Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Katharina Schmitt: Přízraky ideologií dvacátého století

Rozhovor s libretistkou a režisérkou opery Žádný člověk

Inscenace opery Žádný člověk skladatele Jiřího Kadeřábka na libreto Kathariny Schmitt a Lukáše Jiříčka byla uvedena 31. března na Nové scéně v Praze. Tragický příběh tvůrce Stalinova pomníku na Letné, sochaře Otakara Švece, byl dvakrát (7. a 8. listopadu) uveden v německých Brémách na festivalu přeshraniční literatury Globale Festival für grenzüberschreitende Literatur.

Jak došlo k pozvání na festival?

V posledních letech vznikla v Brémách enkláva české kultury zásluhou tvůrců, kteří sem odešli do exilu. Bývalá dramaturgyně Divadla Komedie Viktorie Knotková pracuje už několik let na stejné pozici v Brémském divadle (Theater Bremen) a pravidelně spoluiniciuje německo-české projekty: například inscenaci Kafkova Zámku s českým Kafka Bandem nebo inscenaci Švejka v režii Dušana Pařízka jako koprodukci Wiener Festwochen, Studia Hrdinů a Brémského divadla. V Brémách žije také Libuše Černá, zakladatelka mezinárodního literárního Festivalu Globale. Ve spolupráci s Brémským divadlem sem zve každý rok české autory i divadelní inscenace. Vloni jsme tu hostovali s mojí inscenací O slavnosti a hostech ze Studia Hrdinů, letos pozvali Žádného člověka. Finančně zájezd umožnil Koprodukční fond Goethe Institutu.

Ještě jste měla dodat, že sama pocházíte z Brém.

Narodila jsem se v Brémach a vyrůstala jsem na severu Německa. I když už dlouho žiji mezi Berlínem a Prahou, mám Brémy stále ráda. Brémské vazby k Česku jsou však dílem Viktorie Knotkové a Libuše Černé, díky nim se brémští diváci víc a víc konfrontují s českým kulturním prostorem.

Odpovídala inscenace tématu festivalu?

Letošní festival měl dva hlavní tematické okruhy: zaprvé Středozemní moře jako kulturní prostor a zadruhé stoleté výročí říjnové revoluce v Rusku, kterou začala éra komunistických režimů. Do druhého tematického okruhu jsme tedy výborně zapadli.

V jakém prostoru jste v Brémách hráli inscenaci, kterou jste zasadili do specifického prostoru pražské Nové scény?

Opery se v Brémách hrají pravidelně v Divadle na Goetheho náměstí (Theater am Goetheplatz), my jsme však hráli v tzv. Malém divadle (Kleines Haus), což je jejich menší scéna s kapacitou 200 sedadel. Prostor byl užší a nižší, než je sál pražské Nové scény, na rozdíl od ní Kleines Haus nemá ani orchestřiště. Zpěváky přivedl menší prostor k většímu soustředění se na každé gesto a energetická výměna mezi nimi byla intenzivnější. Hudebníci se v tomto prostoru stali přirozenější součástí jevištních akcí než v pražské verzi. Vizuálně jsme sice přišli o některé prvky vymyšlené přímo pro Novou scénu, ale také jsme konfrontací s novým prostorem něco získali. Musím dodat, že zdejší sál je skvěle technicky vybaven a má dobrou akustiku, takže představení vyzněla přesně tak, jak měla.

Jak brémští diváci Žádného člověka přijali?

Velmi pozitivně. Měla jsem z toho opravdu velkou radost. Přišli především ti, kdo se zajímali buď o téma inscenace, nebo o novou hudbu. Byli velmi vstřícní a pozorní.

Přece jen hrát v Brémách o bizarním pomníku z doby českého kultu osobnosti…

Příběh Otakara Švece a Stalinova pomníku samozřejmě v Německu běžně známý není. Proto jsme před každým představením v dramaturgickém úvodu divákům vysvětlili souvislosti. Osud umělce, jemuž zničí život jeho vlastní dílo, má však parametry antické tragédie a lidský rozměr příběhu je srozumitelný kdekoli. Vedle toho opera Žádný člověk obsahuje ozvěny ničivých ideologií dvacátého století a jejich vlivu na naši jen zdánlivě post-ideologickou dobu. To bohužel momentálně trápí i Německo.

Máte dojem, že se globální politické problémy promítly do přijetí inscenace?

Snažili jsme se v Žádném člověku reflektovat širší souvislosti, které osobně vnímám jako klíčové nejen v České republice. Situace je dnes podobná v Německu, v Polsku, ve Francii – vlastně v celé Evropě. Přízraky ideologií dvacátého století jsou stále s námi, nezbavili jsme se jich. Objevují se například v jazyce – dodnes se v Praze o Letenské pláni mluví jako o „Stalinovi“. Absence fyzické sochy nutně neznamená totéž co absence ikony v kolektivním vědomí. Ikony a ideologie musíme likvidovat jako plevel stále znovu a nikdy nemáme jistotu, že opět nevyrostou. Politické problémy v Německu jsou součástí celoevropského společenského klimatu, na který naše inscenace reaguje. Ostatně dokončujeme rozhovor ve chvíli, kdy Německu hrozí státní krize a předčasné volby…HER

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 27. listopadu 2017

Komentáře k článku: Katharina Schmitt: Přízraky ideologií dvacátého století

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,