Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Krajiny zjizvených duší

Ve dvou pozoruhodných filmech, které měly předpremiéry na březnovém Febiofestu, hrají zásadní role zvířata a krajiny jako protipóly bezcitných lidí.

Agnieszka Mandat a Miroslav Krobot ve filmu Agnieszky Holland Přes kosti mrtvých FOTO ARCHIV

Svou novinku Přes kosti mrtvých, která festival zahajovala, označila její autorka, polská režisérka Agnieszka Holland, za anarchistický, feministicko-ekologický thriller s prvky černé komedie. Hrdinkou zdánlivého žánrového mišmaše, který ústí do mravně vypjatého podobenství, je umanutá venkovanka z ponuré kladské enklávy, kde jako by se zastavil čas. Samotářka z odlehlé chalupy, jenž žije v pohádkové symbióze s přírodou i se zvěří, se otřásá vztekem nad praktikami sousedů, kteří živočichy jen posedle zabíjejí či bezohledně vykořisťují. Tím nejbrutálnějším a nejarogantnějším je majitel liščí farmy, kde to vypadá jako ve středověké mučírně. Právě tento křupanský zbohatlík je jedné noci nalezen zamordovaný na kraji lesa. A stopy na místě činu nasvědčují fantasmagorické představě, že se stal obětí odplaty od rozezlených zvířat.

Osmašedesátiletá Agnieszka Holland – autorka famózního dramatu Hořící keř (2013) o následcích Palachova sebeupálení a lámání charakterů v počátcích normalizace – si s nadpřirozenými motivy pohrává i v jiných svých filmových příbězích. Třeba v mysteriu Julie na cestě domů (2002), v němž se matka nevyléčitelně nemocného kluka vypraví za ruským léčitelem a do podivína se zázračnými schopnostmi se zamiluje. Nebo v kronice Evropa, Evropa (1990), v níž osud židovského kluka, který se octne v elitní škole Hitlerjugend, místy připomíná absurdní tragikomedii.

Světoznámá filmařka, která spolupracovala také na kvalitních amerických seriálech (Treme, The Wire – Špína Baltimoru, Domek z karet), má i konzistentní občanské postoje. Formuluje je přesně, neutápí se v intelektuálských rádobymoudrostech a zřetelně rozlišuje dobro od zla. Vzpomínám si, jak při tiskovce k Hořícímu keři odpověděla na poněkud návodnou otázku ohledně rozdílů mezi českou a polskou podobou protikomunistického vzdoru. Běžní lidé na hrdinské činy nejsou stavění. V prosinci 1981 měla polská Solidarita deset milionů členů. Ale skutečný odboj za výjimečného stavu jich pak podstoupilo jen pár tisíc. Hrdinství jsou vždycky schopni pouze jednotlivci. Slabost a zbabělost patří k lidské přirozenosti stejně jako obyčejný žal, řekla tehdy režisérka.

O její mimořádné inteligenci, politickém a historickém rozhledu a mravní zásadovosti svědčí i její nejnovější film. Přízračný kolotoč nesmyslného násilí a drsných pomst, jež semele i uhýbavého faráře, v něm vyústí do pohádkového epilogu. A milostná scéna mezi stárnoucí hrdinkou (Agnieszka Mandat) a ulítlým entomologem (Miroslav Krobot) dokládá autorčinu ohleduplnost i filmařskou zručnost. Zároveň se dotýká ústředního tématu celé její tvorby: víry v lidskou pospolitost a nezaujatou lásku navzdory veškerým křivdám a zvěrstvům.

Složitější je to s názory jiného světoznámého filmaře, dvaašedesátiletého srbského režiséra Emira Kusturici, který letošní Febiofest rovněž osobně navštívil a představil na něm svou novinku – fantaskní féerii Na mléčné dráze. Absolvent pražské FAMU a laureát dvou Zlatých palem z festivalu v Cannes (za filmy Otec na služební cestě a Underground) vládne oslnivou obrazotvorností, která jeho nejnovější dílo povyšuje nad navenek romantickou agitku o očistné lásce uprostřed balkánského běsnění. Nad některými výjevy tohoto symbolického vyprávění – inspirovaného skutečnými událostmi – se tají dech. Třeba nad metaforou „zblázněného času“ znázorněného svéhlavými hodinami, jež zraňují všechny, kdo se je pokoušejí opravit. Nebo při jedné ze závěrečných scén odehrávající se v minovém poli, kde létají vzduchem rozervaná torza zabitých ovcí.

Také tento film má pohádkové prvky. Krajina v něm ožívá do podoby mlčenlivého svědka a zvířata jsou tu lidštější než vrahouni se samopaly a plamenomety. Zvrásněnou balkánskou scenérií – poznamenanou hrůzami tamějších bojů – kličkuje ústřední pár. Tvoří ho mírumilovný muzikant v podání samotného Kusturici a jeho milá, zádumčivá italsko-bosenská imigrantka (Monica Bellucci) pronásledovaná svým bývalým ctitelem. Smrtelně nebezpečný had tu funguje jako ochránce bezbranných, hrdinův věrný sokol rozhodne jeho souboj s posledním zakuklencem, prchající dvojici pomůže i poletující motýl a hejno včel. Příznačný je fakt, že strůjcem obludného zla nejsou znesváření Balkánci, nýbrž anonymní přepadové komando připomínající vojáky z mezinárodních sborů, což koresponduje s režisérovým osočováním Západu i s jeho přesvědčením, že současné Rusko legitimně čelí expanzi NATO a že ruská anexe Krymu je oprávněná.

Kusturicovy kontroverzní postoje – včetně obdivu k Vladimiru Putinovi – samozřejmě nelze ztotožňovat s jeho magicko-realistickou filmovou vizí. V epilogu se hrdina promění v poustevníka, který jako novodobý Sisyfos vláčí kamení, aby zakryl někdejší utrpení. Film – natož v autorově tradičním pojetí temného karnevalu – není politickým traktátem, který by měl poskytovat nějaké návody či řešení. Není třeba si dělat ani iluze o tom, že by v balkánském konfliktu nedocházelo k masakrům od všech válčících stran. Skrytý alibismus filmu i otevřeně proklamované názory jeho autora jsou nicméně problematické. Není v nich ani stopa společenské a mravní sebereflexe, například ohledně klíčového podílu Srbů na genocidách na Balkáně v průběhu 20. století. Vzdáleně se to podobá relativizacím českých zvěrstev během poválečného divokého odsunu Němců. Dokud se budou donekonečna obviňovat pouze „ti druzí“, z bludného kruhu barbarského násilí a nacionalistického primitivismu se nikdy nevymotáme. Agnieszka Holland, jež právě tato témata otevírá a duchaplně komentuje, je mi svými postoji daleko bližší.

Jan Foll

  • Autor: Jan Foll
  • Publikováno: 17. dubna 2017

Komentáře k článku: Krajiny zjizvených duší

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,