Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Když je v Praze Fringe (No. 6)

Celkem depresivní den – nic se nedaří, jak by mělo, nějaké skvrny na Slunci (byla to Venuše přelétající přes jeho tvář) a z toho všeho vyplývající pocit absolutní marnosti života. Co s tím? Vlastně se nic neděje, někteří jsou na tom jistě hůř…

V takové náladě mířím do Divadla Inspirace na představení Kelder, aniž o něm cokoliv tuším. Po jeho skončení odcházím zcela vyrovnaná – prožila jsem katarzi. Ty dvě holandský holky totiž vypovídaly přesně o těchto pocitech a nabídly řešení: Prostě zmizet.

Ta potenciální možnost prostě jen tak zmizet – jakkoli absurdní se zdá – má v sobě jakousi zvláštní naději. FOTO Prague Fringe

Anne Gehring a Vera Ketelaars spolupracují už od divadelní školy a každý rok společně vytvoří performanci. Ta poslední se jmenuje Kelder (Bye-bye World). Je o dvou ženách lehce po třicítce, které se náhodou sejdou v prázdném ranním autobuse a zmizí. Prostě zmizí ze světa. To je začátek (ale také konec) příběhu.

Olga právě oslavila narozeniny společně se svým manželem a spoustou kamarádů, a probouzí se do nového krásného dne s jakýmsi divným pocitem, že už toho bylo dost. Nasedá do autobusu a posadí se vedle jediné cestují – cellistky Dino, která na to, že už toho bylo dost, přišla o něco dříve. Zrušila účty, vystěhovala nábytek z domu a nasedla do ranního autobusu… Poté společně zmizely. V následujících momentkách z jejich života se dozvídáme, co bylo týden, tři dny, jeden den před zmizením. Nestalo se jim nic výjimečného. Žádné drama. Jen ty neustálé, úmorné drobnosti, opakující se rituály – nekonečné telefonáty s matkou, sex spojený s pocitem prázdnoty, absurdní zprávy z novin (tady zapojily autentické články z The Prague Post – Rath s krabicí plnou milionů, Venuše křižující Slunce), ubíjející stereotypy… Vlastně jen jako by bez emocí vyprávějí a přehrávají epizody z každodenního života, skeptickými glosami nebo jen pohledem výmluvně komentují situace, které jsou blízké nám všem. Ta kombinace prázdné scény, obyčejného vyprávění bez snahy vytvářet jakékoli dramatické situace či logické řetězení událostí a střízlivých hereckých výkonů vytvářejí zvláštní, chvějivě nervní, a přitom velmi autentickou atmosféru existenciální tísně. Podvědomou touhu dát sbohem světu, prostě odejít, či lépe – přestat, zmizet.

Zdá se vám to smutné téma? Možná to bude znít paradoxně, ale na mě tohle představení zapůsobilo právě obráceně. Ta potenciální možnost prostě jen tak zmizet – jakkoli absurdní se zdá – má v sobě jakousi zvláštní naději.

  • Autor: Jana Soprová
  • Publikováno: 08. června 2012

Komentáře k článku: Když je v Praze Fringe (No. 6)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,