Koza aneb Kdo je Sylvie? v režii Víta Vencla měla mít premiéru na malé scéně libereckého Divadla F. X. Šaldy už koncem loňského roku, ale kvůli administrativnímu šumu někde na cestě mezi divadlem a autorem, resp. jeho agentem, se oficiálně o několik měsíců opozdila.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Koza jako obětní beránek?

Hra Edwarda Albeeho Koza aneb Kdo je Sylvie? v režii Víta Vencla měla mít premiéru na malé scéně libereckého Divadla F. X. Šaldy už koncem loňského roku, ale kvůli administrativnímu šumu někde na cestě mezi divadlem a autorem, resp. jeho agentem, se oficiálně o několik měsíců opozdila. Děj Albeeho dramatu je poměrně prostý. Stejně jako se Kafkův Řehoř Samsa v Proměně jednoho dne probudí znehybnělý v hmyzí existenci, veleúspěšného amerického architekta středního věku Martina potká to, že se zamiluje do kozy. Nejde tedy o satiru na uvolněné americké mravy v sedmdesátých letech minulého století, nebo dokonce o snahu prosazování zoofilie jako nového životního stylu ve světě zformovaném moderním relativismem do té míry, že je v něm cokoli dovoleno. Ani nejde o dovozování falešných principií ad absurdum. Martin se v průběhu představení svěřuje s tím, že navštěvoval nějaký terapeutický kroužek, jehož účastníci se snažili od své zoofilní úchylky osvobodit, ale on na rozdíl od nich chápe svoji situaci – podobně jako zmíněný Samsa (Sám jsa) – jako něco přirozeného, „daného“. Jméno kozy, Sylvie, odkazuje v textu hry k milostné písni ze Shakespearovy hry Dva kavalíři veronští, ale Silvia se také dle legendy jmenovala matka zakladatelů věčného města, vestálka, jež počala oba syny v rozporu se svým posláním: chlapci pak vyrůstali s vlky a odkojila je vlčice. Transgresí máme v tomto příběhu hned několik. Mohli bychom pak Albeeho hru chápat také jako zpochybnění „zákonů obce“: jsou její zvyklosti ustaveny jenom proto, aby byla zajištěna vláda řádu nad chaosem? Ale nejblíže pravdě je patrně vyšinutí, vymknutí moderního jedince nejen ze sociálních vazeb, ale také a především z instinktivních prapodstat jeho existence, po němž si jeho hlubinná čidla hledají identifikaci naslepo. Člověk se nerozhodne pro to nebo pro ono, ale posunou se v něm „geologické vrstvy“.

Vítu Venclovi se při jeho dramaturgickém výkladu Albeeho díla podařilo udržet v rukou všechny konce jedné absurdní hole a podpořili ho v tom i herci. Martin Polách je v roli svého jmenovce poněkud usedlý introvert, bystrý a zároveň bezbranný. Přímo protiklad protřelého a cynického přítele a kolegy ze studií Rosse (Martin Stránský), který s ním přichází natočit rozhovor o jeho vítězném projektu při lukrativní zakázce. Oba hrají se vší vážností a zároveň se vší upřímností – tím nemá být řečeno, že hra musí být prosta komického napětí, naopak, oba předvedou hned v úvodu znamenitý skeč. Diváci se spontánně smějí, ale smích vyústí v úlek, jaký pociťujeme ve chvíli, kdy nám znenáhla mizí pevná půda pod nohama. Ross Martinův absurdní problém „správně“ nepochopil a řeší jej jako pouhý malér. Nejvýraznější postavou na scéně je však Markéta Tallerová v roli Martinovy manželky Stevie. Když se dozví o manželově problému, cítíme, jak v ní všechno vře. Zlomenost, výčitky, štítivé hysterické reakce, ale nikdy není u postavy narušena rovnováha mezi nitrem a povrchem. V inscenaci nehraje pasivní roli ani interiér bytu, postupně se proměňuje k obrazu zborcených vztahů – Stevie ničí nábytek, rozbíjí nádobí, vázy, takže nakonec nezůstane kámen na kameni, kniha vedle knihy. Příjemně překvapil Tomáš Váhala v roli homosexuálního Billyho, syna Stevie a Martina, s nímž oba jednají spíše jako s nedospělcem, ne-li přímo dítětem. Jeho vstupy nebo repliky nepostrádají vnitřní sílu a naléhavost, obzvlášť v dialogu s otcem téměř na konci hry.

