Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Katharina Schmitt: Přízraky ideologií dvacátého století

Rozhovor s libretistkou a režisérkou opery Žádný člověk

Inscenace opery Žádný člověk skladatele Jiřího Kadeřábka na libreto Kathariny Schmitt a Lukáše Jiříčka byla uvedena 31. března na Nové scéně v Praze. Tragický příběh tvůrce Stalinova pomníku na Letné, sochaře Otakara Švece, byl dvakrát (7. a 8. listopadu) uveden v německých Brémách na festivalu přeshraniční literatury Globale Festival für grenzüberschreitende Literatur.

Jak došlo k pozvání na festival?

V posledních letech vznikla v Brémách enkláva české kultury zásluhou tvůrců, kteří sem odešli do exilu. Bývalá dramaturgyně Divadla Komedie Viktorie Knotková pracuje už několik let na stejné pozici v Brémském divadle (Theater Bremen) a pravidelně spoluiniciuje německo-české projekty: například inscenaci Kafkova Zámku s českým Kafka Bandem nebo inscenaci Švejka v režii Dušana Pařízka jako koprodukci Wiener Festwochen, Studia Hrdinů a Brémského divadla. V Brémách žije také Libuše Černá, zakladatelka mezinárodního literárního Festivalu Globale. Ve spolupráci s Brémským divadlem sem zve každý rok české autory i divadelní inscenace. Vloni jsme tu hostovali s mojí inscenací O slavnosti a hostech ze Studia Hrdinů, letos pozvali Žádného člověka. Finančně zájezd umožnil Koprodukční fond Goethe Institutu.

Ještě jste měla dodat, že sama pocházíte z Brém.

Narodila jsem se v Brémach a vyrůstala jsem na severu Německa. I když už dlouho žiji mezi Berlínem a Prahou, mám Brémy stále ráda. Brémské vazby k Česku jsou však dílem Viktorie Knotkové a Libuše Černé, díky nim se brémští diváci víc a víc konfrontují s českým kulturním prostorem.

Odpovídala inscenace tématu festivalu?

Letošní festival měl dva hlavní tematické okruhy: zaprvé Středozemní moře jako kulturní prostor a zadruhé stoleté výročí říjnové revoluce v Rusku, kterou začala éra komunistických režimů. Do druhého tematického okruhu jsme tedy výborně zapadli.

V jakém prostoru jste v Brémách hráli inscenaci, kterou jste zasadili do specifického prostoru pražské Nové scény?

Opery se v Brémách hrají pravidelně v Divadle na Goetheho náměstí (Theater am Goetheplatz), my jsme však hráli v tzv. Malém divadle (Kleines Haus), což je jejich menší scéna s kapacitou 200 sedadel. Prostor byl užší a nižší, než je sál pražské Nové scény, na rozdíl od ní Kleines Haus nemá ani orchestřiště. Zpěváky přivedl menší prostor k většímu soustředění se na každé gesto a energetická výměna mezi nimi byla intenzivnější. Hudebníci se v tomto prostoru stali přirozenější součástí jevištních akcí než v pražské verzi. Vizuálně jsme sice přišli o některé prvky vymyšlené přímo pro Novou scénu, ale také jsme konfrontací s novým prostorem něco získali. Musím dodat, že zdejší sál je skvěle technicky vybaven a má dobrou akustiku, takže představení vyzněla přesně tak, jak měla.

Jak brémští diváci Žádného člověka přijali?

Velmi pozitivně. Měla jsem z toho opravdu velkou radost. Přišli především ti, kdo se zajímali buď o téma inscenace, nebo o novou hudbu. Byli velmi vstřícní a pozorní.

Přece jen hrát v Brémách o bizarním pomníku z doby českého kultu osobnosti…

Příběh Otakara Švece a Stalinova pomníku samozřejmě v Německu běžně známý není. Proto jsme před každým představením v dramaturgickém úvodu divákům vysvětlili souvislosti. Osud umělce, jemuž zničí život jeho vlastní dílo, má však parametry antické tragédie a lidský rozměr příběhu je srozumitelný kdekoli. Vedle toho opera Žádný člověk obsahuje ozvěny ničivých ideologií dvacátého století a jejich vlivu na naši jen zdánlivě post-ideologickou dobu. To bohužel momentálně trápí i Německo.

Máte dojem, že se globální politické problémy promítly do přijetí inscenace?

Snažili jsme se v Žádném člověku reflektovat širší souvislosti, které osobně vnímám jako klíčové nejen v České republice. Situace je dnes podobná v Německu, v Polsku, ve Francii – vlastně v celé Evropě. Přízraky ideologií dvacátého století jsou stále s námi, nezbavili jsme se jich. Objevují se například v jazyce – dodnes se v Praze o Letenské pláni mluví jako o „Stalinovi“. Absence fyzické sochy nutně neznamená totéž co absence ikony v kolektivním vědomí. Ikony a ideologie musíme likvidovat jako plevel stále znovu a nikdy nemáme jistotu, že opět nevyrostou. Politické problémy v Německu jsou součástí celoevropského společenského klimatu, na který naše inscenace reaguje. Ostatně dokončujeme rozhovor ve chvíli, kdy Německu hrozí státní krize a předčasné volby…HER

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 27. listopadu 2017

Komentáře k článku: Katharina Schmitt: Přízraky ideologií dvacátého století

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,