Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Krajiny zjizvených duší

Ve dvou pozoruhodných filmech, které měly předpremiéry na březnovém Febiofestu, hrají zásadní role zvířata a krajiny jako protipóly bezcitných lidí.

Agnieszka Mandat a Miroslav Krobot ve filmu Agnieszky Holland Přes kosti mrtvých FOTO ARCHIV

Svou novinku Přes kosti mrtvých, která festival zahajovala, označila její autorka, polská režisérka Agnieszka Holland, za anarchistický, feministicko-ekologický thriller s prvky černé komedie. Hrdinkou zdánlivého žánrového mišmaše, který ústí do mravně vypjatého podobenství, je umanutá venkovanka z ponuré kladské enklávy, kde jako by se zastavil čas. Samotářka z odlehlé chalupy, jenž žije v pohádkové symbióze s přírodou i se zvěří, se otřásá vztekem nad praktikami sousedů, kteří živočichy jen posedle zabíjejí či bezohledně vykořisťují. Tím nejbrutálnějším a nejarogantnějším je majitel liščí farmy, kde to vypadá jako ve středověké mučírně. Právě tento křupanský zbohatlík je jedné noci nalezen zamordovaný na kraji lesa. A stopy na místě činu nasvědčují fantasmagorické představě, že se stal obětí odplaty od rozezlených zvířat.

Osmašedesátiletá Agnieszka Holland – autorka famózního dramatu Hořící keř (2013) o následcích Palachova sebeupálení a lámání charakterů v počátcích normalizace – si s nadpřirozenými motivy pohrává i v jiných svých filmových příbězích. Třeba v mysteriu Julie na cestě domů (2002), v němž se matka nevyléčitelně nemocného kluka vypraví za ruským léčitelem a do podivína se zázračnými schopnostmi se zamiluje. Nebo v kronice Evropa, Evropa (1990), v níž osud židovského kluka, který se octne v elitní škole Hitlerjugend, místy připomíná absurdní tragikomedii.

Světoznámá filmařka, která spolupracovala také na kvalitních amerických seriálech (Treme, The Wire – Špína Baltimoru, Domek z karet), má i konzistentní občanské postoje. Formuluje je přesně, neutápí se v intelektuálských rádobymoudrostech a zřetelně rozlišuje dobro od zla. Vzpomínám si, jak při tiskovce k Hořícímu keři odpověděla na poněkud návodnou otázku ohledně rozdílů mezi českou a polskou podobou protikomunistického vzdoru. Běžní lidé na hrdinské činy nejsou stavění. V prosinci 1981 měla polská Solidarita deset milionů členů. Ale skutečný odboj za výjimečného stavu jich pak podstoupilo jen pár tisíc. Hrdinství jsou vždycky schopni pouze jednotlivci. Slabost a zbabělost patří k lidské přirozenosti stejně jako obyčejný žal, řekla tehdy režisérka.

O její mimořádné inteligenci, politickém a historickém rozhledu a mravní zásadovosti svědčí i její nejnovější film. Přízračný kolotoč nesmyslného násilí a drsných pomst, jež semele i uhýbavého faráře, v něm vyústí do pohádkového epilogu. A milostná scéna mezi stárnoucí hrdinkou (Agnieszka Mandat) a ulítlým entomologem (Miroslav Krobot) dokládá autorčinu ohleduplnost i filmařskou zručnost. Zároveň se dotýká ústředního tématu celé její tvorby: víry v lidskou pospolitost a nezaujatou lásku navzdory veškerým křivdám a zvěrstvům.

Složitější je to s názory jiného světoznámého filmaře, dvaašedesátiletého srbského režiséra Emira Kusturici, který letošní Febiofest rovněž osobně navštívil a představil na něm svou novinku – fantaskní féerii Na mléčné dráze. Absolvent pražské FAMU a laureát dvou Zlatých palem z festivalu v Cannes (za filmy Otec na služební cestě a Underground) vládne oslnivou obrazotvorností, která jeho nejnovější dílo povyšuje nad navenek romantickou agitku o očistné lásce uprostřed balkánského běsnění. Nad některými výjevy tohoto symbolického vyprávění – inspirovaného skutečnými událostmi – se tají dech. Třeba nad metaforou „zblázněného času“ znázorněného svéhlavými hodinami, jež zraňují všechny, kdo se je pokoušejí opravit. Nebo při jedné ze závěrečných scén odehrávající se v minovém poli, kde létají vzduchem rozervaná torza zabitých ovcí.

Také tento film má pohádkové prvky. Krajina v něm ožívá do podoby mlčenlivého svědka a zvířata jsou tu lidštější než vrahouni se samopaly a plamenomety. Zvrásněnou balkánskou scenérií – poznamenanou hrůzami tamějších bojů – kličkuje ústřední pár. Tvoří ho mírumilovný muzikant v podání samotného Kusturici a jeho milá, zádumčivá italsko-bosenská imigrantka (Monica Bellucci) pronásledovaná svým bývalým ctitelem. Smrtelně nebezpečný had tu funguje jako ochránce bezbranných, hrdinův věrný sokol rozhodne jeho souboj s posledním zakuklencem, prchající dvojici pomůže i poletující motýl a hejno včel. Příznačný je fakt, že strůjcem obludného zla nejsou znesváření Balkánci, nýbrž anonymní přepadové komando připomínající vojáky z mezinárodních sborů, což koresponduje s režisérovým osočováním Západu i s jeho přesvědčením, že současné Rusko legitimně čelí expanzi NATO a že ruská anexe Krymu je oprávněná.

Kusturicovy kontroverzní postoje – včetně obdivu k Vladimiru Putinovi – samozřejmě nelze ztotožňovat s jeho magicko-realistickou filmovou vizí. V epilogu se hrdina promění v poustevníka, který jako novodobý Sisyfos vláčí kamení, aby zakryl někdejší utrpení. Film – natož v autorově tradičním pojetí temného karnevalu – není politickým traktátem, který by měl poskytovat nějaké návody či řešení. Není třeba si dělat ani iluze o tom, že by v balkánském konfliktu nedocházelo k masakrům od všech válčících stran. Skrytý alibismus filmu i otevřeně proklamované názory jeho autora jsou nicméně problematické. Není v nich ani stopa společenské a mravní sebereflexe, například ohledně klíčového podílu Srbů na genocidách na Balkáně v průběhu 20. století. Vzdáleně se to podobá relativizacím českých zvěrstev během poválečného divokého odsunu Němců. Dokud se budou donekonečna obviňovat pouze „ti druzí“, z bludného kruhu barbarského násilí a nacionalistického primitivismu se nikdy nevymotáme. Agnieszka Holland, jež právě tato témata otevírá a duchaplně komentuje, je mi svými postoji daleko bližší.

Jan Foll

  • Autor: Jan Foll
  • Publikováno: 17. dubna 2017

Komentáře k článku: Krajiny zjizvených duší

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,