Koza aneb Kdo je Sylvie? v režii Víta Vencla měla mít premiéru na malé scéně libereckého Divadla F. X. Šaldy už koncem loňského roku, ale kvůli administrativnímu šumu někde na cestě mezi divadlem a autorem, resp. jeho agentem, se oficiálně o několik měsíců opozdila.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Koza jako obětní beránek?

Hra Edwarda Albeeho Koza aneb Kdo je Sylvie? v režii Víta Vencla měla mít premiéru na malé scéně libereckého Divadla F. X. Šaldy už koncem loňského roku, ale kvůli administrativnímu šumu někde na cestě mezi divadlem a autorem, resp. jeho agentem, se oficiálně o několik měsíců opozdila. Děj Albeeho dramatu je poměrně prostý. Stejně jako se Kafkův Řehoř Samsa v Proměně jednoho dne probudí znehybnělý v hmyzí existenci, veleúspěšného amerického architekta středního věku Martina potká to, že se zamiluje do kozy. Nejde tedy o satiru na uvolněné americké mravy v sedmdesátých letech minulého století, nebo dokonce o snahu prosazování zoofilie jako nového životního stylu ve světě zformovaném moderním relativismem do té míry, že je v něm cokoli dovoleno. Ani nejde o dovozování falešných principií ad absurdum. Martin se v průběhu představení svěřuje s tím, že navštěvoval nějaký terapeutický kroužek, jehož účastníci se snažili od své zoofilní úchylky osvobodit, ale on na rozdíl od nich chápe svoji situaci – podobně jako zmíněný Samsa (Sám jsa) – jako něco přirozeného, „daného“. Jméno kozy, Sylvie, odkazuje v textu hry k milostné písni ze Shakespearovy hry Dva kavalíři veronští, ale Silvia se také dle legendy jmenovala matka zakladatelů věčného města, vestálka, jež počala oba syny v rozporu se svým posláním: chlapci pak vyrůstali s vlky a odkojila je vlčice. Transgresí máme v tomto příběhu hned několik. Mohli bychom pak Albeeho hru chápat také jako zpochybnění „zákonů obce“: jsou její zvyklosti ustaveny jenom proto, aby byla zajištěna vláda řádu nad chaosem? Ale nejblíže pravdě je patrně vyšinutí, vymknutí moderního jedince nejen ze sociálních vazeb, ale také a především z instinktivních prapodstat jeho existence, po němž si jeho hlubinná čidla hledají identifikaci naslepo. Člověk se nerozhodne pro to nebo pro ono, ale posunou se v něm „geologické vrstvy“.

Vítu Venclovi se při jeho dramaturgickém výkladu Albeeho díla podařilo udržet v rukou všechny konce jedné absurdní hole a podpořili ho v tom i herci. Martin Polách je v roli svého jmenovce poněkud usedlý introvert, bystrý a zároveň bezbranný. Přímo protiklad protřelého a cynického přítele a kolegy ze studií Rosse (Martin Stránský), který s ním přichází natočit rozhovor o jeho vítězném projektu při lukrativní zakázce. Oba hrají se vší vážností a zároveň se vší upřímností – tím nemá být řečeno, že hra musí být prosta komického napětí, naopak, oba předvedou hned v úvodu znamenitý skeč. Diváci se spontánně smějí, ale smích vyústí v úlek, jaký pociťujeme ve chvíli, kdy nám znenáhla mizí pevná půda pod nohama. Ross Martinův absurdní problém „správně“ nepochopil a řeší jej jako pouhý malér. Nejvýraznější postavou na scéně je však Markéta Tallerová v roli Martinovy manželky Stevie. Když se dozví o manželově problému, cítíme, jak v ní všechno vře. Zlomenost, výčitky, štítivé hysterické reakce, ale nikdy není u postavy narušena rovnováha mezi nitrem a povrchem. V inscenaci nehraje pasivní roli ani interiér bytu, postupně se proměňuje k obrazu zborcených vztahů – Stevie ničí nábytek, rozbíjí nádobí, vázy, takže nakonec nezůstane kámen na kameni, kniha vedle knihy. Příjemně překvapil Tomáš Váhala v roli homosexuálního Billyho, syna Stevie a Martina, s nímž oba jednají spíše jako s nedospělcem, ne-li přímo dítětem. Jeho vstupy nebo repliky nepostrádají vnitřní sílu a naléhavost, obzvlášť v dialogu s otcem téměř na konci hry.

