Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Komedie o dvou koncích

Pravda, i hůl má dva konce. Záleží na tom, z které strany ji uchopíte. Pokud z té negativní, promění se vám na hůl k výprasku. A že by v případě předčasného konce souboru Divadla Komedie bylo koho bít. Především magistrátní politiky a úředníky, kteří si nevidí na špičku nosu. Museli slyšet a číst horem dolem, že kvůli jejich pocitu důležitosti skončí nejosobitější pražská scéna, ale že by to s nimi hnulo? Naopak, jejich důležitost nakynula: bude nám tu snad nějaký humělec dávat finanční ultimáta? Nezapomínejme ale, že o grantech spolurozhodovala komise, v níž už zasedali divadelní odborníci. Změří dnes někdo jejich odborný nos? Také jsem si nevšiml, že by pražská kulturní veřejnost na protest zaplavila Mariánské náměstí jako ve slavných dobách richterovských pilířů a dotací na vstupenku. Více než rok ohlášený funus Komedie probíhal důstojným krokem, diváci se v hojném počtu přicházeli rozloučit s žijícím nebožtíkem. Ale zanechme sebemrskačství a zkusme hůl popadnout z druhého konce, rázem se změní v klacek k popohánění líného mezka českého divadla.

Pražské komorní divadlo v čele s Dušanem Pařízkem a Davidem Jařabem začalo operovat v prostorách Komedie od roku 2002 bez většího zájmu diváků i kritiky. Já sám jsem uvěřil dost pozdě – až se Schwabovým Antiklimaxem, ale pak už vše do sebe dramaticky zapadalo jako po zdlouhavé, ale nutné expozici. Vytrvalost a věrnost sama sobě se vyplatila, řečeno sice banálně, ale srozumitelně k těm, co ještě otálejí na začátku. Režiséři Pařízek a Jařab stvořili výjimečný styl Komedie stejně přirozeně, jako se konzervativně paličatý mezek může změnit v pracovité a užitečné zvíře, o které je zájem i na evropských tržištích.

Objevná, progresivní dramaturgie, provokativně minimalistická scénografie a režie rozpuštěná v minuciózně přesném hereckém výrazu. Nebudu přidávat další charakteristiky, ani vyjmenovávat jednotlivé inscenace a herce, to už teď bude starostí teatrologů, aby pojmenovali patrně nejzásadnější přínos, jaký české divadlo ve svém polistopadovém období získalo érou souboru Divadla Komedie. Chtěl bych se jen pozastavit u detailu, jakým končí bezeslovná, krutě krásná inscenace Hodina ve které jsme o sobě nevěděli, s níž se soubor rozloučil se svými diváky. Jeden z herců při něm rezignovaně loupe cibuli, od slupky až na mnohovrstevnatou dužinu, která, jak víme, neskrývá ani jádro, ani duši, natož zprávu či poselství. Loupání cibule je metaforou zmaru a prázdna, což se mi u souboru Komedie ani trochu nezamlouvá. Pravý opak je pravdou, tedy pokud věříme zákonu o zachování energie. Desetiletí intenzivní práce se nerozplyne do ztracena, jsou jí nabiti herci i jejich diváci; získali měřítko, jak divadlo může a má působit. Velkou inspiraci znamená předčasný konec Komedie i pro ostatní divadelníky. Nemyslím tím jen svou jedinečnou poetikou či způsobem práce, každý nemusí mít tolik talentu a štěstí, ale každý se může chovat sebevědoměji než dosud. Pařízkovo gesto, kdy odmítl prodlužovat existenci souboru, pokud nezíská odpovídající podmínky pro jeho vývoj, takovou inspirací už jednou provždy zůstane.

  • Autor: Richard Erml
  • Publikováno: 24. června 2012

Komentáře k článku: Komedie o dvou koncích

  1. Jakub Škorpil

    Vážený Richarde i ostatní případní čtenáři.
    Můj odborný nos je k přeměření kdykoli k mání.
    (pro nedůvtipné: na svém někdejším rozhodnutí bych ani dnes neměnil)
    Jakub Škorpil

    25.06.2012 (22.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  2. Vojtěch Varyš

    zánik neoplakávám, protože 10 let je samozřejmě moc vždycky, ale zároveň Komedii beru jako jediné divadlo, jehož v současné Praze je skutečně škoda – těším se, až skončí ty další, a doufám, že to nebude dlouho trvat:-)

    26.06.2012 (17.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,