Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2018

ročník 25
18. 9.–1. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    K činohře témat a dramatu

    Ředitel Národního divadla v Brně Martin Glaser na tiskové konferenci 28. února oznámil, že k 31. prosinci 2018 odchází z postu šéfa činohry režisér Martin Františák, od 1. ledna 2019 funkci převezme Milan Šotek (1985), nyní dramaturg Národního divadla v Praze. V našich končinách je krajně nezvyklé, aby se změnu podařilo dokonale utajit do chvíle oficiálního vyhlášení. Což je známkou toho, že všem šlo víc o věc než o ně samotné. A že se tak stalo po pečlivé úvaze, bez konfliktů. A že ředitel Martin Glaser přesně věděl, jakou osobnost pro zamýšlený další směr činohry hledá. Že pečlivě zvážil současnou strukturu brněnských divadel, především jisté překrývání tvorby Husy na provázku s Františákovým vedením činohry NdB. A rozhodl se najít osobnost, která by nasměrovala soubor k dobré tradici velké činohry založené na divadle dramatu, na divadle, ve kterém silné herecké osobnosti jednají ve vypjatých dramatických situacích a právě tímto jednáním formulují téma. S Milanem Šotkem se shodli v hlavních prioritách – tedy v důsledné a promyšlené péči o soubor, v potřebě nadřadit divadlo tématu divadlu formy, a přesto, nebo právě proto, precizovat čitelný inscenační styl činohry NdB. A k tomu zároveň aktivně pečovat o rozvoj současné dramatické tvorby.

    Milan Šotek zamýšlené směřování souboru rozvedl v programovém zamyšlení nazvaném Činohra není sprosté slovo, z něhož vybíráme:

    že to znít banálně, ale rád bych v činohře brněnského Národního divadla pěstoval činohru. Činohru, která pro mě není myslitelná bez práce se slovem – se slovem chápaným nikoliv jako literatura, ale jako impuls k herecké tvorbě. To není samozřejmost.

    Činohra jako by se dnes dobrovolně zbavovala toho, v čem dokáže být nejsilnější a vlastně jedinečná: hereckého jednání v dramatické situaci – jinými slovy toho, že je divadlem herců a autorů. Brněnská divadelní síť je pro takové zaměření rozvržena nesmírně šťastně. Působí-li zde Centrum experimentálního divadla i divadlo Městské, může si činohra NdB dovolit na obou svých – byť odlišně koncipovaných – scénách hrát činoherně, a nestydět se za to. Chci hledat podoby současné, sebevědomé činohry, která nepošilhává po jiných formách divadla. Netoužím po fúzi s divadelní alternativou – respektive budu takové alternativě poskytovat tolik potřebnou rezonanční desku. Jí pak budu vděčný za totéž.

    Pokusům o velkou činohru bude podřízen i okruh oslovených režisérů. Chci zvát takové režisérské osobnosti, které dosud ctí činohru jako interpretační divadlo, jejichž invence a osobitost má východisko v dramatickém textu a umocňuje hru herců.

    Ježto budu činohře šéfovat jakožto dramaturg, považuji za nezbytné přivést si s sebou kmenového režiséra. Tím se stane Štěpán Pácl, generačně spřízněný režisér, s nímž mám ty nejlepší osobní zkušenosti z tandemu režisér–dramaturg a který celou svou dosavadní tvorbou – zhusta zaměřenou na českou dramatiku – hledá možnosti slova v prostoru. Kmenovým režisérem svého druhu je pak v mých očích také Martin Glaser, jehož režijní hostování v činohře nepociťuji jako úlitbu vedení divadla, nýbrž jako něco velice chtěného.

    Dále bych rád vytvořil okruh alespoň tří dalších režisérů, kteří budou se souborem pracovat rovněž kontinuálně. Ke své velké radosti už jsem na pravidelné spolupráci smluven s Ivanem Krejčím, uměleckým šéfem Komorní scény Aréna, která mě od školy fascinuje mimořádnou ansámblovou souhrou – tedy schopností herců držet styl inscenace.

    Rád bych rozšířil kánon českého dramatu nad rámec oněch zhruba deseti zas a znovu obehrávaných titulů. Rád bych inicioval a inspiroval vznik původních českých her – a to přímo programově, ne jen jeden titul ob sezonu. Rád bych uváděl pouze tituly, o kterých budu bytostně přesvědčen, za jejichž kvalitu budu dramaturgicky ručit. Jen tak o nich dokážu přesvědčit herce a herci diváky. A v neposlední řadě bych rád věřil v naše diváky – totiž že po své činohře budou vyžadovat, aby se při ní nikdy nenudili, ale aby jim předkládala i znepokojivé obrazy světa.


    Komentáře k článku: K činohře témat a dramatu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,