Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 3)

Buďte zdrávi z Hronova, domácí divadelní metropole měsíce srpna. Dny 87. ročníku opulentního hodokvasu amatérského divadla se řítí jako z řetězu utržená westernová kráva a diář uměleckých zážitků se začíná povážlivě plnit. Pojďme si je tedy prosvištět. Přijměte pozvání na horskou dráhu uplynulých dní!

Obcování s holokaustem

Litoměřičtí Záludňáci si jako zásadní inspirační zdroj vybrali Lustigova Zloděje kufrů. FOTO archiv

Litoměřičtí Záludňáci pod vedením pedagožky Lenky Pařízkové si jako zásadní inspirační zdroj vybrali Lustigova Zloděje kufrů. Výsledek jejich snah – inscenace Jak daleko je daleko – bohužel zcela postrádá autorovu okouzlující živelnost i odzbrojující nadhled a stává se poněkud unylou přehlídkou koncentráčnických klišé. V projevu jinak sympaticky uměřené divadelní grupě navíc dosti ublížilo nešťastně zvolené umístění do Sálu Josefa Čapka. Je jistě chvályhodné, že divadelní omladina se nezříká vážných témat, leč pro příště: Lustig není kolébač!

Golding z Ostružna

U projektů, pod nimiž je podepsán Michal Ston, oceňuji zejména inovativní nakládání se zvolenou předlohou a soustředěnou empatickou práci s mladým hereckým kolektivem. FOTO archiv JH

Inscenaci Svině Teátru Vaštar z Ostružna jsem zaregistroval již na Šrámkově Písku, z něhož byla na Jiráskův Hronov nominována. U projektů, pod nimiž je podepsán můj oblíbený autor, režisér a pedagog Michal Ston, oceňuji zejména inovativní nakládání se zvolenou předlohou a soustředěnou empatickou práci s mladým hereckým kolektivem. Emocionálně intenzivní interpretace Goldingova Pána much sice atakuje divákovu koncentraci poněkud přebujelou stopáží takřka sto dvaceti minut, které jsou při festivalovém zatížení a realizačních limitech Sálu Josefa Čapka na samé hranici snesitelnosti, dobře zvolený inscenační klíč, v němž hraje prim syrovost, nemoralizování a výtečně definovaná nadčasovost, dramaturgická sevřenost a v neposlední řadě nekompromisní nasazení výtečně sehraného hereckého kvarteta, jsou strůjci jednoho z nejsilnějších zážitků letošní divadelní sezony. Bravo a díky!

Kaidan z Brandýsa

Další velká radost do Hronova doputovala z Brandýsa nad Vltavou. FOTO Facebook

Další velká radost do Hronova doputovala z Brandýsa nad Vltavou. S tvorbou původně gymnaziálního souboru Gympl Brandejs jsem se setkal poprvé, o to větší překvápko na mně z jejich dárkového balíčku jménem Ještě jeden příběh vypadlo. Brandejská divadelní budoucnost zachází s meotarem a zvolenými rekvizitami s rychlobruslařskou brilancí Martiny Sáblice. Japonských duchařských legend se zmocňuje s lehkostí i humorem, složka horrorová je pak působivější než u kladenské Valérie, pointa správně mrazivá. A Myšárna konečně funguje jako divadlo. Jsem radostný jak brousek svištící na ostří samurajova meče!

Holky z Krumlova!

Tak trochu feministický kabaret pro začátečnice, tak trochu Bravo Girl on the stage. FOTO archiv

Na Hronově se po čase zjevili i hosté z exotických krajů, konkrétně z Krumlova. Českého Krumlova. Historická perla jižních Čech zrodila soubor DěS – MAlá a VElká a komorní inscenaci Svět nás má!, jež si podmanila Wolkrův Prostějov. Tak trochu feministický kabaret pro začátečnice, tak trochu Bravo Girl on the stage. Stopáž tak akorát a projev cute. Nemám problém užít si. Milé dámy, neustávejte!

Brněnské jazyky!

A tady jsem narazil… FOTO archiv souboru

A tady jsem narazil. Je mi moc líto, že vzápětí poraním jeden z festivalových diváckých hitů, ale inscenace Archiv jazyků, s níž do Hronova z Volyně doputoval brněnský poPUD, nese bohužel mnoho rysů, jež mne takříkajíc vyřazují z cílového publika tohoto jevištního opusu. Sentimentální romantická komedie korejsko/americké autorky Julie Cho, jíž si soubor chvályhodně sám přeložil a v české premiéře v živoucí existenci následně uvedl, sice disponuje poměrně svěžím žonglováním s žánrovými stereotypy, přílišný důraz na realistické herectví, zbytečné a neúměrně prodlužované přestavby a absence gradace však nadějnou inscenaci zbytečně dusí v rozletu. Trnovou korunou inscenace je pak režijní interpretace starých postav, jež hrají o dvě až tři generace mladší herci coby nadmíru otravnou, svěrákovsky přemoudřelou definici selsky dojemného zmírání. Ulepené, bez nadhledu, brrnící. Málo mi nestačí, a tak všeobecné nadšení odmítám sdílet. Někdy příště!

