebo lože spíše místnost obývanou sluhou Jeanem. (V představení se setkáváme pouze s ním a se Slečnou Julií, z třetí postavy, kuchařky Kristiny, zůstal pouze hlas ozývající se ze záznamu z předpokládané „místnosti“ za zadním vchodem na scénu.) Důmyslně je využit také vstup do podpalubí – slyšíme odtamtud jako ze stáje občasná zaržání a odfrkávání koní, která přecházejí v krátké řezavé hudební vstupy umocňující napětí mezi oběma postavami na scéně.

Drama se odehrává za svatojánské červnové noci, jež bývala spojována i v hyperprudérním severském prostředí s milostnými kouzly, ale také s hrou na pravdu. K tomu, aby se stalo v prvé řadě hrou na pravdu, je předurčeno i setkání Julie s Jeanem.

Krátce po Štěpce v Petrolejových lampách se Haně Tomáš Briešťanské podařilo sugestivně ztvárnit další postavu, další heroinu svého druhu. Její slečna Julie je výrazná nejen ve chvílích, kdy se nechává ovládnout a posléze strhnout vášní, ale i v okamžicích, kdy je dostižena, ne-li smýkána prostředím, jež ji zformovalo. Jsou v ní divokost i vzpoura, je přesvědčivá ve všech do krajnosti vyhrocených polohách, zvládá prudké přechody mezi náladami, ale je zároveň ve všech gestech až úsporná, bez afektů a exaltovanosti. Zbyšek Humpolec jako Jean působí zpočátku dost neoblomně, jako by své repliky jen deklamoval, ale postupně se dostává své postavě pod kůži. Nejvíce věrohodný je jako parvenue, vědomý si své ceny, ale třeba i v okamžiku, kdy zjišťuje, jak v něm zplihla všechna svobodná předsevzetí ve chvíli, kdy jej hrabě, Juliin otec, volá k službě a on si zároveň s kabátem obléká svou sociální roli. Podobnou funkci, ale v opačném směru, má nejspíš plnit i odkládané dobové spodní prádlo, jehož se Julie s Jeanovou pomocí chvatně zbavuje ve chvíli, kdy se mají „poznat“ v biblickém smyslu slova.

Ve Strindbergově hře jsou časté narážky na evangelium nebo přímo citace z něj, například slova o tom, že první budou posledními a poslední prvními, stejně tak na výroky svatého Pavla – kde je hojný hřích, je hojná také milost atd. Julie doufá, že za to, co hodlá učinit, nebude souzena jako ti první, ale jako ti poslední: paradoxní stéblo naděje. Mottem Strindbergovy Slečny Julie by mohl ovšem být jiný Pavlův výrok: nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Ovšem přenesený do jiného souřadnicového systému: rozpor a napětí mezi vědomím a podvědomím, které třaskavě vyostřují tehdy akutní společenské rozdíly. Jak krásně seveřansky se o svatojanské noci sní o slunných švýcarských jezerech, jak se zdá snadné mít sbaleno k útěku, ale stačí jeden pohled zpátky a prchající tuhne v solný sloup. Kam se potom hnout?

Představitelka Slečny Julie nás také přesvědčuje o tom, že démonická stránka této postavy se nemusí projevovat ve strašidelných gestech, ale právě ve ztlumenosti, zmlknutí zrcadlícím učiněné rozhodnutí. Zády k divákům sestupuje dolů ke stáji, odkud se ozývalo podvědomé hlučení, s osudovou břitvou v ruce, již má posléze vztáhnout na svůj život. Ale jak lze projít dveřmi pouze namalovanými na zdi?

Divadlo U stolu – August Strindberg: Slečna Julie. Překlad František Frölich, režie a úprava Ivo Krobot, scéna Jan Konečný, kostýmy Alice Novotná, hudba Zdeněk Kluka. Premiéra 9. dubna 2016 na Sklepní scéně Divadla Husa na provázku.

  • Autor: Josef Mlejnek
  • Publikováno: 08. května 2016

Komentáře k článku: Krutá hra na pravdu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,