Jde v zoufalém závěrečném aktu Stevie (likvidace Sylvie) o pouhou mstu? Patrně na prvním místě. Ale možná rovněž, soudě podle zaklínání (nebo zvláštního tónu v hlase Stevie), o rituální oběť, odkazující k předhistorickým nebo raně historickým dobám, kdy tajemné lidské viny odnášela (v obojím smyslu slova) zvířata. Aby se porušený obraz mohl alespoň zčásti vrátit zpět.

Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Edward Albee: Koza aneb Kdo je Sylvie? Překlad Jiří Josek. Režie Vít Vencl, výprava Jitka Kotíková. Premiéra 11. dubna 2012. (Psáno z reprízy 27. dubna 2012.)

  • Autor: Josef Mlejnek
  • Publikováno: 13. června 2012

Komentáře k článku: Koza jako obětní beránek?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


13. 9.-26. 9. 2016

Číslo 15/2016 (13. 9.-26. 9. 2016)

Obsah čísla 15/2016

Sukces měsíce

Limbo (Austrálie): Limbo

sukces Letní Letné 2016

Dotazník

Petr Horníček

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Kladenská fraška, díl...

S mírnou nadsázkou lze tvrdit, že...

Fejeton

České léto, horké září

Letošní léto bylo, jak má být. My...

Glosa

Vyhovuje Pan Nikdo

Byl bych velmi rád, kdyby se Proces...

Opera poprvé v Karlíně

V úterý 13. září zahájil soubor...

Tryzna za lepší včerejšky

Léto bylo opravdu vzrušující, plné...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Slovenské národné divadlo uvede 20. a...

Kritika

Na Smíchově hoří

Německá spisovatelka Sudabeh Mohafez...

Honba za snem ostravskou...

Režisérka Anna Klimešová uvedla se...

Hospodské theatrum mundi

Filosofu a básníku Ladislavu Klímovi...

Město na dně Venuše

Inscenace Zlaté město Chemického...

S tím Uhdem je ale legrace,...

V rámci volného cyklu Česká (a...

Čím větší, tím lepší?...

Letní Letná českým divákům...

Dürrenmatt baví Brno

Když Friedrich Dürrenmatt vyhověl...

Kritický žebříček 15/2016...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2016...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

De facto zázrak

Skladatel, dirigent a flétnista Petr...

Čím větší, tím lepší?...

Letní Letná českým divákům...

Rozhovor

Ondřej Hýbl: Kjógen je jako...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Rosťa Novák: Vracím se na...

Rozhovor s principálem Cirku La Putyka

Kontext

Dobrat se pravdy poezií –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Fagi a divadlo

Nominace na Cenu Divadelních...

Ceny Divadelních novin budou letos...

Cesta k divadlu

Národní muzeum informuje

Evropské fórum hereckých...

Herecká asociace informuje

Podoby – Genetika

Stručný obsah příspěvku zde není...

DIOD – Divadlo otevřených...

Místa pro „nová“ divadla

Došlo do redakce

Jan Vodňanský / Petr Skoumal &...

Snaživé obrázky z...

knihovnička

Autora, nebo život!

Autora, nebo život!

FRANK HOMEYER

Druhý ročník Festivalu nahých forem...

Zahraničí

Co prosťáčkovi peep show, ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Výročí

Výročí 16.−30. září

Muroň Eduard, herec (16. 9. 1931) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zahradní slavnosti...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2016



Obsah,