Libický Dyk

Jiří Hlávka naplňuje Dykovu interpretaci starého mýtu nakažlivým entusiasmem rarachujícího kozla. FOTO archiv souboru

Následně se propadám v hronovské Sokolovně do monodramatického retra Co vyprávěl Sepp Jörgen (DS Vojan z Libic nad Cidlinou) a zároveň do další ze záležitostí, jež jsou ryze osobní. I s krysařem hammelnským mne totiž pojí intenzivní autorsko-režijní zkušenost (viz inscenace Krysař – Tohle ráno přerodilo svět!, Divadlo Tramtarie, Olomouc, 2007). Jiří Hlávka, herecký doyen libického kulturního kvasu, naplňuje Dykovu interpretaci starého mýtu nakažlivým entusiasmem rarachujícího kozla. Svižná hodina nepostrádá humor, temnotu a ani ověřené špílce zděděné po generacích kočujících bardů. Hlávka obratně balancuje na hranici tradice a šmíry a i v nevlídně zapoceném prostředí hronovského sportovního chrámu prokazuje obdivuhodnou komplexní připravenost. Zaslouženě v závěru vybičuje řadu diváků k potlesku ve stoje.  A já s radostí kráčím vstříc další noci.

pokračování příště!

///

Více o letošním 87. JH na i-DN:

Tip: 87. Jiráskův Hronov

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 1)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 2)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 3)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 4)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 5)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 1)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 2)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 4)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 5)

 

  • Autor: Petr KlariN Klár
  • Publikováno: 10. srpna 2017

Komentáře k článku: Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 21/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


12. 12.–25. 12. 2017

Číslo 21/2017 (12. 12.–25. 12. 2017)

Obsah čísla 21/2017

Slovo ...

Něco pro mě, nic pro...

Soubor Schauspiel Hannover v režii...

Osobnost měsíce

Sandra Hüller

Herečka a zpěvačka Sandra Hüller ve...

Dotazník

Jana Orlová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Půlměsíc na pražském nebi

Koncem listopadu se nad Prahou...

Fejeton

POVÍDKA: O Jonášovi

Jonáš byl největším talentem v...

Názor

Teoreticky o cestě do pekel

Překvapilo mě, jaký ohlas vyvolal...

Kronika

Jednou větou

Ve dnech 1.–16. listopadu se v Praze...

Kritika

Zavřete oči, našeptávač...

Na začátku, před oponou, sluha Dubois...

Havlův vzkaz dnešku ...

Komorní scéna Aréna po Smíření –...

Podzemní ambasáda

Projekt In the Name of Gift vznikl ve...

Maryša umazaná od mouky

Jako červená, vlastně spíš bílá...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 21/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Zvony i vlast

Románová prvotina „bezdomovce“...

Revoluce k ničemu

Na letošním ročníku festivalu...

Bezmocná angažovanost...

Nic proti doku-divadlu, divadlu...

Samopal versus smích dětí...

Soucit. Příběh kulometu je v...

Zamilovat si Sandru Hüller

Curyšský Theater Neumarkt představil...

Banální hovory z butiku...

Označit kultovní rakouskou dramatičku...

Módní ikona „Elfi“ (pro)

Šest postav s baterkami hledá nikoli...

Ouverture!

Skladatelé psávali předehry z...

Dnešní svět podle...

Na konci devadesátých let pro mě byly...

Naše stará a nová Evropa

Pražský divadelní festival...

Rozhovor

Radek Holub: Prát se umím,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Martin Františák: Nechci...

Rozhovor s uměleckým šéfem činohry...

Kontext

Kohout se dočkal

Vyhlášení Ceny Jindřicha...

Hutných patnáct let Petra...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Adventní bilancování mého...

Herecká asociace informuje

Podoby – Pivo si dám až...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Venuše ve Švehlovce, Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Může divadlo zapomínat?

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Nesnesitelná mateřská...

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Dopředu, ale kam?

Międzynarodowy Festiwal Teatralny...

Zemřeli

Zemřeli

Jiří Kyselák (9. 8. 1952 Brno – 19....

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

My jsme ten oheň nezapálili...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

RR Rozhovory Revolver Revue 2016, 776...

Fundovaně, a přitom...

Pomyslné nůžky už se nerozevírají,...

Obrazem

Malované opony divadel...

Přesně po šesti letech od vydání...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (VIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 21/2017



Obsah,