Jde v zoufalém závěrečném aktu Stevie (likvidace Sylvie) o pouhou mstu? Patrně na prvním místě. Ale možná rovněž, soudě podle zaklínání (nebo zvláštního tónu v hlase Stevie), o rituální oběť, odkazující k předhistorickým nebo raně historickým dobám, kdy tajemné lidské viny odnášela (v obojím smyslu slova) zvířata. Aby se porušený obraz mohl alespoň zčásti vrátit zpět.

Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Edward Albee: Koza aneb Kdo je Sylvie? Překlad Jiří Josek. Režie Vít Vencl, výprava Jitka Kotíková. Premiéra 11. dubna 2012. (Psáno z reprízy 27. dubna 2012.)

  • Autor: Josef Mlejnek
  • Publikováno: 13. června, 2012

Komentáře k článku: Koza jako obětní beránek?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 09/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


26. 4.-9. 5. 2016

Číslo 09/2016 (26. 4.-9. 5. 2016)

Obsah čísla 09/2016

Sloupek

Očekávání

Když je na nějaký divadelní prostor...

Komentář

Už víme, jak jim bylo

Čapkům, Peroutkům, Langerům,...

Sukces měsíce

Divadlo v pohybu X: Smějící...

Divadlo Husa na provázku v Divadle...

Glosa

Nefňukejte! Vzkazuje The Tap...

Po mnoha letech úspěšného...

Kladenské divadlo otevírá...

Otevření rekonstruované budovy...

Kronika

Jednou větou

Na bludný balvan v hukvaldské oboře...

Kritika

Continuo naruby

Divadlo Continuo představilo v...

Velká gesta jihlavské...

Režisérka Věra Herajtová chtěla v...

Labyrint bolestné duše a...

Jedna z nejprogresivnějších...

Divadlo miluju, film žeru!

Laskavě nevážný, někdy ironicky...

S ironií životem...

Na scénu HaDivadla se režiséru Ivanu...

Schimmelpfennigova apokalypsa...

Hru Rolanda Schimmelpfenniga Wenn, dann:...

Kometa do skály zakletá...

Česká dramatička Lenka Lagronová...

Vizuální smrt Malého prince

Mohla to být událost. Oceňovaný...

Nebýt nikomu na obtíž

Olga Havlová se v podání Pavlíny...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 9/2016...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Marek Cisovský: Herectví je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Olga Dabrowská: Láska,...

Rozhovor s filmovou režisérkou

Kontext

Markéta Fantová: Pražské...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Pavel Šmok – nejen symbol...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Nezávislá...

Tak bych to přeložil z plynulý...

Došlo do redakce

Krystyna a Přátelé: Jeden taniec CD,...

Martina Trchová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

Dům čtyř múz v naději…

Herecká asociace informuje

Stará aréna Ostrava

Místa pro „nová“ divadla

Levínský píše Uhdemu

Když jsem Ti psal o kladenském...

ALLES GUTE

Divadlo Sklep slaví 45. narozeniny.

Zahraničí

Divadlo ve službách...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sjón: …a probudí se mrtvá...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Jan Badalec (30. 3. 1960 Praha – 29....

Výročí

Výročí 1.−15. května

Meluzín František, herec (1. 5. 1926)...

Paměti, záznamy, deníky

Smích léčí

Lehce po poledni přicházím na...

Příloha

Kmeny I – Argentinské tango...

Když nedávno vydal Vladimír 518...

Petr Nikl: Jako když...

Jelikož profil Petra Nikla vychází v...

Probuzení tanečnic v...

O tanečních událostech, které v...

Alina Nanu: Balet je vášeň

V rámci Taneční zóny 1/2016, z...

Taneční zóna zahajuje 20....

Drazí přátelé… Tímto oslovením...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 09/2016



Obsah,