Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Komedie o dvou koncích

Pravda, i hůl má dva konce. Záleží na tom, z které strany ji uchopíte. Pokud z té negativní, promění se vám na hůl k výprasku. A že by v případě předčasného konce souboru Divadla Komedie bylo koho bít. Především magistrátní politiky a úředníky, kteří si nevidí na špičku nosu. Museli slyšet a číst horem dolem, že kvůli jejich pocitu důležitosti skončí nejosobitější pražská scéna, ale že by to s nimi hnulo? Naopak, jejich důležitost nakynula: bude nám tu snad nějaký humělec dávat finanční ultimáta? Nezapomínejme ale, že o grantech spolurozhodovala komise, v níž už zasedali divadelní odborníci. Změří dnes někdo jejich odborný nos? Také jsem si nevšiml, že by pražská kulturní veřejnost na protest zaplavila Mariánské náměstí jako ve slavných dobách richterovských pilířů a dotací na vstupenku. Více než rok ohlášený funus Komedie probíhal důstojným krokem, diváci se v hojném počtu přicházeli rozloučit s žijícím nebožtíkem. Ale zanechme sebemrskačství a zkusme hůl popadnout z druhého konce, rázem se změní v klacek k popohánění líného mezka českého divadla.

Pražské komorní divadlo v čele s Dušanem Pařízkem a Davidem Jařabem začalo operovat v prostorách Komedie od roku 2002 bez většího zájmu diváků i kritiky. Já sám jsem uvěřil dost pozdě – až se Schwabovým Antiklimaxem, ale pak už vše do sebe dramaticky zapadalo jako po zdlouhavé, ale nutné expozici. Vytrvalost a věrnost sama sobě se vyplatila, řečeno sice banálně, ale srozumitelně k těm, co ještě otálejí na začátku. Režiséři Pařízek a Jařab stvořili výjimečný styl Komedie stejně přirozeně, jako se konzervativně paličatý mezek může změnit v pracovité a užitečné zvíře, o které je zájem i na evropských tržištích.

Objevná, progresivní dramaturgie, provokativně minimalistická scénografie a režie rozpuštěná v minuciózně přesném hereckém výrazu. Nebudu přidávat další charakteristiky, ani vyjmenovávat jednotlivé inscenace a herce, to už teď bude starostí teatrologů, aby pojmenovali patrně nejzásadnější přínos, jaký české divadlo ve svém polistopadovém období získalo érou souboru Divadla Komedie. Chtěl bych se jen pozastavit u detailu, jakým končí bezeslovná, krutě krásná inscenace Hodina ve které jsme o sobě nevěděli, s níž se soubor rozloučil se svými diváky. Jeden z herců při něm rezignovaně loupe cibuli, od slupky až na mnohovrstevnatou dužinu, která, jak víme, neskrývá ani jádro, ani duši, natož zprávu či poselství. Loupání cibule je metaforou zmaru a prázdna, což se mi u souboru Komedie ani trochu nezamlouvá. Pravý opak je pravdou, tedy pokud věříme zákonu o zachování energie. Desetiletí intenzivní práce se nerozplyne do ztracena, jsou jí nabiti herci i jejich diváci; získali měřítko, jak divadlo může a má působit. Velkou inspiraci znamená předčasný konec Komedie i pro ostatní divadelníky. Nemyslím tím jen svou jedinečnou poetikou či způsobem práce, každý nemusí mít tolik talentu a štěstí, ale každý se může chovat sebevědoměji než dosud. Pařízkovo gesto, kdy odmítl prodlužovat existenci souboru, pokud nezíská odpovídající podmínky pro jeho vývoj, takovou inspirací už jednou provždy zůstane.

  • Autor: Richard Erml
  • Publikováno: 24. června 2012

Komentáře k článku: Komedie o dvou koncích

  1. Jakub Škorpil

    Vážený Richarde i ostatní případní čtenáři.
    Můj odborný nos je k přeměření kdykoli k mání.
    (pro nedůvtipné: na svém někdejším rozhodnutí bych ani dnes neměnil)
    Jakub Škorpil

    25.06.2012 (22.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  2. Vojtěch Varyš

    zánik neoplakávám, protože 10 let je samozřejmě moc vždycky, ale zároveň Komedii beru jako jediné divadlo, jehož v současné Praze je skutečně škoda – těším se, až skončí ty další, a doufám, že to nebude dlouho trvat:-)

    26.06.2012 (17.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 6.-1. 9. 2016

Číslo 13/2016 (21. 6.-1. 9. 2016)

Obsah čísla 13/2016

Sloupek

Poslední sloupek

Setkal jsem se nedávno v kavárně s...

Komentář

Sukces měsíce

Ch. W. Gluck: Orfeus a...

Koprodukce Hudební fakulty a Divadelní...

Dotazník

Vladimír Marek

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Zrušit, nebo novelizovat?

Podle legislativního plánu vlády má...

Názor

Glosa

Ediční čin, nebo...

Bezmála sedmisetstránková kniha...

Anketa

Po sezoně a před...

Konec divadelní sezony si zaslouží...

Reportáž

Kritika

Depresivní děti dospěle

Ve stísněném předsálí Venuše ve...

Žádná luza, perfektní...

Poslechnout si zase jednou operu...

Doba ledová v Čechii

Poslední premiérou sezony v...

Mezi minulostí a...

Jako poslední činoherní premiéru...

Vyhaslý rocker Oblomov

Po Haně Burešové a Štěpánu...

Při mém zeleném ptáku, to...

Do poměrně zkostnatělého prostředí...

Evžen Oněgin za železnou...

Puškinův Evžen Oněgin jako příběh...

Pochybnost anglicky zvaná...

Když v roce 2012 uvedlo Dejvické...

Mlč a tanči!

Po osmdesáti letech se na scénu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2016...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Tomáš Dianiška: Láká mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

SKUTR: Bystrouška je...

Rozhovor s režijním tandemem

Kauza

Kontext

Hrdinové a padouši po...

Úvahy filmové

Důlní divadlo

Letošní osmý ročník festivalu Dream...

Divadelní svět Brno o...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Co se stalo U...

Žena Marie se vracela z venčení psa v...

Došlo do redakce

Jan V. Kratochvíl: Básník okamžiku...

Muzeum české loutky a...

Národní muzeum informuje

Prázdninové spočinutí

Herecká asociace informuje

Divadlo na cucky Olomouc

Místa pro „nová“ divadla

Levínský píše Uhdemu

Když už se nedostanu do Berlína a po...

NA LETNÍ LETNÉ

V polovině srpna začíná festival...

Zahraničí

Divadelní Oscaři – Tony...

V neděli 12. června byly v newyorském...

Divadlo nesené vánkem

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Adolf Born (12. 6. 1930 České Velenice...

Paměti, záznamy, deníky

Divadla v lesích a na...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Příloha

Česko-polsko-slovenské...

První ročník mezinárodního...

Jan Klata: Nebojte se

Už třetí sezonu je režisér Jan...

Krystian Lupa: Politika je...

Práce polského režiséra, scénografa...

Setkání divadel střední...

V Divadle pod Palmovkou na přelomu...

Dnes o všem pochybuji –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2016



Obsah,